2.8 C
Dobříš
Pátek, 12 prosince, 2025
Domů Blog Strana 101

Tak trochu jiný poklad na Dobříši

V minulých Dobříšských listech samozřejmě nemohla uniknout mé pozornosti zpráva o identifikaci mincí z pokladu, který byl v roce 1953 objeven. O to více mě mrzí, že jiný poklad, který byl vykopán nedaleko cesty do Brodců tak před více jak deseti lety, zmizel ve sbírkách sběratelů starých mincí a nálezci jej zatajili. Přesto mi to připomnělo ještě jeden poklad, který byl STB hledán v roce 1983 na zámku Dobříš. Vše začalo tajemnou zprávou z 20. dubna toho roku ze Sovětského svazu, kterou poslal bývalý partyzán Sazoněc, jenž v roce 1945 působil se svou skupinou právě zde. V dopise informoval naše úřady, že v průběhu května 1945 ukryl 15 samopalů a nábojů k nim. Bedna měla být uložená v parku u zámku v Dobříši, a to asi 150 metrů od vchodu do sklepení pod jednou z podlahových desek. Dopis obsahoval i místo přibližného uložení bedny, která se měla nacházet v místech bývalých pivovarských sklepů pod francouzskou zahradou. Na Dobříš se neprodleně vypravili agenti Státní bezpečnosti s minohledačkami. Na udaném místě však nalezli pouze několik různých kovových předmětů, nábojů a ostrý granát. Signál z minohledačky však identifikoval i naprosto jiné místo, které se sice taktéž nacházelo asi 150 metrů od vchodu do podzemí, jenže nebylo uvnitř, ale venku. Místo však zuřivě chránil zahradník, který zde měl již oseto a nechtěl si nechat zahrádku rozkopat krumpáči. Oba agenti nahlásili možné místo, kde by se zbraně mohly nacházet, a proto proběhlo i operativní šetření, při kterém bylo zjištěno, že v prostoru zahradnictví v zámku došlo několik let nazpět k propadu nákladního auta do starého výkopu, ve kterém byly nalezeny zbytky staré vysílačky a různé druhy vojenského materiálu. O zbraních se však ve zprávě nepsalo. Nově identifikované místo bylo však trochu stranou, a to u zdi pod vchodem do zahradního skladu, na kterém byla vystavěna voliéra. I nákres, který poslal vysloužilý partyzán, se více blížil místům, kde se nacházely dříve skleníky, a od samotných pivovarských sklepů byl vzdálen.

V dalším dotazu na adresu soudruha Sazoněce, která byla podána 6. 5. 1983, si chtěli naši hledači pokladů upřesnit, kde přesně se bedna se zbraněmi nacházela. Naše strana si ale musela počkat až do 21. 11. téhož roku. V nové odpovědi Sazoněc znovu potvrdil, že bedna byla uložena uvnitř podzemní chodby asi 100 až 140 metrů od vchodu do podzemí. Ve vzdálenosti cca 50 až 100 metrů od vchodu se chodba zatáčí a 30 až 40 metrů za touto zatáčkou, v místě, odkud již vchod není vidět, odstranil prý jednu z betonových podlahových desek, vykopal jámu a umístil do ní bednu se zbraněmi. Vše znovu zasypal a desku vrátil na místo. O ukryté vysílačce neměl tušení. Agenti si podle zprávy znovu odvodili, že by se mohlo jednat o pivovarské sklepy a celou chodbu prošli s minohledačkou. Na několika místech, kde se objevil signál, žulové anebo pískovcové desky odstranili a kopali. Bohužel na všech místech vždy brzo narazili na kompaktní skálu. Navíc sklepy nejsou tak velké, aby daly délku chodby 150 metrů. Z dalších dochovaných informací není zřejmé, zda kopali i v místě zahrady, které si vytipovali na jaře. Jisté bylo pouze to, že se jim místo, kde sovětský partyzán zakopal bednu se zbraněmi, nalézt nepodařilo, a je tedy otázkou, kam je mohl dát. Přeci jenom bylo v té době skoro již 40 let od událostí a paměť mu mohla selhat. Další možností bylo sovětského partyzána pozvat na Dobříš, aby jim místo uložení ukázal přímo, ale zřejmě k tomu nedošlo a ve francouzské zahradě čeká tento poklad stále na nalezení.

