4.2 C
Dobříš
Pondělí, 26 ledna, 2026
Domů Blog Strana 529

Magdaléna kvituje rozhodnutí dobříšského zastupitelstva o hazardu

Dobříš bude dalším z měst, která se připojí k účinné prevenci gamblingu svých obyvatel. Na základě rozhodnutí místního zastupitelstva budou na území města zcela zakázány herny a hrací automaty.

Rozhodnutí, které padlo ke konci roku 2016, považujeme za uvědomělý krok vpřed směrem ke zdravé a funkční společnosti. Snížená dostupnost hazardu nejenže přirozeně ztěžuje přístup lidem ohroženým nebo již zasaženým závislostí hraní, ale dává především jasný signál o nulové společenské toleranci vůči této formě podnikání. Právě snadná dostupnost hazardu spolu s nedostatečně jasným postojem státní správy i institucí je jednou z příčin skutečnosti, že v České republice je odhadem až 100 tisíc osob ohroženo patologickým hráčstvím. Magdaléna je mimo jiné iniciátorem a realizátorem projektu síťování ambulantních služeb pro gamblery na území Středočeského kraje. Nejbližší ambulance, připravené hráčům pomoci, jsou v Příbrami a v Mníšku pod Brdy. Bližší informace najdete na www.f63.cz.
Magdaléna, o.p.s., s městem Dobříš dlouhodobě spolupracuje. Za podpory i dalších lokálních subjektů (MAS Podbrdsko, město Příbram) provozuje na celém Příbramsku, včetně Dobříše, terénní programy pro závislé. Telefon na terénní pracovníky je 737 391 214. Pracovníky mohou kontaktovat nejen závislí (včetně hráčů), ale i široká veřejnost, například v případě nalezení odhozené injekční stříkačky.

Johana Růžková, PR manažerka, Magdaléna, o.p.s.

Ztrácí se zájem o historii města, ve kterém žijeme?

