Již to bude více než 20 let, co jsem si po povodni v roce 2002 koupila chatu v Dobříši. Můj krásný dům s velkou zahradou v Dobřichovicích ničivá voda zaplnila skoro do jedné poloviny. Dobříš mi nebyla neznámá a z mnoha důvodů jsem si toto místo vybrala a zamilovala.
Chata nacházející se v ulici Nad Papežem plnila po vnitřní rekonstrukci funkci trvalého bydlení. Věděli jsme, že cesta před chatou je jen jakoby polní, neudržovaná, ale protože tu bydleli skoro jen chataři, nikomu to dlouho nevadilo. Pak se oblast začala zaplňovat novými rodinnými domky, cesta doznala velkého zatížení stavební technikou, opravou nového vodovodního řadu a kanalizace a stávala se i neschůdnou. Často jsem po dešti, který vyplavil značné množství rozsypaného podloží, cestu opravovala. Bylo to však mnohdy marné, neboť z takového výškového převýšení a prudkého sklonu cesty se kameny sesypávaly až k mateřské školce, kde ucpávaly dešťovou kanalizaci. Jednou jsem si na této cestě dokonce zlomila ruku.
Asi před dvěma roky jsem požádala pana starostu o možnost tuto cestu upravit. Pan starosta však poukázal na to, že bohužel je v Dobříši více tak neupravených cest, že budeme muset počkat.
V loňském létě došlo na osobní schůzku se zástupci města a panem Martinem Hrabákem z Dokasu na místě. Argumentovala jsem, že tu denně chodí děti z 5. MŠ, protože logicky je to jejich nejbližší cesta do lesa. Děti tu nepohodlně musely překonávat překážky, zakopávaly na kamenech. Domluvila jsem se s paní ředitelkou Janou Trombíkovou, že i ona, za celou školku, by opravdu přivítala úpravu cesty. Byl problém, jak takovou strmou dlouhou cestu opravit, aby to vydrželo. Provizorní řešení nepřipadalo v úvahu, bylo by lepší počkat až na projekt a zařazení do pořadníku naléhavosti. Přesto za několik dní po schůzce, hlavně díky panu Martinovi Hrabákovi, byla cesta opravena provizorním makadamem.
Dnes je opravená ulice v provozu přes půl roku a děti, paní učitelky, moje rodina a spousta ostatních lidí včetně doručovatelů České pošty, ale i chodců bydlících na sídlišti Větrník, všichni jsme spokojeni. Věříme, že v budoucnu tato frekventovaná cesta dostane ještě lepší povrch, že se vytvoří nový chodník a že se tak stane pro město Dobříš důstojnou komunikací.
Chci za sebe i za paní ředitelku Janu Trombíkovou a ostatní poděkovat panu Ing. Svobodovi, panu Bc. M. Novotnému, MBA, a hlavně panu Martinu Hrabákovi z Dokasu.
Mgr. Dagmar Koberová
