František Tatar se narodil 4. září 1866 na Březových Horách v domě čp. 73 horníkovi Josefovi a matce Johaně, rozené Matějkové. Po vychození obecné školy pokračoval na reálném gymnáziu v Příbrami a v letech 1881 až 1885 studoval na učitelském ústavu. Vystudovat mohl pouze díky prospěchovému stipendiu ve výši 300 zlatých. Dne 11. července 1885 obdržel vysvědčení dospělosti s vyznamenáním pro školy obecné s vyučovacím jazykem českým a nastoupil jako podučitel v Rosovicích. V roce 1887 působil v Bohutíně, v roce 1889 v Obecnici a konečně od roku 1890 nastoupil na delší období na školu v Hluboši. V roce 1902 složil úspěšně zkoušku ve způsobilosti učit i na školách měšťanských z předmětů skupiny přírodovědecké s mathematikou jako doplňkem. V roce 1905 se ještě na rok vrátil na svou vlastní školu do Březových Hor a poté od prvního září 1906 konečně nastoupil jako zastupující učitel na měšťanskou dívčí školu v Dobříši.
Poslední den roku 1908 byl poslán do vojenské výsluhy a podle propouštěcího listu v řadách 7. a 8. zeměbraneckého pěšího pluku odsloužil celkem dvanáct let a tři měsíce. Díky svému věku tak nebyl povolán do války, takže si v roce 1915 mohl rozšířit způsobilost vyučovat i nauku o polním hospodářství a na vysvědčení je napsáno, že tou dobou už je definitivní odborný učitel v Dobříši. František Tatar se brzy stal váženou postavou Dobříše nejen pro své pedagogické schopnosti, ale i aktivním zapojením do kulturně-společenského života. V roce 1912 stál u zrodu městského muzea, kde se odborně staral především o shromažďování přírodovědecké sbírky. Bylo možné ho vídat, jak s geologickým kladívkem běhá po lesích a strouhách v okolí a rozklepává různé horniny, aby v nich hledal vzácné prvky nebo případně zkameněliny živočichů či rostlin z pravěkých časů. V roce 1925 nahradil ředitele dívčí měšťanské školy Josefa Zvoníčka a o rok později se stal definitivním ředitelem i na chlapecké části školy. Tím dosáhl vrcholu své učitelské kariéry, ale příliš dlouho se z ředitelské funkce neradoval, protože záhy odešel do důchodu. Od roku 1932 začal přemisťovat sbírku městského muzea z prostor měšťanské školy do budovy čp. 75 na náměstí, což dokončil o tři roky později. Tou dobou se však panu řediteli Tatarovi blížil věk sedmdesáti roků, takže postupně péči o sbírku přenechával svým následovníkům Janu Veberovi, Adolfu Schartovi, Františku Stichovi, Blažeji Prusíkovi a Josefu Třešňákovi. Už při obnově městského muzea v roce 1939 bylo navrženo pojmenovat ho po řediteli Františku Tatarovi, což bylo schváleno, a po válce byla dokonce budova ozdobena plechovou cedulí s názvem: „Městské muzeum řed. Fr. Tatara“.
František Tatar nebyl nikdy ženatý a neměl děti. Zemřel na Nový rok 1950 v Plzni a na pohřbu o čtyři dny později v plzeňském krematoriu nad rakví promluvil řídící učitel z dobříšské školy Emanuel Smrček.
PhDr. Jan Michl, Ph.D., Muzeum města Dobříše