Možná, že to tak někomu nepřipadá, ale za posledních několik let, co došlo na radnici ke střídání stráží, začal uvadat zájem o dobříšskou historii. Jako by ani nebyl zájem něco připomínat anebo být na něco hrdý. Prvním tichým signálem bylo zmizení historických článků, které do Dobříšských listů dodával dobříšský kronikář p. Průša. Nahradilo je ustavičné dohadování o ničem, které však bylo prolínáno tématy, která upoutala alespoň pozornost místních občanů, kterým není úplně lhostejné, v jakém městě žijí. Samostatnými signály jsou i ztráta budovy tzv. Staré fabriky a současná snaha o stržení Bartošovy vily, která stojí u kostelíčka, a její nahrazení nějakou postmodernou. O jejich záchranu se okrašlovací spolek s památkovým ústavem snaží. Týkalo se to i letošních oslav narození císaře a krále Karla IV., na kterého má město Dobříš přímé historické vazby, ale vlastně si je díky neznalosti ani nepřipomenulo, což se odráží ve zchátralosti paláce dobříšského hradu, který je připomínkou toho, že sem Karel IV. dojížděl. Můžeme však říct, že ze strany okrašlovacího spolku pokračovala i snaha o přesunutí městského muzea ze zapomnění na náměstí, kde by mohlo udělat větší práci a možná i v případně aktivnějšího vedení nalákat do centra více turistů. Město, zdálo se, vyslyšelo naše volání a rozhodlo se prostory na zámku nejdříve doplnit o novou expozici hraček, která by mohla zvednout zájem o všeobecnou historii města. Jenže město k tomu přistoupilo úplně opačně a rozhodlo se městské muzeum po více jak dvacetileté činnosti vlastně zrušit a jeho sbírky opět a zase přesunout do depozitáře. Tak se stalo v r. 2015, kdy bylo muzeum naposledy otevřeno. Trvalo však skoro rok, než se nová expozice otevřela, a bohužel z dobříšské historie zůstalo jen pár fotek a předmětů, které jsou představovány v kabinetní vitríně třídy, která vznikla v zadní části muzea. Chceme takovou expozici odsoudit? Ne, ani v nejmenším, je jistě zajímavá a jistě obohatí kulturní vyžití na dobříšském zámku, případně ukrátí čas při čekání na začátek prohlídky. Co však přinese městu? Pokud byste chtěli říct, že propagaci, tak spíše ne. Město se tam ničím výrazným nepropaguje. Není tam informační centrum, které by lákalo turisty do centra. Proto se naše snahy opět obrátily k depozitáři, který měl být podle odpovědi ze strany města přebudován na městské muzeum s omezenou otevírací dobou. Jenže ani tento slib nebyl splněn. Město naopak upravilo depozitář na veřejný městský archiv, kterým však díky svědomitému vedení pana Průši byl i předtím. Pouze jej teď zaplnily sbírkové předměty z muzea. Jakákoli další snaha upravit tyto prostory na městské muzeum selhává na odporu města, které se k tomu staví odmítavě s tím, že zde vlastně jedno muzeum na náměstí již je. Muzejní spolek Dobříšska vybral pro expozici rukavičkářství název Muzeum Dobříš, a tak opravdu budí dojem, že by se mohlo jednat o městské muzeum, a jeden čas se objevovalo i na google mapách. Teď tomu již tak není. Ovšem toto muzeum je soukromé, zřízené v soukromém a krásném Kopačkově domě. Ovšem díky tomu, že sbírkové předměty městského muzea vlastně městu nepatří, není možné ve větší míře obohacovat a případně ze strany města rozšiřovat výstavní potenciál tohoto muzea. Tedy v případě, že se to neošetří správnými smlouvami a ochranným zabezpečením celého domu. Ovšem muzeum v současnosti ani nemůže výrazně v domě expandovat, proto by postačila kooperace s městem na propojení činnosti dvou muzeí, která by fungovala ve dvou různých budovách. Město by se k tomu však nadále mohlo stavět odmítavě z toho důvodu, že provoz takového muzea je ztrátový, ale většina muzeí je ztrátová, pokud chce na svůj provoz vydělat pouze z návštěvnosti samotné expozice. Proto se větší část měst a soukromých provozovatelů rozhodla snížit ztrátu prodejem upomínkových předmětů, a spojit tak provoz muzea s informačním centrem. Což v našem městě sice také tak funguje, ale nikoli kooperačně, protože Muzeum Dobříš vlastně na těchto předmětech, které prodává informační středisko, nevydělává nic. Protože tu možnost nemá z důvodu, že si lístky neprodává samo. Není to však odsuzování snahy o připomenutí historie, která byla a je spojená se šitím rukavic, spíše naopak. Je nutné je podporovat více, a ne si jen říct, že tam snad jednou zajdeme. Již několikrát jsem zde, když jsem psal o pozvednutí městského muzea, psal o příkladu fungování muzea v Sedlčanech a myslím, že by se tam jistí lidé měli vypravit na zkušenou. Nebuďte lhostejní, v jakém městě žijete, nemějte jej jen za noclehárnu a více se zajímejte o jeho historii.

Petr Kadlec, Okrašlovací spolek města Dobříše

Vzpomínky pana Ladislava Bučka (*1929, †2016) – 2. část

Asi po týdnu jsem zjistil, že je tam i hostinský z naší vesnice, ke kterému také chodili partyzáni pro jídlo. Z naší vesnice sebrali celkem asi dvacet lidí. Ten hostinský se vrátil také zmlácený, ale na rozdíl ode mne ho neškrtili ani nemlátili býkovcem. Když jsem jim ta záda ukázal, tak se zhrozili, byla to jedna podlitina za druhou spojená dohromady strupy ze zaschlé krve. Mého bratra také vyslýchali, ale byli na něj skoro hodní, i zapálit si cigaretu mu dovolili. Nakonec jsem zjistil, že akorát toho hospodského zfackovali a mě jediného skoro umlátili, některé vyslechli, u některých udělali jenom zápis. Přitom všechny vyslýchal jeden a ten samý gestapák.