Petr Kadlec

Zdroj: Mareš, Jaroslav V. Tajný signál ze SSSR a případ vzteklého krumpáče.
In: Nacistické poklady a STB.
Praha, Euromedia Group, 2021,
str. 192–197.

Střípky vzpomínek na odbojovou činnost policisty Karla Škváryna pozadí událostí v Protektorátu Čechy a Morava a při Pražském povstánív květnu 1945

Foto: fotografie pana Škváry je v nejspodnější řadě zcela vpravo

Dílčí vzpomínku na svého dědu z matčiny strany policistu, Karla Škváru (12. 7. 1910 – polovina 70. let 20. století), a na jeho životní zážitky zachoval pro příští generace a předal po téměř 80 letech dobříšský občan pan Miroslav Rambousek.

Pan Škvára začal studovat Školu uniformovaného policejního strážního sboru v Praze v roce 1937. V době nacistické okupace Československa a existence Protektorátu Čechy a Morava (16. 3. 1939 – 8./9. 5. 1945) sloužil pan Škvára od roku 1940 u pořádkového uniformovaného strážního policejního sboru v Praze.
Již v počáteční fázi existence protektorátu museli odbojáři z řad české uniformované protektorátní policie překonávat zvyšující se dozor a vedení nacistických bezpečnostních složek, omezené možnosti dané jejich nižším postavením v rámci policie, výrazné riziko a problémy s napojením na organizovaný odboj. Využívali však i skutečnost, že nacistická německá tajná státní policie gestapo, pronásledující politické odpůrce nacismu, požadovala v některých případech součinnost při zatýkání jimi vyhlédnutých zájmových osob.
Po atentátu československých výsadkářů 27. května 1942 na zastupujícího říšského protektora v Protektorátu Čechy a Morava Reinharda Heydricha (7. 3. 1904 – 4. 6. 1942), a po drastických represáliích nacistického aparátu vůči skutečným i domnělým odpůrcům nacistů, se pan Škvára spolupodílel na rizikových avízech pro Čechy, kteří byli ohroženi zatýkáním gestapa. Ze vzpomínek pana Rambouska vyplývá, že se takto podařilo předem informovat několik set ohrožených českých lidí o připravovaných akcích gestapa. V průběhu takzvané heydrichiády to však gestapo odhalilo a přestalo české protektorátní policii důvěřovat, čímž se informační možnosti odbojářů v řadách protektorátní policie výrazně omezily.

