Návštěva zástupců dohodových mocností v Dobříši se plánovala původně na slavnostní otevření právě dostavěné sokolovny v roce 1919, ale kvůli jistým zádrhelům v písemné komunikaci mezi hlavním organizátorem pražským magistrátním radou Františkem Benešem a dobříšským Sokolem se nakonec uskutečnila až 13. května 1920. Konkrétně místní Sokol na nabídku sedm měsíců vůbec nereagoval a teprve po opakované urgenci se věci daly do pohybu. Hlavním bodem společenské události mělo být promítání takzvaných světelných fotografií (dnes bychom řekli asi diapozitivů) z bojišť západní fronty nedávno skončené světové války. Promítání se skládalo ze tří cyklů – „Ze zpustošené severní Francie a Belgie“, „Jak trpěla Francie za války a jak zvítězila“ a „Zápas o Verdun“. Delegace podle předem dohodnutého plánu vyrazila v pěti autech od Národního divadla v Praze v 9.00 v počtu 14 osob. Jelikož ale bylo celkem pozváno 30 hostů a samotné slavnosti se zúčastnilo 26 členů delegace, je zřejmé, že část hostů dorazila do Dobříše vlakem. Nejpočetnější byla francouzská mise, která se skládala z 11 důstojníků. Velkou Británii v delegaci reprezentoval pouze plukovník Basil B. Coulson a Spojené státy americké vojenský atašé McCabe. Asi nejvýznamnějším hostem delegace byl zástupce jugoslávské mise, velvyslanec v Československu Ivan Hribar (1851–1941), bývalý poslanec Říšské rady ve Vídni a starosta Lublaně. Kromě zástupců Itálie a Rumunska se k delegaci připojilo i několik významných osobností z Prahy: legionář plukovník Otakar Husák s chotí, pražský primátor JUDr. Karel Baxa, redaktor Národní politiky Miloš Čtrnáctý a údajně i ministerský předseda Vlastimil Tusar, ačkoli v oficiálním seznamu pozvaných hostů nefiguruje a jeho jméno není zmiňováno ani nikde v korespondenci.
Delegaci pochopitelně doprovázeli redaktoři z tehdy největších novin: Národní listy, Večer, Venkov, Tribuna, Slavie atd. Po krátké zastávce v Mníšku pod Brdy hlavní část delegace přijela do města po desáté hodině, kde je v sokolovně přivítali zástupci města a místních spolků. Poté následovala prohlídka měšťanské školy, zámku a zámeckého parku. V půl jedné přišla na řadu hostina na zámku a odpoledne se konala tělocvičná beseda v sokolovně, kde se kromě mužů a žen představilo i žactvo a dorostenci. Na večeři se hosté opět přemístili na zámek a v osm hodin večer začal v sokolovně hlavní bod programu – přednáška Františka Beneše s promítáním světelných fotografií s názvem „Jak Francie trpěla za války a jak zvítězila“. Ostatní dva cykly se nepromítaly, protože formát světelných fotografií nebyl kompatibilní s promítačkou, které se říkalo „skioptikon“. Po přednášce byl předveden alegorický obraz s názvem Hold Dohodě a pak následovalo promítání filmu „Vítězná slavnost v Paříži dne 14. července 1919“. K tomu všemu hrála kapela Josefa Synka ze Staré Huti.
Následující den ráno členové delegace odjeli zpět do Prahy částečně vlakem a částečně automobily. I podle následné děkovné korespondence je zjevné, že se akce vydařila a do dějin města se tato návštěva zapsala výrazným písmem. Superlativy nešetřil ani František Beneš, který se původně během domlouvání akce vyjadřoval o zástupcích dobříšského Sokola jako o zaostalých spolkových funkcionářích a v dopise z 3. března dokonce vyslovil domněnku, že „někomu v Dobříši úmyslně záleží na tom, aby přednáška ta v Dobříši provedena nebyla“.
Jan Michl