Asi po týdnu mě přemístili do takové velké haly, kde již byl i můj bratr. Podlaha zde byla čistě zametená, ale postele žádné, jen po krajích u zdi sláma. Na záchod se chodilo do kýblů, a když jsem tam přišel, tak mi říkali: „Partyzáne, je nám líto, ale budeš mít za úkol vynášet výkaly ven.“ Hned první den jsem při vynášení výkalů narazil na jednoho gestapáka a z toho plného kýble jsem vyšplíchl něco málo na chodbu. Okamžitě mi dal pendrekem, ale uklidit jsem to nemusel, bylo toho opravdu málo a on se naštěstí zajímal o jiného vězně. Tam jsme byli jenom dvě noci a pak nás opět eskortovali, a zase jsme si mysleli, že do Německa. Přesunuli nás totiž do vagónu, kde byli i muži i ženy z naší vesnice. Nejdříve jsme dojeli do Trenčianské Teplé. Vlak však pokračoval dál v jízdě, až do Ilavy, na Pováží. Zde jsme mohli být ve věznici na cele s bratrem sami dva. Tato věznice byla již se slovenskými bachaři, byl však již prosinec a cela nebyla nijak vybavená kavalcem, nebyl tam ani slamník ani nic pod hlavu. Byla tam jen deka, tedy spíše kus hadru, museli jsme spát v zimě na holé zemi. V té místnosti netopili a jediné, co dokázalo trochu vyhřát místnost, byla svítící žárovka, což mi řekl bratr, když jsem chtěl, aby ji zhasli. Já mu sice nevěřil, ale nakonec jsem zjistil, že měl pravdu. Jídlo bylo stejné jako to, co babička vařila prasatům, našťouchaný šrot. Později věznici převzala Hlinkova garda, nebo spíše normální slovenští vojáci. Ti dozorci před nimi byli obyčejné svině, ale tihle obyčejní vojáci již věděli, že se blíží konec, že se přibližuje Rudá armáda, a tak se k nám chovali co nejlépe. Dodali matrace, celu zateplili a kromě slamníků i deky a podhlavníky dali. Před tím, jak jsem říkal, stálo jídlo za nic, ale pak ho vozili z nějaké polní kuchyně, kde vařili již čistě pro nás.
I pak jsem byl vyšetřován, ale gardisti si již jen zapsali mou výpověď, nikoho nemlátili, a když jsem se vrátil na barák, tak jsem zjistil, že je tam táta. To bylo radosti i pláče. Již tam nějakou dobou byl, ale o nás nevěděl. On na tom byl lépe, protože jej nezadrželi gestapáci, ale obyčejní gardisti. Proto nám dovolili, abychom byli i s otcem na jedné cele. Tatínka a ostatní s ním zadržené nakonec pustili o tři týdny dřív, ale my jsme tam s bratrem zůstali.
U nás v dědině byl ředitel školy, který původně pocházel z třicet kilometrů vzdálené obce. Byl velmi oblíbený, ale přísný a spravedlivý, během války měl hodnost majora a sloužil u armády v Bratislavě. I když byl tatínkův přítel, tak otec s ním přímo v kontaktu nebyl. Tatínek však měl také kamaráda z první světové války, spolu s ním sloužil v Srbsku. Bydlel v sousední vesnici a byl velmi schopným podnikatelem. Za ním otec šel jako prvním, protože byl ve styku právě s tím ředitelem a mohl mu dát vědět, že jsme zavření. A on mohl zařídit, aby nás pustili. V té věznici jsme byli už skoro půl roku a v dáli bylo slyšet hřmění bojů Rudé armády s Němci. Hodně vězňů v té době posílali do Německa a i já s bratrem jsme měli jet. Byli jsme ale propuštěni a mohli jsme jít domů. To bylo radosti. Samozřejmě lví podíl na tom měl ten major a otcův známý, kteří dlouho jednali na gestapu. Ani nevím, jak se jim je podařilo přesvědčit, aby nás propustili.
Vyšli jsme ven z věznice v Ilavě bez koruny a nevěděli, co dál a jak se dostaneme domů, když jsme si všimli, že před bránou stojí žena toho otcova známého z války s autem, a spustila: „Dobrý den chlapci, já jsem paní Golinská a čekám na vás.“ Odvezla nás nejdříve k nim domů, kde jsme se konečně pořádně najedli, vyspali. Od nás to mohlo být vzdušnou čarou méně jak dvacet kilometrů, bratr se vyznal a věděl, jak se dostat domů. Němci během Slovenského štátu stavěli na středním Slovensku silnici a ta byla na dálku vidět. Tenkrát to tam byla samá pastvina, lesy a pole, bylo již snadné najít cestu domů. Byl březen a fronta se blížila. Kolem nás, přes Pováží, však jen prošla. Směřovala hlavně nahoru na Ostravu a dolů na jižní Slovensko. U nás v té době nebyla žádná trať, ani silnice, takže se nám hlavní vojska vyhnula. Zahlédli jsme jen pár vojáků, ani se nezastavili a šli dál. Takže jsme to naštěstí ve štěstí přežili.