Policista pan Škvára disponoval v době nacistické okupace příslušným policejním služebním průkazem a služebním motocyklem. Díky tomu mohl i při omezeném přístupu k pohonným hmotám jezdit z Prahy za rodiči do domu v Dobříši, v Rosovické ulici čp. 421. Teprve po vypuknutí protinacistického Pražského povstání 5. května 1945 a vzplanutí bojů mezi nacisty a povstalci již situace neumožňovala takovéto přesuny, a proto setrval až do osvobození v Praze.
Ve dnech 5. až 9. května 1945 se pan Škvára osobně aktivně zúčastnil bojů v povstalecké Praze.
V průběhu povstání se pak aktivně zapojil do obrany tehdejšího Trojského mostu, přejmenovaného v roce 1946 na most Barikádníků. Odtud se tehdy snažila část nacistické armády, vybavená i tanky, probít z východu přes Prahu na západ do amerického zajetí. Pan Škvára byl svědkem dvou výstřelů německého tanku z vyvýšeného pravého břehu Vltavy od Pelc-Tyrolky, při nichž byli smrtelně zraněni dva jeho kolegové, obránci barikády. On sám měl štěstí, neboť třetí výstřel z nacistického tanku již nezazněl. Protože německý nápor a přesila byly zdrcující a obránci neměli ani dost odpovídajících zbraní, museli obránci mostu ustoupit do prostoru Holešovic, kde se snažili dále zbrzdit postup nacistů.
V průběhu povstání se pan Škvára dozvěděl od svých policejních kolegů, že takzvaní vlasovci, disponující i těžkými zbraněmi, obsadili čtvrť Radotín, a zabránili tím průniku nacistických jednotek z tohoto směru do centra Prahy. Vlasovci, takzvaná Ruská osvobozenecká armáda – ROA, byli nazváni podle svého velitele genplk. Andreje Andrejeviče Vlasova (14. 9. 1901 – 1. 8. 1946). Nacistické vedení ji zformovalo z protisovětsky orientovaných osob z řad sovětských zajatců. V dubnu 1945 byla neúspěšně nasazena proti Rudé armádě a následně se část jejích jednotek přesunula pod vedením genmjr. Sergeje Kuzmiče Buňačenka (5. 10. 1902 – 1. 8. 1946) do Prahy. Během Pražského povstání se část jejích jednotek zapojila 6.–7. 5. 1945 do bojů proti nacistům, ale politické vedení povstání, Česká národní rada, nechtělo být smluvně spojováno s přeběhlíky z řad Rudé armády. Vlasovci se proto stáhli 7. až 8. května z Prahy. Směřovali na západ na Rokycansko a na jihozápad na Příbramsko k demarkační linii mezi sovětskou a americkou armádou ve snaze nedostat se do sovětského zajetí. Obdobně se stáhly i některé jednotky Wehrmachtu a SS (Schutzstaffeln, ozbrojená složka nacistické strany NSDAP).
V závěrečné části Pražského povstání se pan Škvára podílel v Praze na jednání s představiteli jedné z vojenských složek SS, neboť nacisté striktně vyžadovali, aby povstalce zastupovala uniformovaná osoba a aby se mohli po uzavření dohody přesunout přes Prahu na západ směrem k linii dosažené americkou armádou.

Po osvobození Prahy příjezdem Rudé armády 9. května 1945 a v souvislosti s ukončením bojů v Praze ustupovaly zbytky nacistické armády a vojsk SS na Příbramsko a Písecko, kde byly definitivně poraženy 11./12. května. V květnu 1945 byl pan Škvára převeden do nově vytvářené policejní struktury v rámci Sboru národní bezpečnosti (SNB).

Za činnost v době bojů za osvobození Prahy a československého národa obdržel pan Karel Škvára 25. května 1945 pochvalné uznání IV. stupně – Vojenského velitelství Velké Prahy „Bartoš“, podepsané velitelem Vojenského velitelství Velké Prahy a vojenským velitelem Pražského povstání gen. Karlem Kutlvašrem (27. 1. 1895 – 2. 10. 1961).

Události Pražského povstání a boje o Trojský most umělecky zpracoval v roce 1946 v souboru povídek Němá barikáda spisovatel Jan Drda (4. 4. 1915 Příbram – 28. 11. 1970 Dobříš), který se s panem Škvárou osobně znal. V roce 1949 potom tento námět zfilmoval pod stejnojmenným názvem režisér Otakar Vávra (28. 2. 1911 – 15. 9. 2011). Pan Rambousek se domnívá, že postava strážníka Brůčka v podání herce Jaroslava Marvana (11. 12. 1901 – 21. 5. 1974) je zobrazena podle jeho dědy a policisty pana Škváry.

Na základě ústních vzpomínek a dobových dokumentů pana Miroslava Rambouska sepsal, doplnil a upravil Mgr. Miroslav Landa. Článek byl původně vydán 1. 5. 2023 na webu NAŠE Dobříšsko.

Letecké modely Dobříšska

MiG-15bis umístěný před panelovým domem čp. 1064

V pondělí 20. května 2024 v 16.00 začíná v Muzeu města Dobříše výstava leteckých modelů, které nějak souvisí s historií regionu. Konkrétně ve vstupní hale Kopáčkova domu i v patře mezi stálou expozicí budou vystaveny výtvory mladých modelářů z Dobříše a okolí, ať už se bude jednat o dvouplošníky z leteckých dnů v Dobříši, či z manévrů konaných mezi Obořištěm a Dlouhou Lhotou v letech 1927 až 1937. Převážnou většinu výstavy budou představovat modely proudových typů MiG a Suchoj z let 1952 až 1990, ale dojde i na stroje z druhé světové války. Jako ochutnávku zde uvádíme povídání ke stíhacímu typu MiG-15.

