Hospodářský úpadek Dobříšska po uzavření železáren ve Staré Huti v roce 1926 a následně po vypuknutí světové hospodářské krize v roce 1929 tížil všechny zainteresované. Vedení města se snažilo oživit hospodářství všemi směry – od zadávání zakázek pouze pro místní firmy přes státní podpůrné fondy až po oslovování velkých průmyslových firem.
Prázdný a nevyužívaný areál starohuťských železáren vyloženě vybízel k tomu, aby se sem přesunul podobný druh výroby. Rovněž průmyslová zóna u vlakového nádraží nebyla zcela využita. Mezi archiváliemi z dobříšské radnice se dochovaly dva dopisy stejného znění, kde se továrnám – „Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory“ a „Ing. F. Janeček, zbrojovka a muniční továrna“ nabízí k využití jak areál železárny, tak areál betonky u vlakového nádraží. Oba dopisy jsou datovány 2. prosince 1935 a liší se pouze adresátem.
Továrna Walter se z původní výroby automobilů a tříkolek přeorientovala v průběhu meziválečného období až na jednoho z největších výrobců leteckých motorů ve střední Evropě. Specializovala se především na vzduchem chlazené motory. Kromě motorů do sportovních a dopravních letadel továrna vyráběla pochopitelně i motory pro vojenská letadla. Vždyť právě zakázky od Ministerstva národní obrany (dále MNO) pomohly továrně překlenout ve zdraví světovou hospodářskou krizi. Kromě leteckých motorů byly armádě dodávány i nákladní automobily.
Zbrojovka Ing. Františka Janečka expandovala také jedině díky zakázce ze strany Ministerstva národní obrany, týkající se nejen dodávek ručních granátů, ale i přestavby kulometů Schwarzlose pro použití munice Mauser. Zatímco výroba a dodávky ručních granátů byly v roce 1926 ukončeny, počet kulometů zděděných po rakousko-uherské armádě neodpovídal potřebám československé armády, a tak součástí objednávky na jejich přestavbu pro použití jiné munice byl i požadavek na modernizaci těžkých a v podstatě zastaralých zbraní. Zbrojovka Ing. F. Janeček se během hospodářské krize dostala do situace, kterou musela řešit celá řada evropských zbrojovek. Kromě zbraní byla sice zavedena výroba psacích a šicích strojů i celé řady dalších výrobků, ale to nestačilo. Bylo nutné najít náhradní výrobní program, stejně výnosný, jakým byla výroba zbraní. Stačilo si všimnout způsobu řešení podobných situací u ostatních zbrojařských firem, a nemuselo se chodit ani daleko – ve Strakonicích se mluví o zahájení výroby motorových kol, v Brně se konstruktéři potí nad výkresy automobilu, stejně jako konstruktéři pražské Aerovky. Nic z tohoto dění nemohlo Ing. Janečkovi uniknout a brzy bylo rozhodnuto – kulomety budou nahrazeny motocykly. Počátkem 30. let tedy továrna začala vyrábět motocykly pod známou značkou Jawa.
Právě v roce 1935 se začalo na MNO uvažovat o přesunu strategických průmyslových podniků mimo bezprostřední ohrožení ze strany leteckého bombardování. Obnova armády v sousedním nacistickém Německu odhalila slabinu čs. zbrojního průmyslu, který byl z větší části soustředěn v Praze a okolí. Uvažovalo se tedy o přesunu vybraných zbrojovek na Moravu a po anšlusu Rakouska v březnu 1938 dále na Slovensko. Tato okolnost zřejmě nebyla vedení města Dobříše známa, protože jinak by zmiňované dopisy nebyly napsány. Dobříš byla totiž vůči případným náletům německého bombardovacího letectva ještě zranitelnější než Praha. Nutno podotknout, že ani výstavba záložních výroben na Moravě a Slovensku se z větší části do září 1938 nestačila v plném rozsahu realizovat a pobočné podniky zbrojovek byly dokončeny paradoxně až za okupace.
Jan Michl, ředitel Muzea města Dobříše
