Jak šel čas nad dobříšskou kronikou? Přinášíme vlastní vzpomínky pana Oldřicha Průši na mnohdy nelehké okolnosti, které od roku 1994 až do letošního roku provázely jeho práci pro město Dobříš.
Na konci roku 1992 jsem odešel po třiceti letech služby u Policie České republiky do policejní výslužby z výkonu funkce náčelníka Obvodního oddělení Policie České republiky Dobříš. Dlouho jsem doma nebyl. V té době vymyslel tehdejší předseda vlády ČR Václav Klaus mzdovou regulaci pro podniky. Na jejím základě vypsal Úřad práce v Příbrami výběrové řízení na kontrolní orgány. Do tohoto jsem se přihlásil a výběrové řízení vyhrál. Absolvoval jsem školení na tuto funkci od Nejvyššího kontrolního úřadu (na Slapech) a stal jsem se jeho pověřeným pracovníkem. Cestou pracovního úřadu Příbram jsem začal provádět kontroly mzdové regulace u výrobních a zemědělských závodů v okrese Příbram. Z této činnosti mám jeden zážitek, když jsem ve výrobním závodě York Dobříš zjistil, že špatně udělali výpočet mzdové regulace o jeden milion korun, který by museli zaplatit (pan Suchánek), a tak jsem udělal opatření, aby se tak nestalo. Ale to jen na okraj.
Zde jsem pracoval jako kontrolní pracovník úřadu práce (prováděl jsem i kontroly pracovněprávních vztahů) až do roku 1993 (mezitím mzdová regulace skončila) a dělal jsem na kontrolním oddělení dále. V roce 1993 jsem si musel požádat o starobní důchod, neb mi dle zákona náležel a nemohl jsem dále, dle tehdejších platných zákonů, jako důchodce pracovat (v té době to nebylo možné). Požádáním o důchod jsem nesměl dále u ÚP pracovat a musel jsem rozvázat pracovní poměr a odejít do starobního důchodu.
V penzi jsem v roce 1994 dostal nabídku od tehdejšího místopředsedy Městského úřadu v Dobříši pana Jana Hájka pracovat jako kronikář města Dobříše. Kronikáře jsem dělal za pana Petra Gašpara, který přestal na kronice pracovat, chyběly napsané tři roky dobříšské kroniky (1991, 1992 a 1993).
Od podzimu roku 1994 jsem tedy začal psát kroniku města Dobříše. V té době byl zvolen poprvé starostou města pan Mgr. Stanislav Vacek a tajemníkem pan Stanislav Valtr. Nejprve jsem kroniku psal ve sklepě svého domu a potom jsem se přesunul do nově budovaného prostoru v bývalé kotelně na Tarásku. Když jsem byl na Tarásku, tak mi tehdejší místostarosta pan Antonín Honzík nabídl, zda bych se nepokusil dát dohromady a zprovoznit centrální spisovnu města Dobříše, která městu chybí, a město má tak problémy s dohledáváním spisů.
Ihned po této nabídce jsem začal s přípravami, začal jsem shromažďovat spisy městského úřadu, které byly uloženy na různých místech města bez jakékoliv evidence. Nejvíce jsem jich nalezl pod schody ve sportovní hale. Půjčil jsem si dvoukolý vozíček a na něm jsem spisy začal vozit do budoucí centrální spisovny na Tarásku. Zde jsem již měl od města zakoupené regály a do nich jsem začal spisy ukládat. Při tom jsem každý spis zaevidoval a musel jsem vymyslet i způsob evidence. Spisy jsem evidoval za pomoci psacího stroje, který jsem měl po bývalém kronikáři panu Gašparovi. Dodávám, že evidenci spisů, kterou jsem započal, využívá i současný archivář pan Landa. Když nyní řeknu, že jsem spisy začal evidovat bez stolu, jen v pokleku u židle a na židli, tak mi to nikdo nebude věřit. A ještě k tomu na starém psacím stroji. Spisy jsem tímto způsobem evidoval až do doby, než se nade mnou smiloval tajemník městského úřadu pan Stanislav Valtr a přivezl mi ze starých kanceláří MěNV psací stůl a dvě jiné židle. Přitom mi díky přímluvě pana Jaroslava Šulce, tehdejšího velitele Městské policie Dobříš (kterou jsem pomáhal v roce 1991 zakládat), přivezl vyřazený starý počítač od MO s programem T602, protože dostali nový, a já na něm začal spisy městského úřadu evidovat, namísto na psacím stroji.