Sestřel balonu nad Dobříší

Dne 21. září 1956 byl nad Teplicemi detekován průzkumný balon letící v jižním směru ve výšce asi 14 200 metrů. V době studené války bylo normální, že sem ze Západu přilétaly. Z letiště Žatec byl proti němu vyslán první MiG-15bis, ale po 30 minutách letu se vrátil, protože se balón nacházel již mimo jeho dostup. Druhý MiG-15bis byl proto značně odlehčen, aby mohl vystoupat výše. Do kokpitu usedl tehdy nejzkušenější stíhač v ničení průzkumných balónů npor. Jaroslav Novák. Tomu se podařilo i přes poruchu kyslíkového přístroje dosáhnout letové výšky 12 000 metrů. Po přiblížení k cíli zahájil npor. Novák okamžitě palbu, ale bez patrného účinku. Nakonec se nedaleko Dobříše rozhodl balon zničit taranem a poté se katapultovat. Po nárazu však s překvapením zjistil, že MiG-15bis stále dobře reaguje, a proto se rozhodl vrátit na domovské letiště. Všechny předešlé sestřely balónů se mu podařily na strojích MiG-17PF. Tohle byl jeho jediný a také poslední sestřel na letounu MiG-15bis.

MiG-15bis jako pomník v Dobříši

V průběhu 70. let docházelo k postupnému vyřazování proudových strojů MiG-15 z důvodů konce jejich životnosti. V padesátých letech jich bylo vyrobeno relativně hodně, takže se po zvážení všech pro a proti přikročilo k nejjednodušší odpovědi na otázku: Kam s nimi? Po celé republice se bojové stroje proměnily v pomníky či dětské prolézačky, což i odpovídalo tehdejšímu vkusu vládnoucí politické strany. Některé kusy dokonce díky svým motorům fungovaly jako rozmrazovače zamrzlých a zasněžených železničních kolejí. Jeden z nich byl v roce 1969 instalován i na Dobříši. Jednalo se konkrétně o MiG-15bis výrobního čísla 613719 s kódovým označením 3719. Byl vyroben v květnu 1956 a od 13. 7. sloužil u 1. stíhacího leteckého pluku. Posléze u 9. stíhacího pluku v Bechyni, a nakonec v roce 1968 putoval do muzea. V Dobříši byl letoun nejdříve umístěn na Mírovém náměstí, ale vandalové se rychle postarali o drobné vady na kráse, takže se stříbrný tryskáč odsunul dále od náměstí ke kinu, aby nebyl tolik na očích. Naprosto zdemolovaný pomník byl definitivně zrušen až v roce 1978.

MiG-15bis na dětském hřišti u kina

Jan Michl, Muzeum města Dobříše

NOVÝ SMĚR – KVĚTEN

Zdroj foto: Pexels

Zprávy z 10. veřejného zasedání zastupitelstva obce, konaného dne 22. 4. 2024 Zastupitelstvo schválilo:

– kupní smlouvu na pozemek parc. č. 1045 o výměře 16 m2
– kupní smlouvu na pozemek parc. č. 836/31 o výměře 13 m2
– směnnou smlouvu na pozemek parc. č. 1041 o výměře 107 m2, který obec kupuje, a na pozemek parc. č. 838/22 o výměře 8 m2, který obec prodává
– dodatek č. 1 veřejnoprávní smlouvy s TJ Stará Huť, z. s., oddíl házená, o poskytnutí dotace na činnost, navýšení o 50 000 Kč z důvodu pořádání Mistrovství ČR v kategorii dorostenky v červnu 2024
– změnu způsobu sběru tříděného odpadu v obci na door-to-door, tzn. přidělením dvou popelnic ke každé nemovitosti na kombinaci plast/kov/nápojové kartony (tetrapack) a papír
– rozpočtové opatření č. 5/2024 dle předneseného znění
– dodatek č. 2 ke Smlouvě o zajišťování a financování dopravní obslužnosti č. OBC/0059/05792291/2022/2 se Středočeským krajem
– darovací smlouvu u příležitosti narození dítěte
– úplatu za předškolní vzdělávání v mateřské škole zřizované obcí ve výši 800 Kč měsíčně počínaje školním rokem 2024/2025
– úplatu za zájmové vzdělávání ve školních družinách zřizovaných obcí ve výši 400 Kč měsíčně počínaje školním rokem 2024/2025
Zastupitelstvo vzalo na vědomí:
– rozpočtová opatření č. 2, 3 a 4/2024 schválená radou obce
– zprávu o výsledku přezkoumání hospodaření
Zastupitelstvo pověřuje:
– radu obce zajištěním výběrového řízení na dodávku potřebného počtu popelnic na plast a papír v rámci door-to-door
V diskusi pan starosta informoval o průběhu přístavby II. stupně základní školy, možnostech financování, potřebě úpravy parkovacího prostoru před Památníkem Karla Čapka a akcích u příležitosti 350 let výročí založení obce.

