Měsíc leden je v naší škole ve znamení psaní pololetního slovního hodnocení. To si totiž vyžaduje pečlivou přípravu a mnoho přemýšlení. Shromáždíme si všechny podklady, které máme k práci daného dítěte, a uvažujeme o tom, jak si ve škole (i na distanční výuce) vedlo. Pak usedneme k počítači a pouštíme se do vlastního textu.
Nejprve formulujeme úvodní odstavec, ve kterém se snažíme ocenit to, jak dítě během uplynulého období pracovalo, zmíníme jeho připravenost na výuku, pracovní návyky, spolupráci s ostatními, schopnost požádat o pomoc a další důležité kompetence. Poté přichází na řadu hodnocení jednotlivých předmětů. Slovy popisujeme, co se dítě naučilo, co se mu dařilo, případně co se zatím nedaří a je třeba na tom ještě pracovat.
Zde si neodpustím malé srovnání se známkami. Co rodičům řekne například dvojka z českého jazyka – znamená to, že dítě něco neumí? A co vlastně neumí? Nebo si práci po sobě nekontroluje a dělá chyby z nepozornosti? Nebo nestihne vše, co má? Nebo neodevzdává úkoly? Výhodou slovního hodnocení je právě to, že je vše přesně popsáno a rodiče i dítě tak získávají jasnou zprávu o výsledcích pololetní školní práce.
Závěr celého psaného dokumentu patří nějakému speciálnímu ocenění a povzbuzení do dalšího období. Těšíme se na to, co společně zažijeme v dalším pololetí. Doufáme, že tento čas budeme moci trávit spolu s dětmi ve škole, že budeme moci uskutečnit všechny plánované akce a že budeme moci každý den dál sledovat, jak naše trnkové děti rostou – nejen do výšky, nejen v tom, co se nového naučí, ale především jako osobnosti schopné obstát v životě, který mají před sebou. Věříme, že k tomu přispívá i způsob hodnocení, se kterým se v Trnce setkávají.
Mgr. Markéta Svobodová, učitelka ZŠ Trnka
