Poslední lednový víkend byl v kulturním domě ve znamení divadla. Páteční večer patřil Divadelnímu spolku bezNO, který sehrál „rodinnou dramadii“ Jana Matouše Mazury CO VIDěly oči zdí – komedii o lidech, kteří najednou nikam nemohou a musí být spolu. Navzdory globální krizi musí každý z nich řešit ještě i své osobní problémy. Početné obecenstvo se dobře bavilo a ocenilo výkon účinkujících výrazným potleskem.
Zprávičky z mateřské školičky
Milí čtenáři,
měsíc únor utekl jako voda a my se s Vámi jako obvykle velmi rádi podělíme o to nejzajímavější, co nám do školky přinesl.
Byl to barevný, veselý měsíc plný příprav a těšení se na karneval a masopust. Každá třída hýřila barvami, originálními a kreativními nápady, všude byla spousta smíchu, zpěvu, radostného tvoření a hemžení.
Ve třídě Myšek děti vyráběly střapaté čelenky a barevné chřestivé nástroje. Děti ze třídy Žabek si vytvořily veselé škrabošky a děti ze třídy Liščat klaunské bubínky. Naučily se mnoho tematických básniček a písniček, které přednesly a zazpívaly při masopustním průvodu obcí. Se zájmem si vyzdobily třídy pestrobarevnou výzdobou, která byla velmi důležitou součástí karnevalového veselí. Třída Myšek si svůj karneval užila formou zábavných soutěží, diskotékou, pestrou přehlídkou překrásných kostýmů a malováním na obličej na přání dětí. Žabky a Liščata skotačila též v nádherných maskách s Čárymírou, která si přichystala široký hudební program protkaný zábavnými úkoly, veselými písničkami a tanečními kreacemi. Děti si karnevalové dopoledne ve třídách velmi užily, jejich veselý smích linoucí se celou školkou, byl toho tím nejlepším důkazem. Děkujeme rodičům za přípravu kostýmů i za přinesené dobroty.
Na tučný čtvrtek se všechny třídy spojily do masopustního průvodu a v doprovodu rozpustilého medvěda se vydaly obcí muzicírovat a recitovat. Protože byly děti moc šikovné, čekala na ně na obecním úřadu od paní místostarostky a v místním obchodu od paních prodavaček sladká odměna.
Předškoláci zahájili svou první lekci plavání v Aquaparku Příbram společně se žáky prvního a druhého ročníku naší školy. Plavání probíhalo v pozitivní atmosféře, všechny děti dobře zvládaly úkoly ve vodě.
V závěru měsíce nás navštívilo divadélko Múza s veselou pohádkou „Jak chtěla princezna čarovat“, která děti mile pobavila.
Na zahrádce už na nás začínají vykukovat sněženky a nová travička, začínáme se těšit na jaro. Vybíráme semínka ovoce a zeleniny, abychom si měli co zasadit do našich záhonků. Už se na vlastní úrodu moc těšíme.
Kolektiv pedagogů MŠ
Zprávy ze základní školy
Dne 14. 2. si zástupci našeho školního parlamentu připravili pro své spolužáky Valentýnská srdíčka z papíru. Každý mohl napsat vzkaz, ať už přátelský nebo zamilovaný a potom srdíčko pověsit na veřejnou nástěnku umístěnou v mezipatře. Žáci netrpělivě každou přestávku chodili k nástěnce a kontrolovali vzkazy. A tak si naše malá škola mohla tento svátek užít ve velmi přátelské a skoro rodinné atmosféře.
V době masopustní i u nás proběhla tato tradiční slavnost. Školní družina zorganizovala karneval plný her, soutěží a tance. Děti si užívaly nápadité masky, které předvedly při promenádě v tělocvičně.
Omlouváme se za tiskovou chybu v minulém čísle ve slově „Vánocích“, která vznikla při přepisu textu.
Národní házená
Národní házená ve Staré Huti nespí ani přes zimní měsíce. Pojďme se podívat na výsledky v jednotlivých kategoriích, které přinesly a doufejme, že ještě přinesou, celou řadu úspěchů.
Začněme nejmladší věkovou kategorií – mladší žákyně se v únoru představily na zimním oblastním kole v pražských Spojích. Přes maličko nervózní začátek, ale velmi dobrý konec v podobě posledního zápasu s Bakovem, děvčata obsadila nakonec celkově 2. místo a jen kousek je dělil od postupu do celorepublikového finále. I přesto nemusí být smutná. Na jaře je čeká spoustu těžkých zápasů, kde budou bojovat o postup na letní MČR.
Kategorie starších žákyň si na svoje oblastní kolo musí ještě počkat. Nicméně zveme všechny diváky na neděli 5. 3., kdy budou bojovat o pěkný výsledek ve sportovní hale v Dobříši.
