Pro mnoho z nás je „Stará škola“ na Komenského náměstí tou nejstarší institucí, se kterou se dnes můžeme v Dobříši setkat. Přesto, když byla tato škola v r. 1899 otevřena, byla tou novou, protože tehdejší stará škola stávala v Pražské ulici a fungovala skoro celé 19. století.
Povinná školní docházka byla v Dobříši zavedena na základě „Tereziánského školského zákona“ od r. 1774 a jako první školní budova posloužil dům čp. 19. Tento dům však postupně pro rozšiřující se školní docházku nestačil, a tak se škola stěhovala tehdy do přízemní dřevěné budovy čp. 110. Dobříšská škola sídlila v této budově v nynější Pražské ulici minimálně od roku 1807, kdy je o tom první písemná zmínka.
Tato jednotřídka se zde ustavila jako definitivní pod názvem „Farní hlavní škola v Dobříši“, ale pravděpodobně ne dříve než po r. 1816, kdy došlo k výrazné přestavbě této školy. Devět let po první písemné zmínce je totiž dřevěná budova přestavěna na modernější budovu z cihel. Do té doby se zde vyučovalo převážně v němčině a počet žáků narostl, až když začaly docházet i žáci z nejnižších vrstev. Z toho období se nám také zachovala kniha „Krasořečník“ z r. 1823. Což byla jedna z prvních knih, které vyšly v českém jazyce.
Zásadním rokem pro starou školu byl rok 1863
Dne 31. 7. 1863 c. k. místodržitelství vyhovělo žádosti městské rady a doposud triviální škola o třech třídách se mohla přeměnit na hlavní farní školu o čtyřech a posléze o pěti třídách.
Výuka se tehdy od té dnešní lišila a důraz byl kladen více třeba na hudební výchovu a pošty. Děti sem mohly docházet třeba jen na tři hodiny dopoledne nebo odpoledne, ale bylo jasné, že tento stav byl již neudržitelný.
Zastupitelstvo města Dobříše proto rozhodlo a uzavřelo ujednání s jeho tehdejší Jasností knížetem Josefem Colloredo-Mannsfeldem, jenž byl dosavadním patronem dobříšské triviálky, o tom, že se tato škola změní na čtyřtřídní. Josef Colloredo-Mannsfeld jako patron z valné většiny financoval provoz dosavadní školy a s tímto krokem souhlasil. V dopise ze dne 25. dubna 1863 se navíc zavázal k tomu, že veškeré náklady na přestavbu této školy (které činily 4 474 zlatých) uhradí. Zaručil se také, že na dovybavení tříd věnuje škole každoročně 1 000 zlatých a pro čtvrtou třídu potřebné palivo.
Dobříšský učitel Josef Jedlička
Přestavba školy byla dokončena v roce 1864 a ve stejném roce na ní nastupuje významný dobříšský autor školních učebnic a první řídící učitel na farní škole Josef Jedlička. Již v r. 1865 vydává česky psanou knihu „Mnohovýznamnost a souznačnost slov českých co příspěvek k vyučování mluvnickému“. O pět let později, coby ředitel na hlavní dobříšské škole, připravil novou učebnici „Počátky německého jazyka“ pro žáky českých škol národních. V r. 1873 „Výklad nové čítanky“ pro první a druhou třídu katolických škol císařství Rakouského, „Tvary slohové zástupky a vidy“ pro učitele, čekatele školní a žáky středních škol a nakonec v r. 1878 „Co příroda dítkám vypravuje“.
V roce 1866 se nová dobříšská škola prezentovala na „Schůzi národního českého učitelstva v Praze“, kde byl představen nový vynález dobříšského učitele p. Drůbka. Ten přivezl ukázat svůj nový hláskovací přístroj, proti kterému se však na schůzi ozvaly odborné výtky. Mimo tuto pomůcku se město prezentovalo také výstavou map z okolí a města Dobříše, které malovali žáci 4. třídy.
O dva roky později, tedy v r. 1868, byl zrušen knížecí patronát nad farní hlavní školou, která byla následně převzata státem a přejmenována na „Obecní školu v Dobříši“. Ředitelem školy se stal Josef Jedlička a jedním z učitelů Antonín Král, jenž byl ovšem v r. 1869 na základě křivého obvinění suspendován. Jeho případ se Antonínovi Královi nakonec v roce 1870 podařilo obhájit a mohl se na školu vrátit.
Počty žáků v Dobříši
Bohužel přesné počty zdejších žáků neznáme, ale v dubnu r. 1882 byla Obecná škola v Dobříši i díky nárůstu tříd přestavěna, přibylo mj. další patro a škola byla rozšířena o dvě třídy. Přesto místní školní rada již několik let žádala o nutnost postavit v Dobříši školu novou. Z úsporných důvodů se situace zatím vyřešila odloučením dívčí školy, která od roku 1882 sídlila v budově čp. 411. Třídy se tak rozdělily v pětitřídní chlapecké a pětitřídní dívčí.
Nová škola na Komenského náměstí otevřena v roce 1899
Zastupitelstvo města Dobříše sice přijalo návrh na zakoupení vhodného pozemku při čp. 35 na tehdejším hlavním náměstí, přesto k vybudování nové školy vedla ještě dlouhá cesta a trvalo dalších 15 let, než došlo k samotné stavbě. Město s více než 3 500 obyvateli muselo tak některé třídy umístit do pronajatých místností soukromých domů nejen v centru města, ale například i v dnešní Lidické ulici.
V září 1899 pak mohly děti konečně usednout do lavic nově otevřené školy na Komenského náměstí.
Budova čp. 110 ale nezůstala prázdná
Velká budova čp. 110 v Pražské ulici tak najednou zela prázdnotou. To však trvalo jen velice krátce, protože se tam přemístila Průmyslová škola pokračovací a Průmyslové technologické museum v Praze, které v horních patrech dokonce provozovalo kurzy v šití rukavic.
Redakčně upraveno z autorských článků
dobříšského spisovatele Petra Kadlece a PhDr. Jana Michla, Ph.D., správce Depozitáře a archivu Muzea města Dobříše
