Ve středu 18. května se Lucka Uriková vydala za svým dalším cílem. Všechny nás tím zaskočila, přeci jen, měla tady ještě dost plánů a nepatřila k těm, co by jen tak dokázali odejít od rozdělané práce a ani se nerozloučili s přáteli. Možná, že ji to překvapilo, stejně jako nás. Možná taky, že si řekla, že odcházení někam dál ve chvíli, kdy má za sebou naplněný život plný radosti, není úplně nejhorší a dá se to překousnout. Navíc, když ve stejném věku začala svou novou misi i její oblíbená Amy Winehouse. Možná, že si Lucka přehrála svůj dosavadní život a byla s ním tuze spokojená.

Pomyslný film z Lucčina života by se dozajista jmenoval Mějte se krásně! Těmito slovy se s námi vždy loučila, ať už komunikace probíhala ve formě osobní, nebo elektronické. Navíc Lucce by v mailu tu běžnou frázi „S pozdravem“ stejně nikdo nevěřil. Podstatná část zmíněného snímku by se odehrávala za školními zdmi, do školy Lucka chodila ráda už odmalička a nadšení pro vzdělávání se jí zůstalo i v dospělosti. Na dobříšskou „novou“ školu Lucka nastoupila v roce 2001 do 1.B k paní učitelce Duškové. Byla členkou školního pěveckého sboru, který měla moc ráda, často v písních vedla celý hlas. V září 2006 začala navštěvovat primu dobříšského gymnázia, její třídní se stala paní profesorka Čeledová. Mezi Lucčiny oblíbené předměty patřil český jazyk, dějepis a matematika. I její gymnaziální léta byla provázena zpěvem, a to díky členství ve třídním sboru. Po škole Lucka chodila do ZUŠ hrát na flétnu (hrála na několik typů zobcových fléten a později i na příčnou flétnu, kterou měla nejradši) nebo si četla, její postel byla věčně obložena hradbou knížek nejen z dobříšské knihovny. Během studia na gymnáziu si také našla cestu mezi dobříšské skauty. Na jaře roku 2014 odmaturovala a rozhodla se dál vzdělávat v oboru historie na Karlově univerzitě. Nejprve se Lucka věnovala obecným dějinám, později se specializovala na ty evropské a po získání magisterského titulu se přihlásila na doktorát. Na nadšenou studentku se zájmem o ruskou literaturu rádi vzpomínají nejen její spolužáci, ale i vyučující. Lucka rozdávala radost a chuť do života všude tam, kam přišla. I v Praze se dále věnovala zpěvu, působila v Salvátorské schole a později i v jiných sborech zaměřených na církevní a renesanční hudbu.

Skrze hudbu Lucka pronikla do křesťanského prostředí a od pravidelného zpívání na mších se dostala k zájmu o víru a o Boha. Postupem času se rozhodla pro přijetí křtu, k němuž mělo dojít o Velikonocích roku 2023. Její křestní jméno mělo být Marie. Pokřtěna byla během posledního rozloučení, svátost křtu Lucce udělil Stanisław Góra.

Kdo zná Lucku dobře, ví, že ve filmu za zavřenými víčky má své pevné místo také skaut. Lucka byla jedním z těch, kdo ve skautu prožili období dospívání a rozhodli se zůstat aktivní i v dospělosti. Po letech strávených v dívčím oddíle Minnehaha se tak Lucka stala v lednu 2014 jedním ze zakládajících členů Lampyris, dobříšského oddílu světlušek a benjamínků. Od roku 2018 pak byla jeho hlavní vedoucí. Pro skautskou myšlenku nadchla desítky světlušek a benjamínků, jimž se stala milující skautskou „maminkou“. Menší i větší holky z Lampyris byly její druhou rodinou, kvůli které roky dojížděla z Prahy na Dobříš. Jak sama na začátku května napsala: „Dělají mi pátky hezčími a život naplněnějším.“ Lucce na malých skautkách opravdu velmi záleželo a spolu s dalšími vedoucími se jim věnovala tolik, že je až s podivem, že měla stále kde čerpat energii. Dokladem budiž jak úspěchy v několika ročnících Závodu vlčat a světlušek, tak online schůzky, které všem malým účastníkům prozářily jinak pošmourné covidové období. Pro dospělé skauty pak byla hnacím motorem nespočtu akcí a „živlem“ všech výprav, táborů, přechodů hor i střediskových porad. Získané zkušenosti také předávala dále v kurzech pro budoucí skautské vedoucí. Věřím, že její přítomnost tu s námi už zůstane napořád a bude nám nejen krásnou připomínkou tak skvělého člověka, ale i inspirací a zdrojem energie k dalším skautským aktivitám.

