Klub důchodců byl v Dobříši ustanoven 19. 3. 1981 a jen pro zajímavost k 31. 12. 1985 měl 435 členů. Pro ně měl vždy zajímavou i poučnou, osvětovou činnost.
V samostatných začátcích to byly hlavně různé ruční práce jako šití, pletení, vyšívání, háčkování, konaly se i výstavy a přehlídky hotových výrobků. Předávaly se zkušenosti, rady, předčítaly knihy, poučné články různého zaměření, především ze zahraničí. Členové navštěvovali kulturní a sportovní akce města, organizovali poznávací zájezdy na hrady, zámky, výstavy, divadla. Nechyběly ani ozdravné pobyty.
Základem klubové činnosti je pravidelné setkávání v klubovně. Právě s klubovnou byly od samého počátku jenom potíže. Členové se tak scházeli i v knihovně, osvětové besedě, sokolovně. V lednu 1987 byla klubovna ve sportovní hale a později i na dalších místech. Trampoty s klubovnou skončily, až když rada města 4. 3. 1991 rozhodla umístit internát do budovy rukavičkářských závodů na Větrníku, a získala tak zpět majetek města. Jednalo se o dům na Dukelském náměstí čp. 443, který byl postaven roku 1908 původně jako chudobinec, později sirotčinec, sídlil zde i ONV Dobříš a zmiňovaný internát rukavičkářských závodů. Rada města navrhla a 1. 7. 1992 město zřídilo pečovatelskou službu, dům poopravilo, službu sem umístilo a po úpravách bylo zřízeno několik malých bytů se zvláštním určením.
Konečně se dočkali i důchodci, protože 5. 10. 1992 byl tady slavnostně otevřen – Klub důchodců na Dukelském náměstí.
To bylo radosti a pohody a vytoužený pocit jistoty. Později jsme klub pojmenovali Permánek, aby ten krásný název bývalého rybníčku před budovou neupadl do zapomnění.
V čele klubu na postu vedoucího se vystřídala celá řada pracovitých, obětavých, svědomitých lidí. Z nedávné doby, která má spoustu pamětníků, můžeme zejména připomenout p. Věru Reinerovou, aktivní, svědomitou, obětavou předsedkyni s pochopením pro každého člena a se snahou pomoci.
V jejích šlépějích pokračoval i p. Josef Šimonovský, muzikant, člověk, velice pracovitý, svědomitý, který zcela nezištně zajišťoval chod klubu ke spokojenosti nás všech. Byl to „klávesák“ a s jeho doprovodem neměly pondělní „zpívánky“ chybu. Bylo nám radostně a vesele po těle i po duši. Ve středu byly „povídánky“ o bylinkách, zdravém životním stylu, hodnotili jsme události doma i ve světě. Bohužel, po krátkém boji se zákeřnou nemocí nám tento skvělý předseda a člověk, náš Pepa, 18. 2. 2020 nečekaně zemřel.
Pro nás to byla velice zlá doba. Po celém světě se začínal šířit covid-19. Začala platit přísná hygienická opatření, zákaz shromažďování atd. Všichni jsme čekali na záchranu, na vakcinaci. Té jsme se dočkali, a jak se rozvolňovala pandemická opatření, byli jsme moc rádi, že se opět můžeme vídat, scházet v naší klubovně.
Dost jsme se nalopotili s ustanovením nového, funkčního výboru. Věříme, že na členské schůzi bude schválen, stejně jako plán práce.
Mohli bychom se radovat, ale neradujeme. Pokračování naší činnosti v dalším období zcela nepříjemně ovlivňuje skutečnost, že se do 31. 12. 2021 musíme z klubovny vystěhovat. Město Dobříš zde po opravách a úpravách zřídí a umístí denní stacionář pro tělesně či duševně postižené občany starší 26 let, a právě jeho součástí bude kromě 1–2 bytů i naše klubovna. Plně chápeme význam a poslání tohoto zařízení. Určitě by bylo vhodné, kdyby o tomto záměru s námi také někdo promluvil, seznámil nás s nutnou potřebou tohoto stacionáře, jaký je o něj zájem, jak bude využíván. Ústně nám byl sdělen termín vystěhování, který máme dodržet! Nevíme, co bude s námi, kde a jak budeme pokračovat.
Město nám náhradou doporučilo klubovnu organizace Svět dobrých lidí. Je v krásném prostředí plném zeleně, na dosah rybníka Papež. Klubovna je moderně vybavena nábytkem, audiovizuální technikou, myčkou atd. a pracují tam nejen dobré, ale velice přívětivé, přátelské a ochotné zaměstnankyně. Každé pondělí odpoledne by klubovna patřila nám. Jenže!
Mezi členy jsou mnozí špatně chodící. Naší činnosti se zúčastňují i členové z některých okolních obcí. Nabízená klubovna je pro mnohé těžce dostupná.
Naše klubovna bezmála 30 let byla naprosto vyhovující pro předchozí generace důchodců i s tím starým nábytkem, který byl vyřazen a dávno odepsán v jiném městském zařízení. Byli jsme za něj vděčni a po všechny ty roky se všem členům v té naší klubovně líbilo, měli jsme pocit jistoty neboli jistou střechu nad hlavou za každé nepohody. Často klubovna posloužila i k jinému společenskému účelu. Dobře víme, že nejen v minulých letech, ale i v současnosti klubovnu či společenskou místnost pro podobnou zájmovou činnost v našem městě nenajdete. V našem případě by pochopitelně měla splňovat požadavky stáří, a ty nejsou malé. Tak co můžeme dělat?! Dá se v této situaci najít uspokojivé východisko?
Život nám přináší různé změny, někdy dobré, ale také špatné. Pro nás, důchodce, je každá změna velice citlivá, obzvláště ta špatná. Budeme si tedy více všímat a radovat se z těch dobrých stránek života a ty horší, nepříjemné překážky, i když jsme postarší, společně řešit a překonávat. Nebude to snadné, ale jedině s tímto předsevzetím můžeme žít a existovat dál.
Všem našim spoluobčanům přejeme pevné zdraví, mějte se dobře a opatrujte se!
Podle vyprávění nejstarších zápisů v kronikách
zpracovaly členky dobříšského
Klubu důchodců Permánek