Tak začala fungovat centrální spisovna města Dobříše k plné spokojenosti Státního okresního archivu Příbram, který do spisovny začal jezdit na kontroly dodržování spisového pořádku včetně skartačního řízení. Za celé roky mi nebyla vytknuta za SOA žádná chyba či nedostatek.
Do této doby nebylo prováděno ani skartační řízení a ukládání důležitých spisů a mnoho spisů z doby před založením centrální spisovny chybí. Důležité spisy by měly být archivovány ve Státním okresním archivu, ale bohužel spisy před rokem 1993 chybí. Město kvůli těmto chybějícím spisům prohrálo některá soudní řízení.
Jen dodávám, že jsem za těchto podmínek dělal i uklízeče a pracoval bez jakékoli pomoci, tj. práci archiváře centrální spisovny města Dobříše a správce Depozitáře Muzea města Dobříše, který jsem rovněž založil (o tom dále), jsem dělal naprosto sám. Nyní tyto funkce vykonává několik lidí (jak v centrální spisovně, tak i v depozitáři muzea), a to za mnohem většího finanční ohodnocení. Za podmínek, ve kterých jsem pracoval já, by dnes asi nikdo nepracoval. V původním archivu jsem neměl topení ani WC. Na toaletu jsem musel chodit domů, nebo do KD – ještě že jsem to neměl tak daleko.
Tolik k centrální spisovně města Dobříše, která funguje od mého založení k celkové spokojenosti jak města, tak i Státního okresního archivu Příbram.
Mimo shora uvedeného se vrátím ke kronice města Dobříše. Tu píšu od roku 1994 až do současné doby (2019). Za tu dobu jsem zpracoval 25 samostatných kronik (za každý rok jednu, tedy celé čtvrtstoletí), kroniky jsou velikosti A4, k tomu dále 90 dílů fotopříloh – každá na průhledných růžkách k případné lepší manipulaci s fotografiemi, každý list vyztužený čtvrtkou s foto a popisem. Další dvě přílohy velikosti A4, kde jsou založeny různé aktuální věci a kopie zápisů rady města a zastupitelstva města. A příloha A3 s výstřižky z novin. Po jednom až dvou dílech za rok.
Každá kronika je v knihařské vazbě a jsou uloženy včetně příloh jak v Depozitáři Muzea města Dobříše (kde zabírají celou skříň), tak s dalšími výtisky v centrální spisovně města. Tyto výtisky byly určeny vedení města, ale údajně pro nedostatek místa tam nikdy nebyly uloženy. Třetí výtisk kompletní kroniky včetně dílů je uložen ve Státním okresním archivu Příbram.
Mimo těchto činností jsem pracoval od roku 1994 jako správce Muzea města Dobříše v depozitáři. Nabídku jsem v tomto roce přijal od tehdejšího ředitele Kulturního střediska Dobříš pana Pavla Bodora. Zde jsem dal dohromady jak spisový materiál, tak i knižní materiál a sbírkové předměty, které jsem řádně zaevidoval a uložil. Bylo jich několik tisíc. Vymyslel jsem způsob evidence sbírkových předmětů (pro písemnosti) a vyhotovil nové barevné pořadače pro jejich uložení a jejich rozdělení dle barev. I v současné době, kdy se provádí elektronická evidence, se vychází z mé původní koncepce, kterou jsem původně zpracoval. Dokonce i pracovník evidence z Prahy uvedl, že v Dobříši je dobrý základ evidence a je z čeho vycházet. Pracoval jsem zde až do léta roku 2018.
To je výčet mé kronikářské a archivářské činnosti a mám za to, že jsem městu odvedl kus poctivé práce, za kterou se nemusím stydět.
Oldřich Průša