Naopak starší žáci mají svoji účast v oblastním kole již za sebou. Jako mladší žákyně skončili na krásném 2. místě, které bylo tentokrát postupové. Celorepublikového finále se bude konat ve sportovní hale v Dobříši v sobou 18. 3. Tímto bychom chtěli pozvat všechny fanoušky, aby přišli našim chlapcům vytvořit parádní atmosféru v boji o co nejlepší umístění.
S největšími ambicemi vstupovala naše děvčata do staronové zimní ligy dorostenek. Po oblastním kole, která na domácím hřišti na Dobříši opanovala, se vydala na čtvrtfinále do pražských Spojů. Zde v konkurenci ostatních středočeských a západočeských celků si došla opět pro triumf a postup do semifinále. V něm ve třaskavé a nabité skupině narazila v neděli 26. 2. v plzeňském Bolevci na celky Tymákova A, Přeštic, Nezvěstic a Tymákova B. Jedná se o velmi těžkou skupinu, kde bylo na očích hned několik favoritů celé soutěže. Ke dni uzávěrky ještě neznáme výsledky tohoto klání.
Do finále, které se uskuteční v sobotu 25. 3. opět ve sportovní hale v Dobříši postoupí první 3 celky, pevně věříme, že včetně našich děvčat.
Pokud nebudete moct přijet podpořit sportovce osobně, držte palce alespoň na dálku.
O všech výsledcích budeme informovat.
V neděli 19. 2. se konal Memoriál Jiřího Rambouska, velmi dobře obsazený turnaj mužů v hale v Dobříši
Mezi přihlášenými týmy jsme opět rádi přivítali 2 týmy výběru Čech, které jsou zařazeny do rozšířené nominace pro mezizemské utkání a dále Řevnice, Spoje Praha a Rožmitál pod Třemšínem.
Turnaj tedy nabídl velkou kvalitu, domácí hráči nastupovali s cílem porvat se o medailové pozice, což se nakonec povedlo. Po vítězstvích nad týmy Řevnic, Spojů a Rožmitálu a dvou těsných porážkách s oběma výběry, obsadili domácí hráči Staré Huti celkové 3. místo. První dvě příčky obsadili reprezentanti Čech, přičemž vzájemný souboj nabídl skvělé akce ve velké rychlosti a kvalitě.
V domácím týmu se blýskl útočník Matěj Velebil, který nastřílel drtivou většinu branek svého týmu.
Děkujeme všem příznivcům, kteří nás přišli podpořit.
RAKETOVÉ VOJSKO NA DOBŘÍŠSKU
„V rámci modernizace na systém S-200 Vega vznikla v roce 1985 raketová základna poblíž vrchu Stožec, kde sloužilo až 500 vojáků.“
První protiletadlová raketová základna se vybudovala v roce 1959 poblíž Staré Hutě u Dobříše, kde sídlil 4. protiletadlový raketový oddíl.
Rakety systému Dvina a Volchov měly vykrývat předpokládaný hlavní náletový směr od Karlsruhe přes Regensburg na Prahu. Hlavní brána objektu se nacházela pouhých 50 metrů od železniční tratě. Byly zde autopark, sklad raket, přízemní budovy ubikací pro vojsko, pro štáb a kuchyni s jídelnou. V 70. letech došlo v rámci přezbrojení na nový typ raket Něva ke vzniku nového 11. protiletadlového raketového oddílu Točná, který byl umístěn poblíž vrchu Čihadlo v Brdech.
Další 16. raketový oddíl vznikl na vrchu Včelník u Mníšku pod Brdy. Konečně v rámci poslední vlny modernizace na systém S-200 Vega vznikla v roce 1985 raketová základna poblíž vrchu Stožec u Dobříše, kde sloužilo až 500 vojáků. V roce 1994 došlo ke zrušení většiny protiletadlových oddílů a poslední útvar zanikl na podzim 2001.
URANOVÉ DOLY
„Zaměstnanci uranových dolů se na šachtě Bytíz potkávali s politickými vězni z trestaneckého pracovního tábora Vojna.“
Dobříš se v druhé polovině 20. století rozrůstala v několika vlnách. K prvnímu nárůstu došlo v 50. letech v souvislosti s otevřením Rukavičkářských závodů. Počátkem 60. let začaly v Dobříši vyrůstat jako houby po dešti panelové domy a věžáky určené pro zaměstnance uranových dolů v Příbrami. Tuto skutečnost dodnes odrážejí názvy ulic „Hornická“ či „Jáchymovská“.