Kromě herců větších i menších rolí, kulis a hudebního podkresu by si Lucka do svého filmu určitě přála řadu drobných, pro někoho možná trochu trhlých a naprosto spolu nesouvisejících záběrů. Musely by být pořádně pestré, protože Lucka milovala barvy. Jednou by byl film přerušen detailem dopisů psaných fialovým inkoustem, jindy gólem v hokeji (s komentářem Roberta Záruby) nebo záběrem Pokemona uloveného v Klementinu – a nakonec střih. Až do konce filmu bychom viděli hlavní hrdinku kráčející šťastně venku v dešti.

Věřím tomu, že po skončení toho možná krátkého, ale skutečně radostného filmu promítaného zpoza očních víček (otázkou je, jestli během titulků zazněla některá z písní Karla Kryla, nebo Čajkovskij) se Lucka vydala založit nový skautský oddíl. Nebo možná pěvecký sbor. Možná ale, že taky sedí v univerzitní knihovně a večer si otevře Mistra a Markétku, kdoví pokolikáté už.

Díky ti, Lucko. Doufám, že jsi teď někde, kde často prší a ty můžeš chodit v dešti ven. V těch veselých, barevných šatech. Lucko, máme tě moc rádi. Měj se krásně!

Poštolka
Autor textu: Zuzana Bílková s přispěním Alžběty Svobodové, Jirky Bicana a Petra Bílka
Autor foto: Jirka Bican

Na májových slavnostech skauti a skautky z Dobříše a Nového Knína uspořádali sbírku Koláč pro Ukrajinu na podporu činnosti spolku Koridor UA. Jedná se o dobrovolníky, kteří působí na Ukrajině již od začátku válečného konfliktu. Předseda spolku Matouš Bláha pochází z Dobříše, ve spolupráci s městem a Pastoračním centrem sv. Tomáše již v uplynulých měsících uskutečnil několik humanitárních sbírek.

Skauti na slavnostech nabízeli dárcům dobroty, které sami upekli. Největší zájem byl o jablečné a povidlové koláče a malé posvícenské koláčky, které už si dnes doma upeče málokdo. Na ty, co koláčky nestihli, čekalo na padesát druhů dalších pochutin – bábovek, muffinů, štrúdlů, sušenek, perníčků a dalších sladkých i slaných dobrot. Nakonec se podařilo vybrat neuvěřitelných 24 135 Kč.
Děkujeme všem dárcům a také skautům a jejich rodičům, kteří se na sbírce podíleli.

Za Středisko prof. Oliče Dobříš Zuzana Bílková – Poštolka, autor foto: Štěpán Hašek – Jmelí

Plynule tak navázal na předchozí projekt MAP rozvoje vzdělávání ORP Dobříš II. V novém projektu máme hned několik témat k řešení. V nedávné době nás zarazily výsledky výzkumu organizace PAQ Research (www.mapavzdelavani.cz). Ty ukazují nesrovnalosti mezi sociální situací a vzdělávacími výsledky u nás v regionu. Naším cílem je zjistit, co za tím stojí.

Další otázkou, kterou budeme v projektu řešit spolu s řediteli i starosty, jsou kapacity škol v území (především 2. stupňů základních škol), které budou dle současných předpokladů pro školní rok 2023/2024 nedostačující. Toto téma otevřeme opět v září, kdy budou jasné reálné počty žáků. S pracovními skupinami naplánujeme konkrétní aktivity, na kterých budeme v následujících letech spolupracovat se školami a dalšími volnočasovými organizacemi (v předchozím období jsme společně vydali několik čísel regionálního školního časopisu DRB, knihu Místa mého srdce, proběhla divadelní akademie či několik běhů lesní pedagogiky nebo konzultace pro děti ohrožené školním neúspěchem a další). Veškeré poznatky ze společných setkání opět zahrneme do aktualizace regionální školní koncepce s názvem Místní akční plán rozvoje vzdělávání, kterou v území spravujeme od roku 2018.

Tak jako v předchozích dvou „MAPech“ nebudeme aktivity a témata řešit sami, ale spolu s pracovními skupinami MAP a řídícím výborem MAP. V pracovních skupinách (pro čtenářskou a matematickou gramotnost, pro rovné příležitosti a pro vztah dětí a žáků k místu, kde žijí) jsou zástupci mateřských a základních škol a organizací, které se zabývají neformálním vzděláváním v regionu Dobříšska a Novoknínska. V řídícím výboru jsou navíc reprezentanti Středočeského kraje a Pražské metropolitní oblasti, města Dobříš a obcí Čím, Korkyně, Ouběnice, Rybníky a Stará Huť a také další zástupci škol včetně ZUŠ, neformálního vzdělávání a rodičů.