Zapsal Petr Kadlec
Jazyková a stylistická úprava – redakce DL

Nultý, ale velmi úspěšný jarmark

Vše to začalo obrovským nadšením a nápadem Honzy Bedřicha zastupujícího potraviny Bedřich, s.r.o., uspořádat 0. charitativní Vánoční jarmark, který by svým výtěžkem podpořil Dětský domov Korkyně. Výsledkem bylo skvělé předvánoční sobotní dopoledne, na kterém jsme potkali mnoho fajn lidí. Na jarmarku nechybělo vánoční občerstvení, dekorace a dárky, jmelí, hračky ani charitativní bazárek a živá hudba v podání Jirky Řehulky. Díky vám všem, kteří jste na jarmark přišli, a díky podpoře Dortů D, květinářství Letizia, Green advertising, Cafe de HONDURAS, potravin Bedřich, s.r.o., které náš jarmark svojí přítomností, poskytnutým zázemím a výrobky podpořily a veškerý svůj výtěžek z této akce nám věnovaly. V našich kasičkách se sešlo neuvěřitelných 17 190 Kč.
Děkujeme všem, kteří nám s jarmarkem pomohli a užili si ho tak jako my. Největší dík posíláme do potravin Bedřich, s.r.o., Honzovi. Díky za skvělou akci, nápad a pomoc. Za rok na již 1. ročníku na viděnou.

DD Korkyně

Den otevřených dveří v ZŠ Trnka

Zdroj foto: Pixabay

Srdečně vás zveme na den otevřených dveří v naší škole, který se koná v pondělí 13. února 2017 od 17.30 hodin.

V tomto čase proběhne setkání se zástupci školy a spolku Trnkový květ, z.s., kde vás seznámíme s průběhem zápisu do první třídy a s provozem školy a školní družiny. Součástí schůzky bude také prohlídka školní budovy. Pokud budete mít zájem, můžete následující den, tj. v úterý 14. února dopoledne (v časech od 8.30, 9.30 a 10.45) navštívit otevřené hodiny v našich třídách, při nichž budete mít možnost nahlédnout do výuky a okusit atmosféru školy.

Zápis do ZŠ TRNKA se uskuteční ve dnech 11.–12. dubna 2017. Těšíme se na vás.

ZŠ TRNKA, Příbramská 938, Dobříš

Veselé zpívání

Milí předškoláci, vážení rodiče, zákonní zástupci,
rádi bychom navázali na již proběhlá setkání Podzimní tvoření, Keramická dílna, Hravé učení
a pozvali Vás na ukázkovou hodinu:

Veselé zpívání

v úterý 14. 2. 2017 v 16.00 hodin.
Zájemce prosíme o přihlášení e-mailem na adresu 2.zsdobris@seznam.cz
nebo telefonem na číslo 318 521 002. Těšíme se na Vás.

Hrajeme si na školu

Základní škola Dobříš, Komenského nám. 35
zve všechny předškoláky na akci

Hrajeme si na školu

2. setkání – 16. 2. 2017 od 16 hodin v tělocvičně školy,
sportovní obuv s sebou.

Otevíráme lesní základní školu

V září 2017 se otevřou brány nové lesní základní školy, která je určena pro žáky prvního stupně a navazuje svou filozofií na naši lesní školku. Výuka se bude odehrávat v krásném prostředí lesní školky v Mokrovratech dle nejmodernějších vzdělávacích proudů. S láskou budeme vytvářet kreativní a motivující prostředí pro vývoj maximálně šestnácti dětí ve smíšené malotřídce. Naší velkou inspirací je intuitivní pedagogika, která klade důraz na osobnost učitele a vytváří otevřený prostor pro přirozený rozvoj dítěte.

Principy lesní základní školy: Vztah k sobě a světu jako celku, sebehodnocení jako nejvyšší forma hodnocení, rozproudění energie v těle, pobyt v přírodě, kritické myšlení, pěstování sebedůvěry, vnitřní motivace, učení se v souvislostech.

