Stále živý odkaz starosty Adolfa Scharta



Jsou lidé, na které by se zapomínat nemělo, a naopak si na ně vzpomenout při každé možné příležitosti. Jedním z nich je i bývalý člen Okrašlovacího spolku města Dobříš Adolf Schart, od jehož tragické smrti letos uplyne 80 let. Tento významný dobříšský starosta se narodil 2. června 1899 v Kopidlně.

Po roce 1901 se rodina přestěhovala do Prahy, kde Adolf vystudoval Vyšší průmyslovou školu strojírenskou. Po odchodu ze školy nastoupil do železáren ve Staré Huti u Dobříše, kde žil a pracoval jeho dědeček, truhlářský mistr. Díky tomu nemusel nastoupit, jako inženýr strojírny, do války. Na železárny byl během 1. svět. války nařízen vojenský dohled, protože byly dodavatelem pro rakousko-uherskou armádu. Po skončení války se s vedením závodu nepohodl v otázkách na modernizaci závodu, které jako inženýr navrhoval. Pokoušel se také zasadit o zlepšení a řešení sociálních podmínek, včetně zvyšování mezd. V roce 1922 železárny opustil.

Již předtím si v roce 1919 vzal za manželku dceru hoteliéra Heinze Otýlii a v roce 1920 se jim narodila dcera Dagmar. Po odchodu ze železáren jej Heinz zaměstnal ve svém hotelu „Na knížecí“. Adolf Schart byl v Dobříši veřejně činný v Sokole, ve straně Českých socialistů a byl členem městského zastupitelstva. V roce 1932 byl zvolen za starostu města Dobříše. V době zlepšování hospodářských poměrů nastaly problémy s nastupujícím nacismem v Německu. Na žádost Karla Čapka přislíbil vydání domovského práva v Dobříši německým antinacistům a nadále vystupoval statečně na obranu republiky v době ohrožení Československa. Jeho dcera Dagmar byla v těch pohnutých časech na studijním pobytu ve Francii. Její matka, jež se bála války a chtěla mít dceru doma, ji vyzvala, aby se vrátila. Ta však odmítla. Proto jí přilákala lstí, že je otec vážně nemocný. Aniž by si to uvědomila, odsoudila dceru k smrti. Po obsazení republiky nacistickým Německem Schart nadále vystupoval jako člověk statečný, s citem pro řešení sociálních záležitostí. Vlastenectví pro něj nebylo již jen pouze planým pojmem.

Čtvrtého června 1942, týden po spáchání atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha, byla dokončena na Dobříši instalace městského rozhlasu po drátě. Než jej však stačili slavnostně vyzkoušet, objevily se na náměstí vozy říšskoněmecké policie (gestapa). Velení si zřídili v místní škole, odkud prováděli razie v domech a bytech na Dobříši. Hledali zbraně, pátrali po neohlášených osobách či poznatcích o schvalování atentátu na protektora. Zástupci policie byli též vysláni do radnice, která se nacházela v čp. 230 na náměstí. Zde kontaktovali starostu Adolfa Scharta jako nejvyššího představitele města. Nařídili mu prostřednictvím městského rozhlasu vyzvat občany ve městě, aby se ihned odebrali do svých domovů. Mimodobříšští se měli shromáždit v sále místní sokolovny. Po skončení výzvy starostu v policejním autě odvezli do jeho domu na křižovatce Příbramské a Průšovy ulice (čp. 490). Odkud ho, podle svědectví sousedů, odvedli spoutaného do auta. Podle všeho u něj našli znehodnocený revolver, který dostal od presidenta T. G. Masaryka. Po poledni celý oddíl i se zatčeným Schartem odjel do Prahy. Velení policie nařídilo jeho manželce Otýlii a dceři Dagmar, aby se druhý den dostavily na velitelství gestapa v Praze. S vědomím, že na ně nebylo uvaleno žádné obvinění, odjely se svršky pro svého manžela a otce. Zde však byly i ony následně zatčeny. Po třech týdnech státní rozhlas a noviny oznámily, že „Adolf Schart, jeho manželka Otýlie a dcera Dagmar byli popraveni v podvečer dne 26. června 1942 na vojenské střelnici v Praze Kobylisích.“ V dobách takzvané „heydrichiády“ stačilo k popravě pouhé podezření ze souhlasu k atentátu, ze zesměšňování. Následovaly popravy. Cílem bylo zlikvidovat české vlastence a českou inteligenci vůbec. Nesmíme však zapomenout ani na druhou popravenou manželskou dvojici, kterou byli Antonín a Vlasta Oktábcovi. Vlasta byla popravena 24. 10. 1942 a Antonín 26. 1. 1943. Zemřeli, protože věřili, že český národ nesmí klesnout na kolena, a my si musíme alespoň připomínat jejich osobní hrdinství.

Petr Kadlec, předseda Okrašlovacího spolku města Dobříše



Předchozí článekDobříšský Palach
Další článekDílna a krámek Rukama nohama se stávají součástí společnosti Xaverius, s. r. o.