Dobříšský zámek byl zestátněn na základě dekretů prezidenta Edvarda Beneše a převzat Syndikátem českých spisovatelů již v roce 1945, konkrétně 14. října.
Od samého počátku u toho byl Jan Drda, který i 21. května 1946 uvítal na zámku prezidenta republiky Edvarda Beneše v roli domácího pána. Tehdy se na dobříšském zámku sešla téměř kompletní spisovatelská elita Československa: Vítězslav Nezval, Josef Kopta, Ivan Olbracht, Václav Řezáč, Marie Majerová, Olga Scheinpflugová, Václav Černý či literární kritik Bohumil Novák. V prvních letech po válce trávil jistý čas na zámku i František Halas, Ferdinand Peroutka a později se zde objevili i cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka, Emil Burian, Zdeněk Nejedlý, Antonín Zápotocký, Norbert Frýd, Ivan Klíma, Ludvík Aškenazy, Jan Otčenášek, Václav Čtvrtek, Josef Kainar a mnoho dalších. Na zámku pobývali i pozvaní autoři z ciziny, většinou pochopitelně levicově smýšlející, z nichž asi nejznámější byl chilský básník Pablo Neruda. V rámci sjezdů Svazu čs. spisovatelů se na zámku objevili i spisovatelé František Hrubín, Jaroslav Seifert, Milan Kundera, Josef Škvorecký, Václav Havel, Ludvík Vaculík a vlastně všichni významní autoři, na které si vzpomenete.
Většina spisovatelů vnímala dobříšský zámek jen jako jakýsi rekreační objekt, ale někteří se zapojovali i do společenského života v městečku. Například Vítězslav Nezval zahajoval provoz nově postaveného kina v roce 1951. Odborářský předák, předseda vlády a nakonec prezident republiky Antonín Zápotocký hovořil na mnoha akcích, jako například na oslavách 700 let od první písemné zmínky o Dobříši v roce 1952 v zámeckém parku. Samostatnou kategorií pak byl Jan Drda, který se vlastně stal plnohodnotným „Dobříšákem“. Jistou roli jistě sehrála i ta okolnost, že pocházel z nedaleké Příbrami. Město Dobříš se mu stalo domovem a i místní ho přijali za vlastního. Komunista byl tenkrát kdekdo, takže to mu nikdo nevyčítal a jeho chování po srpnové okupaci v roce 1968 získalo ve městě všeobecné sympatie. Až do té doby měl Jan Drda funkce i v Praze, ale od roku 1949 fakticky bydlel a žil na zámku, a jelikož byl po začátku normalizace zbaven většiny funkcí, do Prahy ho již nic netáhlo. Jeho náhlá smrt v centru města Dobříše jen pár metrů od budovy současného Muzea města Dobříše v listopadu 1970 otřásla všemi obyvateli a jeho pohřeb na místním hřbitově se stal masovou demonstrací nenásilného vzdoru proti počínající normalizaci. Po smrti Jana Drdy převzal roli nejvýznamnějšího obyvatele dobříšského zámku básník Josef Kainar, který však žil jen o necelý rok déle. Josef Kainar sice zemřel v Dobříši, ale pohřben je v Praze na Vyšehradě. Po odchodu Josefa Kainara se na zámku vystřídaly další desítky českých spisovatelů, ale jejich jména už dnešní generaci čtenářů nic neříkají a většina z nich se už do učebnic češtiny vůbec nedostává.
Jan Michl,
ředitel Muzea města Dobříše