Počet obyvatel města se tak rozšířil o několik stovek lidí v poměrně krátkém čase. Zatímco v první „rukavičkářské“ vlně se do Dobříše stahovali spíše zaměstnanci z okolí, v případě „uranové“ vlny se jednalo o rodiny z celého Československa, včetně poměrně značně zastoupené maďarské národnostní menšiny ze Slovenska. Tím se výrazně změnil ráz města a nějakou dobu trvalo, než se původní obyvatelé sžili s nově příchozími. Rovněž došlo k posílení vazeb s okresním městem Příbram. Zaměstnanci uranových dolů se na šachtě Bytíz potkávali s politickými vězni z trestaneckého pracovního tábora Vojna, což umožňovalo vytvořit si nový náhled na režim, ve kterém se tehdy žilo. Političtí vězni zde žili a umírali v nelidských podmínkách a situace se příliš nezměnila ani po roce 1961, kdy se zrušil tábora Vojna a zůstal pouze tábor Bytíz.
LISTOPAD 1989 A VZNIK OF
„Že se děje něco mimořádného si občané města uvědomili až v pondělí 20. listopadu 1989.“
Manifestace ze 17. listopadu v Praze byla prostřednictvím státních médií vnímaná jako jedna z mnoha, které probíhaly od počátku roku a policie je rozháněla celkem bez obtíží. Teprve ve školách se mládež dozvěděla, že jejich škola vstupuje do stávky na protest proti prolité krvi demonstrantů na Národní třídě. Se stejnou zprávou se pak odpoledne vraceli pracující, kteří dojížděli za zaměstnáním do Prahy.
Nutno podotknout, že první týden revoluce ležel převážně na bedrech mládeže, protože dospělí byli předchozími lety natolik vystrašeni a poučeni, že v úspěch jakýchkoliv změn nevěřili. K celkem běžným obrázkům těch dní patřila situace, kdy mládež vylepila na dobříšském náměstí jakýsi plakát na podporu prošetření zásahu policie na Národní třídě a o několik minut později ten stejný plakát strhli jejich rodiče, aby syn či dcera neměli potíže. Rovněž existuje překvapivě málo fotografií z těch dní. Jednak pro zimu, špatné světelné podmínky i proto, že většina událostí se tehdy odehrávala v interiérech. Další důvodem byla obava, aby případného fotografa neinzultovali fotografovaní z obavy, že se jedná o udavače či přímo „fízla“. Už 22. listopadu se však k mládeži přidali zaměstnanci prvních podniků v Dobříši a okolí a v následujících dnech se lavinovitě přidávali další. Dne 26. listopadu svolal pan Zdeněk Marvan do místní sokolovny veřejnou schůzi, kde se ustanovili první mluvčí Občanského fóra (dále OF), čímž de facto došlo k založení místní organizace OF. K oficiálnímu vzniku OF v Dobříši došlo 5. prosince 1989. Depozitář a archiv Muzea města Dobříše by touto cestou s vděčností uvítal poskytnutí fotografií dokumentující tyto události. Lze je poskytnout fyzicky, zapůjčit na oskenování či poslat v dostatečné kvalitě e-mailem.
NORMALIZACE A PERESTROJKA
„Příchod politické přestavby (perestrojky) ze Sovětského svazu, místní komunistické vedení poněkud zneklidňoval.“
V době normalizace se v sedmdesátých letech vedení města soustředilo na dokončení přebudování malého městečka na město okresního významu. Měla k tomu dopomoci výstavba nejvyššího obytného věžáku o 14 patrech, dokončení všech pěti školek i otevření gymnázia v areálu 2. základní školy. Bouralo se a stavělo s ještě větší intenzitou než v předešlé dekádě.
Státní režim se snažil uspokojit konzumní potřeby obyvatelstva, i když se mu to příliš nedařilo. Sice se stavěly nové budovy, ale technologicky se vše opožďovalo za západní Evropou o zhruba dvacet let, což si většina uvědomovala. Mezi vládci a obyvatelstvem existovala nepsaná společenská smlouva, která by se dala shrnout do vět: Když nebudeš mluvit a činit proti nám, budeš se mít relativně dobře. Sice ne luxusně, ale nebudeš třít bídu a nebudeš mít hlad.
V rámci tohoto kurzu vznikly takové vymoženosti jako sportovní hala, zimní stadion, poliklinika, obchodní dům, nákupní středisko v Pražské ulici. Obnovily se tenisové kurty a tenis už nebyl označován za buržoazní sport. Příchod politické přestavby (perestrojky) ze Sovětského svazu po nástupu Michaila Gorbačova, místní komunistické vedení poněkud zneklidňoval. Komunisté byli zmateni, protože až dosud vše, co přicházelo z východu, bylo automaticky dobré, vhodné a nejlepší. Proto nemohli náhle otočit a tvrdit opak. Lidé v druhé polovině 80. let hltali zprávy z Ruska, kde se již otevřeně mluvilo o zločinech komunismu a stalinismu, ovšem zatím pouze toho sovětského. Nastala natolik nenormální situace, že se tehdejší čs. vedení učilo demokracii od Sovětů, což nemohlo dopadnout dobře a z dnešního pohledu to působí jako velmi špatný vtip. Komunismus a demokracie nemohou koexistovat, což se hned záhy projevilo rozpadem tzv. východního bloku v roce 1989.
