Jako jeden z naivních idealistů, který vstoupil do komunální politiky s předsevzetím, že se z pozice zastupitele pokusí napomoci zlepšení komunikace a pracovnímu nasazení v zastupitelstvu, přemýšlím o tom, do jaké míry mi to daří nebo nedaří. Sebekriticky musím uznat, že se to moc nedaří a spíše vnímám to, že rozjitřená atmosféra v „zastupitelské partě“ trvá, otevřená komunikace v rámci zastupitelstva i vůči občanům silně kulhá a v realizaci projektů město v podstatě přešlapuje na místě. Kdybych se měl pokusit z pozice občana Dobříše vystavit aktuální účet činnosti a atmosféry města, tak bych jej asi shrnul tak, že kromě dílčí opravy sportovní haly, silnic a drobných investic se v podstatě nic neděje. Školy včetně ZUŠky jsou díky stále rostoucímu počtu obyvatel přeplněné a děti musí chodit do početných tříd, čímž se zhoršují podmínky pro výuku našich dětí. Město má problémy se zajištěním stravování dětí ve školách. Město se vlivem špatné komunikace a nedodržování podmínek územního plánu dostává pod tlak oprávněných petic občanů. Společnost DOKAS plně vlastněná městem je v kritickém stavu. Asi by se dalo ještě pokračovat. Nicméně už tak to vnímám jako trochu smutný účet.
Z tohoto pohledu mi přijde minimálně nevyvážené, že na posledním zasedání zastupitelstva bylo sice nadvakrát, ale přeci jen námi zastupiteli odhlasováno to, že výše odměňování nás zastupitelů a vedení města bude v dalším období dosahovat maximální právně vymezené hranice. Jinými slovy svým hlasováním říkáme, že si myslíme, že děláme všechno tak dobře, že si zasloužíme maximálně možnou odměnu. Opravdu si to zasloužíme? Jakým způsobem by nás asi odměnil majitel soukromé firmy, kdybychom my zastupitelé tvořili vedení jeho společnosti?
Ivo Salcman,
již trochu otlučený, ale nevzdávající se zastupitel idealista