Zápis do naší lesní školy proběhne v dubnu 2017, pro přesné datum sledujte naše webové stránky. Ale pokud vás naše iniciativa zaujala, kontaktujte nás už nyní na tel. 732 64 35 76, na emailu: zs.ditevlese@sezam.cz. Aktuální informace naleznete na www.ditevlese.cz.

2. místo v okresním kole vybíjené chlapců 2. a 3. tříd

V úterý 10. ledna se chlapci druhých a třetích ročníků zúčastnili turnaje ve vybíjené v Březnici. Naše družstvo statečně bojovalo, aby získalo nějaké ocenění. Veškerá snaha se vyplatila, vyhráli jsme semifinále a postoupili do finálových bojů. Dostali jsme se až do boje o první místo, ale soupeři byli o kousek lepší. I druhé místo v okrese je moc pěkné. Všem chlapcům za reprezentaci školy děkujeme.

K. Sobotková, ZŠ Dobříš Komenského nám. 35

Kultura – únor

1. 2. „Pravá“ Kuba – multimediální show s tancem – Slávka Chrpová

Slávka Chrpová, šéfredaktorka časopisu Cykloturistika, uvádí ve středu 1. února v KD novou cyklocestovatelskou multimediální přednášku s tancem na téma Kuba.
Svoje zkušenosti a dojmy ze čtyř návštěv Kuby zúročila v pořadu, ve kterém sleduje neobvyklá témata. Kromě neotřelých zážitků z jízdy na kole po tomto ostrově se zabývá i tím, jak se žije Čechům na Kubě a naopak Kubáncům v Čechách. Protože se také zajímá o původ Kubánců, odkud přišli a jaký byl jejich život po příchodu z oblasti Nigérie a Beninu, monitoruje její projekce i santerijské náboženství, jeho tance a rituály. Sama navštívila santerijského kněze. Slávka také zatančí tanec mambo.
„Kuba je extatická a živočišná, je smyslná jako kubánská salsa, hravá jako její moře, tajemná jako santerijské kulty, milá jako její lidé. Postupně se vám vrývá pod kůži, začnete ji vnímat všemi smysly, až najednou zjistíte, že už se jí nezbavíte, protože jste se zamilovali na celý život. Přesně tak se to stalo mně,“ popisuje Slávka Chrpová.
Společenský sál KD, středa 1. února od 19.00 hod. Vstupné: 80 Kč, zvýhodněné 50 Kč (důchodci, studenti, ZTP). Předprodej vstupenek v KD Dobříš, tel.: 318 521 302.

2. 2. Necháme to plout s vodou – vernisáž výstavy obrazů klientů Stébla Borotice

„Autentické malby dospělých klientů denního stacionáře Stéblo jsou výsledkem pravidelného arteterapeutického setkávání. Nejde však o hodiny výtvarné výchovy, jejímž cílem je směrování výtvarné produkce k nějakému obecně uznávanému standardu. V případě klientů
Stébla jde o zachycení jejich spontánního výtvarného projevu v momentálním citovém rozpoložení.


Dlouho nepanovala názorová shoda ohledně veřejného vystavování či nevystavování takové výtvarné produkce, ale ani v nastavení kritérií při jejím posuzování. Odvahu veřejně představit vybraná díla mi dal, kromě letitých zkušeností s vlastní arteterapií a studia oboru na Jihočeské univerzitě, zejména dokument BBC Turning The Art World Inside Out (2013), hledající odpověď na otázku, co je tzv. Outsider Art a proč trvalo tak dlouho, než bylo přijaté uměleckým establishmentem.
Arteterapie ve Stéblu probíhá na dobrovolné bázi jednou týdně. Klienti tvoří své obrazy jen jakoby mimochodem, prvořadé je pro ně povídat si, dopodrobna sdělovat své zážitky, radosti, touhy, ale i obavy či strachy. A je tedy až s podivem, že se v jejich dílech doslova instantně objevují témata, kterými se aktuálně zabýváme. Jistým způsobem tomu napomáhá zvolená technika tzv. smejváku, kdy opakovaným nanášením, zasycháním a odmýváním akvarelových barev se postupně zjevují tvary vybízející k doplnění. Výběr prací ukazuje, jak se naši milí a tvořiví klienti ze Stébla s uvedenou technikou vyrovnali a jak různorodé obrazy (s minimální pomocí) radostně vytvořili.“ Magdalena Westman.
Výstavní sál KD Dobříš. Vernisáž se uskuteční ve čtvrtek 2. února 2017 od 18.00 hod. Výstava potrvá do 26. 2. 2017. Otevřeno po–čt 8.30–16 hod., pátek a sobota zavřeno, ne 14–16 hod.