Setkání s občany

Ve čtvrtek 16. 5. 2024 od 18 hod. se uskuteční další z řady setkání zastupitelů obce s občany naší obce mimo běžná zasedání. Hlavním tématem tohoto jarního setkání bude informace o aktuálním stavu přípravy přístavby II. stupně ZŠ a změna způsobu sběru tříděného odpadu. Další náměty a dotazy k diskuzi můžete zasílat na e-mailovu adresu: obec@starahut.eu.

Očkování psů

V pondělí 20. 5. 2024 bude opět od 17.30 hod. MVDr. Linhartová provádět očkování psů před obecním úřadem.


Významného životního jubilea

se v měsíci květnu dožívají paní Marie Cihelková, Jarmila Teřlová a Milada Švirková a pánové Josef Chvojka a Lubomír Martínek.
Srdečně blahopřejeme!


Poděkování

Děkuji OÚ a SPOZ ve Staré Huti za milé přání s dárkem k mému výročí a své rodině za potěšující přítomnost v den mých narozenin.

Jaromír Fotr

Akce v kulturním domě

Projekt Pojedeme do Afriky osvěžil obvyklý kulturní program v našem kulturním domě. Paní Emma Siewe, původem z Kamerunu, dnes obyvatelka naší obce, připravila se svou skupinou pro návštěvníky cestování do Kamerunu formou videoprezentace, vyprávění, ukázek tanců a ochutnání dobrého tradičního jídla. Velký obdiv patří za krásnou češtinu účinkujících.

Cestování formou videoprojekce a vyprávění také pravidelně umožňuje pan Mgr. Petr Váňa v klubovně obecního úřadu, za což mu patří také velký dík.

A ještě jedno ohlédnutí za zajímavým kulturním zážitkem: v dubnu nás opět navštívil smíšený pěvecký sbor Lucky Voice Band. Energie vyzařující z tohoto pěveckého tělesa, které letos čítalo na 45 účinkujících, je neutuchající a pohladila po duši všechny přítomné. Překvapivé aranžmá písniček, zajímavý a vtipný výklad sbormistryně Lucie Freiberg, mimořádné výkony účinkujících, to vše zpříjemnilo sychravý dubnový víkend všem, kdo si tak báječnou podívanou nenechali ujít.

Dětská hřiště

Hřiště v Malostranské ulici prošlo velkou obměnou. Zároveň byl prostor částečně oplocen a zamezilo se nevhodnému parkování. Věříme, že se toto hřiště stane mnohem více navštěvovaným než dosud.

Také v lokalitě Nad Strží byla přidána houpačka, jedná se o příjemné zákoutí v parčíku. Můžete jeho návštěvu zařadit v rámci vašich vycházek s dětmi.

Pro úplnost doplníme, že se v obci nachází ještě vloni renovovaná dětská hřiště u sportoviště Rafanda a vedle základní školy. Sestava outdoorových prvků byla umístěna na pláž u rybníka Strž.

Zprávy ze ZŠ

Základní škola Stará Huť přivítala jaro pestrým programem.
21. 3. 2024 byli naši prvňáčci pasováni na čtenáře. Děti prokázaly dovednost ve zvládnutí čtenářských dovedností a pod vedením paní učitelky Ilony Pilecké si připravily doprovodný program, který potěšil nejen je samotné, ale i jejich rodiče. Král a královna Tajuplné říše knížek v zastoupení žáků 5. třídy naší školy, přispěli ke krásné atmosféře této slavnostní události.