SRPEN 1968
„Do Dobříše dorazily první oddíly Rudé armády 22. srpna a okamžitě převzaly nad městem kontrolu.“
Naivní představy komunistické čs. vlády v čele s Alexandrem Dubčekem o samostatné politice nezávislé na Sovětském svazu vzaly 21. srpna 1968 za své. Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa dala jasnou odpověď na otázku, zda Kreml bude akceptovat existenci demokratizující se země ve své zájmové oblasti. Příjezd tanků připomněl Čechoslovákům roli vazalů a zcela jim převrátil dosavadní náhled na sovětskou zemi, vládu a lid.
Do Dobříše dorazily první oddíly Rudé armády až 22. srpna a okamžitě převzaly nad městem kontrolu. Místní obyvatelstvo reagovalo přemalováváním směrových tabulí, horlivými diskuzemi, vyvěšenými československými vlajkami a nápisy vyzívajícími vojáky k návratu domů. Naštěstí nedošlo k žádným násilným incidentům a žádný občan města nezemřel ani neutrpěl zranění. Ve dnech 8. a 9. září sovětské tankové a motostřelecké jednotky obklíčily vojenské útvary čs. lidové armády ve Staré Huti a u Svaté Anny, které však obdržely od svého velení zákaz jakékoliv ozbrojené akce proti okupantům, takže ani zde k ničemu drastickému nedošlo. V průběhu prvního roku okupace se obyvatelstvo stejně jako v celé zemi smířilo s daným stavem a strpělo občasné kolony sovětské armády, které projížděly městem v souvislosti s jejich dislokací ve vojenském prostoru Brdy. Fotky Hany Rysové použité na tomto panelu jsou z připravované knihy Petra Kadlece o událostech v srpnu 1968 na Příbramsku a na Dobříšsku s názvem: V srpnu přijely tanky.
BOURÁNÍ A BUDOVÁNÍ
„V Dobříši se socialismus projevoval především urputným bouráním a budováním zástavby.“
Po smrti Josefa Stalina v Sovětském svazu a Klementa Gottwalda v Československu nastalo mírné a postupné uvolnění komunistické diktatury. V Dobříši se socialismus, který byl chápan jako nutný předstupeň utopického komunismu, projevoval především urputným bouráním a budováním zástavby. Hlavního ideou komunismu bylo zničit a zlikvidovat vše staré a buržoazní a vybudovat od základu vše nově a socialisticky. To samé platilo i o společnosti a v konečném důsledku i o samotném jedinci. Měl se vyhladit starý buržoazní člověk a zrodit nový utopisticky ideální socialistický člověk, oplývající jen samými ušlechtilými vlastnostmi.
Realita se však s marxistickou filozofií silně rozcházela. Člověk se ukázal býti po celá staletí a tisíciletí stejný. Vedení města celkem záhy rezignovalo na snahu přebudovat samotnou podstatu jedince a s o to větší vervou se pustilo do přebudování města. Dlouho si však při tom počínalo neurvale a diletantsky. Za zahájení velké demolice lze označit zbourání věže synagogy v roce 1959. Památkářský ústav sice vydal k plánované demolici zamítavé stanovisko, ale úřední rozhodnutí památkářů se záhadně ztratilo a našlo se překvapivě až po nelegálním zbourání dobříšské dominanty. Počátkem 60. let se vypracoval plán rozsáhlé přestavby městského centra, který počítal na Mírovém náměstí se zachováním pouhých dvou původních staveb – staré radnice a Kopáčkova domu. Vše ostatní mělo být zbouráno a měly je nahradit betonové „krabice“ a panelové věžáky. V polovině dekády se započalo s bouráním v ulici plk. B. Petroviče a zároveň se demolicí zástavby vyrobila ulice Boženy Němcové i s přilehlým parkem. Následně se bourala východní strana náměstí a jižní strana Pražské ulice. Právě zde se město dopustilo největšího barbarství zbouráním renesančního domu z 16. století čp. 31. Jednalo se o zděnou, spolehlivě nejstarší budovu Dobříše. Brutální zásah do scenérie města byl alespoň částečně kompenzován výstavbou školky pro zaměstnance Rukavičkářských závodů, jedenáctileté školy a přestavbou synagogy na kulturní dům.
