Tak už nám pomalu končí krásné horké léto, jistě plné zážitků, radosti a možná i nějakého toho dobrodružství. V minulém vydání Dobříšských listů mě jako novopečeného otce dvojčat zaujal článek plný tipů na trávení volného času s dětmi. Rozhodl jsem se tedy s naším novým kočárem prozkoumat vše na vlastní pěst.
Můj první poněkud optimistický plán trasy bych zpětně nazval čirým bláznovstvím. Výše zmíněný kočárek je sice bytelný a dle prodejců stavěný na nezpevněné cesty, avšak pro cestu směrem ke Bzdince se ukázal jako naprosto nevhodný. Vzhledem k tomu, že jsem k němu nepřiobjednal výměnné tankové pásy, již po několika metrech bylo nutno naši původní trasu přehodnotit. Ano, kodrcání prý dětem pomáhá při usínání, ale toto už bylo o zdraví. Na mysl mi přišly již ověřené uspávací dlažební kostky na náměstí, nebo dokonce „off-road“ v podobě staveniště na náměstí Komenského. I když mám v plánu pěstovat v dcerách pokoru a úctu k poctivé práci, nejsou ještě ve věku, kdy by to plně docenily, a navíc bychom se tam dělníkům jen pletli. Raději jsem naši dobrodružnou výpravu stočil k dnes tak hojně probíraným Brodcům. To se ukázalo jako další nepříliš zdařilý plán. Místo poklidné procházky bylo třeba stále sledovat, odkud se vyřítí auto. Obzvláště pak v nepřehledných zatáčkách brázdil můj široký kočár krajnici, jak to jen šlo.
Mimoděk se mi vloudila vzpomínka na absolvovanou trasu u Papeže – tehdy nás za uvítacím výborem místních bezdomovců na lavičce čekala adrenalinová jízda mezi odpadky, které tam zůstaly po zdařilém víkendovém dýchánku divoké omladiny. Zrovna když začala cesta konečně vypadat k světu, v tu ránu zmizela úplně, respektive se změnila v jakousi úzkou stezku. V duchu jsem si posteskl, že se v tak malebném okolí rybníka nedá podniknout ani tak jednoduchá věc jako procházka s dětmi. Při svých výjezdech jsem nevynechal ani tři hlavní dětská hřiště. Při pohledu na jejich stav mě jímala hrůza, jestli budou za tři, čtyři roky ještě funkční a bezpečná.
Bohužel jsem byl ochuzen o značnou část tipů z minulých Dobříšských listů, týkajících se využití volného času ve městě. Nicméně jedno je pravda – na výbornou kávu si mohu dojít hned na několik míst, a to i s dcerkami. Dobříš mám velice rád, koneckonců zde žiji celý život a hodlám tu také zůstat. Minimálně určitou část života zde stráví i moje dcery. Upřímně tedy doufám, že bude možností volnočasových aktivit oproti stavu v minulých obdobích spíše přibývat než ubývat. Věřím, že podobná přání má mnoho občanů Dobříše.
Marek Klimt