Paní vychovatelky Klára Sudová, Jana Bartoňová a Hana Dědourkouvá dětem připravily Kouzelný večer s Andersenem. 22. 3. 2024 měly děti jedinečnou příležitost ponořit se do světa čtenářství velice milou a poutavou formou, která dětem pomohla vstoupit do světa knížek v atmosféře pátečního večera hravou a dobrodružnou cestou.

Školní družina navštívila 26. 3. 2024 velikonoční program v Čechově stodole. Velikonoční zvyky a tradice si děti připomněly ve velmi přívětivém prostředí Čechovy stodoly a vyrobily si velikonoční dekorace v místní tvořivé dílně.
Školní parlament pod vedením paní vychovatelky Jany Bartoňové zorganizoval akci Hledání velikonočních vajíček. Pro každého z žáků bylo připraveno drobné velikonoční překvapení v podobě čokoládového vajíčka, které si každý žák naší školy musel najít v prostoru školního hřiště.

Velkou pochvalu si zaslouží zástupci z řad našich žáků, kteří reprezentovali naši školu 19. 3. 2024 a 20. 3. 2024 v Okresním kole vybíjené v Příbrami, určené pro žáky 4. a 5. ročníků. Chlapci a děvčata reprezentovali naši školu s velikým nasazením pro hru a s velkým odhodláním. Celý turnaj se stal pro naše žáky motivací do dalšího trénování jejich sportovních dovedností.

Žáci pátého ročníku měli možnost zúčastnit se projektu Finanční gramotnost. Během pěti vyučovacích hodin se žáci seznámili s danou problematikou a měli možnost v praktických dovednostech vyzkoušet si aplikaci získaných zkušeností ve světě financí.

Kolektiv pedagogů ZŠ Stará Huť

Zprávičky z MŠ

Vážení čtenáři,
velmi rádi se s Vámi podělíme o naše pestré zážitky a předáme Vám další zprávičky z naší školičky.

Veselý duben připravil pro školku široký program se spoustou legrace. Po velikonočních svátcích jsme navštívili naši základní školu, kde nám žáčci ze třetí třídy pod vedením Mgr. Czafíkové zahráli poučnou legendu o Studeném vrchu. Děkujeme paní učitelce a třeťáčkům za pozvání na hudební představení, které bylo zábavné, poutavé, napínavé a všichni v obecenstvu byli příběhem zaujatí.

Radovali jsme se z nových truhlíků s pestrobarevnými květinami a venkovního posezení, které nám zajistil pan starosta. Barvami zářící truhlíky daly zahradě útulný vzhled. S láskou o ně budeme pečovat.

Předškoláčkům nastal významný den zápisu do první třídy. V naší ZŠ děti zápisem provedly pohádkové postavy.

Již tradičně se této role svědomitě ujali žáci pátého ročníku. Letošním tématem bylo Z pohádky do pohádky, a proto hravé úkoly, které na děti čekaly, byly též protkány českými pohádkami a večerníčky. Předškoláčci ve školce o průběhu zápisu radostně vyprávěli a shodli se, že se do školy moc těší. Dokonce se někteří při zápisu paních učitelek ptali, zda by mohli přijít už zítra. Úspěšně také zakončili plavecký výcvik v Aquaparku Příbram, za který byli odměněni diplomem.

Navštívili jsme Městskou knihovnu Dobříš, kde si pro nás paní knihovnice připravily zajímavé interakční programy. Poté jsme se vypravili na výlet do skanzenu Vysoký Chlumec. Děti obdivovaly zručnost a vynalézavost starých řemesel a tradičních činností kolem venkovského hospodářství. Některé aktivity si samy také se zájmem a nadšením vyzkoušely. V samém závěru měsíce jsme přivítali ve školce hasiče, kteří dětem představili toto důležité povolání a předvedli techniku potřebnou k zásahu. Konec dubna jsme završili čarodějnickým rejem v kouzelnických kostýmech.