10. 2. Please The Trees – koncert

Rocková skupina Please The Trees si za necelou dekádu své existence vybudovala v rámci domácí alternativní scény silnou pozici. Hovoří o tom i prestižní ocenění její tvorby – cena Anděl 2013 v kategorii alternativa za album A Forest Affair a v r. 2016 cena Apollo za desku Carp.


Své čtvrté studiové album Carp, které vydali v r. 2015, nahráli v Detroitu za necelé dva dny během improvizované session. Frontmanem a mozkem kapely je Václav Havelka (zpěv, kytara), na baskytaru hraje Míra Syrný, na bicí Jan Svačina. Recenzentka Veronika Ondečková o posledním albu napsala: „Ve své tvorbě nedělají žádné ústupky a napříč ‚Carp‘ je slyšet, že natočili album tak, jak to cítí – spontánně, bez omáček, podbízení nebo přehnané snahy o novátorství. Přesto byste si jej ale s žádnou domácí ani zahraniční nahrávkou pravděpodobně nespletli – mnohé z nich svojí intenzitou převyšuje.“
Společenský sál KD, pátek 10. února 2017 od 20.30 hod. Vstupné: předprodej 140 Kč, na místě 160 Kč. Předprodej vstupenek od 30. 1. v Trafice u Davida.

11. 2. Frk-nügnung teátr – Nahoru dolů

Autorská situační komedie Podbrdského národního divadla v podání legendárního činoherního souboru Frk-nügnung teátr.
Společenský sál KD, sobota 11. února od 19.30 hod. Vstupné 100 Kč.

17. 2. Phil Shoenfelt a Southern Cross

V Praze usazený britský hudebník a skladatel Phil Shoenfelt je znám především svou hudbou na pomezí temných rockových šansonů. V osmdesátých letech se aktivně účastnil londýnské punkové exploze. Založil kapelu Khmer Rouge, se kterou koncertoval v newyorských klubech. Společně s kapelami Nico či The Clash objel celé Spojené státy. Vrátil se do Londýna a vydal dvě sólová alba. Nick Cave si jej na začátku devadesátých let pozval jako zvláštního hosta na své britské turné. V roce 1995 se natrvalo usadil v Čechách. Zde založil s Pavlem Cinglem kapelu Southern Cross, s níž koncertuje a nahrává dodnes. V roce 2008 vyšlo Cinglovi a Shoenfeltovi živé album Live at the House of Sin, které bylo v USA oceněno Grindie Award za nejlepší živou nahrávku.
Společenský sál KD, pátek 17. února 2017 od 20.30 hod. Vstupné: předprodej 140 Kč, na místě 160 Kč. Předprodej vstupenek od 6. 2. v Trafice u Davida.

24. a 25. 2. Kuklík Tyjátr – Balada ze Sherwoodu

Aneb Robin Hood v rozšířené verzi. Re-premiéra v pátek a re-repríza v sobotu.
Společenský sál KD, pátek 24. února a sobota 25. února od 19.30 hod. Dobrovolné odchodné.

26. 2. Taneční čaje

Společenské setkání všech bez rozdílu věku. Hrají a zpívají Patronky, Tři v tom a dal… Na všechny se velmi těší pořadatelé z Okrašlovacího spolku Dobříš.
Společenský sál KD, neděle 26. února od 17 hodin, vstupné dobrovolné.

Připravujeme na BŘEZEN

2.–26.3. Výstava obrazů – PřírÓda – Anna Plešmídová a Linda Gurecká
7. 3. Travesti show – travesti skupiny Screamers a Techtle Mechtle – pronájem
10. 3. Horkýže Slíže – koncert (vyprodáno!)
17. 3. Festival Expediční kamera – zajímavé besedy a nejlepší cestovatelské filmy
24. 3. Jablkoň – koncert
29. 3. Zdeněk Izer – zábavný pořad – pronájem

www.kddobris.cz