Pracovní skupiny i členové řídícího výboru se v novém projektu MAP III poprvé společně sešli první červnové pondělí. I když se setkání neslo spíše v seznamovacím duchu, přesto jsme v řídícím výboru živě diskutovali o výsledcích výzkumu vzdělávacích ne/úspěchů od PAQ Research, a zástupci pracovních skupin si odnesli „domácí úkol na léto“, tak abychom mohli v novém školním roce začít hned pracovat.
Pokud byste se chtěli o naší koordinační činnosti v oblasti školství dozvědět více, podívejte se na naše webové stránky www.brdy-vltava.cz, sekce Rozvoj školství.

Místní akční plán rozvoje vzdělávání ORP Dobříš III
(reg. č. CZ.02.3.68/0.0./0.0/20_082/0020383).

Za realizační tým projektu Lucie Bubancová a Kateřina Boukalová

Hanko, sdružení Dej mi šanci oslavilo letos v červnu 10 let od svého vzniku. Jaké byly Vaše začátky?

Dej mi šanci vzniklo v roce 2012 nejdřív jako svépomocná skupina rodičů dětí se zdravotním znevýhodněním. Viděli jsme, že rodiče řeší své vlastní situace a problémy, a chtěli jsme vytvořit prostor, kde bychom mohli sdílet své zkušenosti. Uvědomili jsme si, že společně můžeme snadněji některé situace vyřešit nebo změnit. Například naše děti nemohly chodit do běžných volnočasových kroužků, tak jsme otevřeli pohybový a výtvarně-terapeutický kroužek. Začali jsme se pravidelně scházet, organizovali jsme vzdělávací a odpočinkové aktivity pro rodiče, pobyty pro rodiny, divadlo nebo karneval pro děti atd.

Co se za těch 10 let změnilo?

Myslím, že hodně. Díky spolupráci s CPKP (Centrem pro komunitní práci střední Čechy) a Charitou Starý Knín jsme se od roku 2016 účastnili několika projektů na podporu pečujících rodin. To nám opravdu významně pomohlo. Finanční i odborná spolupráce nám umožnila dlouhodobě podporovat asi 30 rodin, které jsou na sdružení napojeny, a každá z rodin mohla využívat aktivity podle svého zájmu a potřeb. Intenzivní spolupráce různých lidí a organizací vedla ke vzniku denního stacionáře na Dobříši, sociální služby pro děti a dospělé s postižením, kterou od roku 2019 provozuje právě Charita. Letos Charita otevřela také sociální rehabilitaci, v rámci které se lidé s postižením učí orientovat se a fungovat v běžném životě. Stéblo Borotice rozšířilo své služby na Dobříš, kde nabízí chráněné bydlení a odlehčovací služby.

Jak sociální služby pomáhají pečujícím rodinám?

Sociální služby jako stacionář, sociální rehabilitace nebo chráněné bydlení jsou pro nás rodiče zásadní pomoc a obrovská úleva. Společně umožňují našim dětem (i dospělým) trávit smysluplně čas a zapojovat se do každodenního života spolu se zdravými lidmi. Díky nim mají naději na relativně samostatný život.

Děkuji za rozhovor.

Petra Klvačová

Dětský domov Korkyně uspořádal v neděli 5. června 2022 zahradní slavnost. Po dvouleté odmlce tak mohli děti, rodiny, kamarádi, pracovníci a podporovatelé domova opět prožít nabité odpoledne v milém prostředí Památníku Karla Čapka na Strži.

Program tentokrát odstartovalo divadlo Cirkus Žebřík, nechybělo ani vystoupení skupiny historického šermu Corpus Bellatores nebo ukázka výcviku dravců sokolníka Pavla Řehky, možnost vyzkoušet si slackline, pétanque nebo fotbalové grify. Děti také využily nabídky tvořivých dílen a malování na obličej. Všichni návštěvníci bez rozdílu věku pak ocenili společné bubnování s Petrem Šušorem. „Bylo moc příjemné se po delší odmlce zase takhle setkat,“ říká ředitelka dětského domova Tereza Jandová, „přejeme všem krásné letní dny a děkujeme, že jste přišli!“
Za podporu akce děkujeme Nadaci Terezy Maxové dětem a společnosti VHS Dobříš.

Dětský domov Korkyně