V rámci dopoledních činností jsme také pekli různé dobroty, vyráběli svíčky z včelích plátů, navštívili památník Karla Čapka, prozkoumávali rozkvétající přírodu a oslavovali Den Země. Už se moc těšíme na nadcházející májový čas a přejeme Vám, milí čtenáři, abyste ho prožili radostně a láskyplně.

Kolektiv pedagogů MŠ

4. pokračování

Zajímavých okamžiků v této dlouhé činnosti myslivců by bylo na ještě dlouhé povídání, tak uvedu alespoň dva příklady. První je poněkud o zvláštním způsobu lovu. Někteří myslivci prováděli noční lovy –za úplňku na zmrzlém sněhu v několika stupňovém mrazu, kdy bylo nutné dokázat několik hodin na vysokých posedech čekat na zvěř a udržet pozornost. O zvláštní zkušenosti s chovem selat divokých prasat v domácím prostředí by mohli vyprávět myslivci pánové Bohuslav Švehla a Vladimír Hanzal.

V rámci své činnosti také myslivci vykonávali v honitbě ochrannou a kontrolní činnost a to jak pro zvěř, tak ve spolupráci s lesníky i pro přírodu a les. Nejen proti loupeživým lovům zdivočelých psů, ale i proti jiným uživatelům lesa, kteří svým nevhodným chováním, a nebo běháním jejich psů na volno, zapříčinili vyhánění zvěře z jejich stanovišť a tím i jejich nucenou migraci. V ochraně lesa pak upozorňují kontroloři na různé poškozování lesního porostu, na nebezpečné rozdělávání ohňů, na nepovolené jízdy lesem různými dopravními prostředky a na další nevhodné chování návštěvníků lesa. Někteří myslivci poskytovali na požádání rady zejména začínajícím houbařům, protože znali případ, kdy v honitbě zemřel mladý muž na otravu jedovatou houbou. To se stalo v prvních letech činnosti organizace Jarolím, kdy si malá skupina mladých trampů oblíbila jako své tábořiště místo na břehu říčky Kocáby v údolí pod obcí Pouště, směrem k Novém Knínu v místě naznaném „V Lurdech“. V tábořišti se chovali dobře, lesu ani přírodě neškodili, oheň rozdělávali až na samém břehu říčky. Při jedné jejich akci si u táborového ohně jeden mladý muž opékal na žhavém kameni houbu václavku, kterou hned pojídal. Za krátkou dobu však zkolaboval. Protože nikdo neznal jedovatost houby, neposkytli mu pomoc a on na místě zemřel. Na tom smutném místě mu jeho kamarádi na památku postavili kamenný náhrobek, který po mnoho let připomínal návštěvníkům tohoto místa nešťastnou událost. Pro připomenutí: houba václavka je za syrova jedovatá, dá se však konzumovat po varu asi třiceti minut. Po této úpravě je poživatelná. Já je mám rád nakládané na kyselo a jsou pak výborné jako příloha k masu.

Závěrem se chci čtenářům omluvit, že to povídání o myslivcích bylo delší, ale informací o jejich čtyřicetileté činnosti bylo tolik, že to není možné napsat stručným způsobem. Stejně jsme jich ještě dost nepoužili. Hlavně chci říci, že podle vyprávění starohuťských myslivců vykonali za desítky let mnoho dobré a poctivé práce pro myslivost v naší oblasti. Trpělivou a  svědomitou prací dokázali chovat v honitbě kvalitní spárkatou zvěř, udržet dobré stavy zvěře a pro trh dodávat kvalitní zvěřinu. Za to jim patří velké poděkování. Svoji činnost ukončili v roce 1990, kdy jim končila nájemní smlouva a podmínky pro novou smlouvu nebyli schopni splnit. Zanechali však za sebou v myslivosti dobrou stopu, dokonce i živou v podobě starohuťského muflona.

A ještě jedno poděkování si zaslouží. Za těch několik příjemných odpolední strávených ve společnosti kamarádů Františka Snopka, Bohumila Švehly a Vladimíra Hanzala u vzpomínání na jednu nikoliv bezvýznamnou etapu života naší obce, našich spoluobčanů.

Josef Libický