Jindřiška Kastnerová je ředitelkou KS Dobříš od roku 2010. V kulturním domě však pracuje už od roku 1992. Od té doby pro město organizuje akce v rámci samotného kulturního domu, jako jsou výstavy, koncerty, divadelní, taneční a jiná vystoupení, besedy a mnohé další jednodenní i vícedenní akce.
Mimo jiné je také hlavní organizátorkou Dobříšských májových slavností a festivalu Summer fest.
Pandemie koronaviru, která k nám přišla v loňském roce, ovlivnila zásadně právě oblast kultury. V podstatě ze dne na den kulturní život zcela paralyzovala. Situace je i dnes stále velmi nejasná a snad nikdo neví, co se v letošním roce povede a co ne. Jasné není ani to, jaké akce se budou moci organizovat, jaký bude povolený počet návštěvníků a za jakých podmínek by například bylo možné uskutečnit koncerty, výstavy nebo veřejné slavnosti. I proto pojďme právě s Jindřiškou Kastnerovou zavzpomínat na doby minulé a s vírou a úsměvem nahlédnout do budoucnosti.
Jindřiško, řekni nám ve zkratce, co vše Kulturní středisko Dobříš zajišťuje a kolik má vlastně pracovníků?
Je toho poměrně hodně, jak jsi vyjmenovala v úvodu článku, je to především zprostředkování kultury jako takové, dále se staráme o zachování kulturního a historického dědictví města prostřednictvím správy muzejních sbírek, provozujeme expozici muzea hraček na zámku. Kromě této hlavní činnosti ale zajišťujeme i činnosti vedlejší, například výlepovou službu, reklamní plochy, pronajímáme sály KD na jednodenní akce, poskytujeme ale i dlouhodobé pronájmy. V kulturním domě také probíhá většina akcí města a úřadu, především schůze ZM, veřejná shromáždění občanů, školení, semináře apod. Zkouší zde i místní ochotníci a kapela Swing band.
To, co vidím jako podstatné, je, že peníze na kulturu a provoz organizace nejen dostáváme z rozpočtu města, ale umíme si je i sami vydělat. Například v roce 2019, což byl asi poslední normální rok běžného provozu organizace, tvořily příjmy z této vedlejší činnosti téměř 50 % všech čistých příjmů, resp. 550 tis. Kč. Zbylých 50 % tvořily příjmy z hlavní činnosti, především vybrané vstupné.
V kulturním středisku je v současné době zaměstnáno 9 osob, z toho 3 na plný úvazek a 6 na úvazek částečný.
Jak ty sama vnímáš proměnu kulturního života od doby, kdy jsi nastoupila do KS Dobříš, do dnešních dní?
Protože pracuji v našem kulturním středisku opravdu hodně dlouho, proměny samozřejmě vnímám. Změna kulturního života obecně kopíruje raketový nástup digitálních technologií a je především generační. Dnešní mladá generace holduje ve větší míře digitální kultuře, počítačovým hrám, sociálním sítím. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že podstatně méně mladých lidí, než tomu bylo dříve, vyhledává živou kulturu. Dnes ji především streamují, navíc zdarma. Před dvaceti lety k nám chodili na rockové či undergroundové koncerty především gympláci, dnes jsou to třicátníci až padesátníci. Souvisí to bezesporu také s proměnou hudebních stylů, které přešly od živé prezentace spíše k audiovizuální a elektronické podobě. Naše dramaturgie se tomuto trendu samozřejmě přizpůsobuje, ale nepodbízí. O to více oceňuji, že především na kvalitní a zavedené kapely chodí vícegenerační publikum, než bylo před lety běžné, a z toho mám radost.
Bezesporu největší akcí jsou Dobříšské májové slavnosti. Ty jsou současnou situací zásadně ovlivněny a v loňském roce byly dokonce zcela zrušeny. Když se ale podíváme do minulosti, dokážeš nám popsat, jaké byly začátky slavností, jak se jejich program vyvíjel a na který ročník vzpomínáš nejraději?
Začátky byly velmi skromné, vystupovalo se na malém pódiu s igelitovou střechou. Dodnes si pamatuji, jak se po krátkém, ale intenzivním krupobití celá zhroutila… Přesto se vše zvládlo a Pavel Bobek, který na prvních slavnostech v roce 2002 vystoupil jako host, byl skvělý a plný pochopení.
Hlavní kostra programu se sice nezměnila, ale postupně přibývaly různé doprovodné akce. Ať už to byla hasičská soutěž, různé programy pro děti, akce ČD Vlak na Dobříš, druhá hudební scéna za knihovnou, nebo D Fight Chill Out Zone pro náctileté za sokolovnou a posléze ve skate parku…
Který ročník byl nejlepší? Vybrat jen jeden není jednoduché. Spíš můžu s hrdostí konstatovat, že na žádný z těch skoro dvaceti ročníků nebudu vzpomínat s hrůzou… no ale vidíte, naopak na koncert Michala Hrůzy, který u nás vystoupil v roce 2015, poprvé po těžkém zranění a dlouhé rekonvalescenci, vzpomínám s láskou až dojetím, byl báječný a plné náměstí ho přivítalo naprosto skvěle.
Především bych ale chtěla poděkovat mým kolegům z kulturního domu, spolupracovníkům z Dokasu, městského úřadu a městské policie. Je to vždy velmi náročný den pro nás všechny, kteří se o organizaci slavností na místě staráme… My z KD jsme na place od rána do půlnoci, takže večer bolí celé tělo, zejména spálený obličej, nervy odolávají občasným rozmarům manažerů našich hvězd či velkému náporu emocí diváků, ale v neděli ráno už je fajn, protože to máme za sebou… ☺
Májové slavnosti se z důvodu covidu nemohou uskutečnit v plánovaném květnovém termínu ani letos. Uvažuje se například o jejich posunutí na léto, nebo tak jako loni dochází k jejich úplnému zrušení?
Na to zatím nemám odpověď. To je na rozhodnutí organizačního štábu, resp. vedení města, které padne na konci dubna (po uzávěrce DL). Samozřejmě i to může být varianta.
Jindřiško, od loňského roku jsi Ty i Tvůj tým neustále vystavena změnám, prodlužování nouzového stavu a omezení a v neposlední řadě úplnému uzavření. Vy všichni jste byli zvyklí být neustále mezi lidmi, v kontaktu s muzikanty, umělci a dalšími lidmi z kulturního světa. Prozradíš nám, jak zvládáte tuhle situaci, jak si udržujete stálý optimismus a co vše jste v době lockdownu dělali?
Je to těžké a dlouhé… Je složité motivovat sebe i kolegy k běžné činnosti, k plánování programu, promýšlení nových prezentací. Přesto se s ostatními lidmi z branže – pořadateli, manažery i účinkujícími – upínáme k září, kdy bychom se snad měli, podle odhadu epidemiologů, rozjet v plném provozu.
Už jsme si zvykli, že covid je mrcha a chová se podle svých plánů, ale během prázdnin chceme uspořádat tradiční hudební akci ve skate parku (tentokrát jen Summer day) nebo zvelebit interiér výstavního sálu…
A co jsme dělali? To, co bylo třeba a co nám bylo dovoleno. Běžný kancelářský provoz a výlepovou službu jsme nepřerušili, uklízelo se a prováděla se běžná údržba. Poskytli jsme prostor a pomoc při očkování pedagogů z ORP Dobříš a nadále u nás probíhá pravidelné testování zaměstnanců MěÚ.
Říká se, že kultura je zrcadlem společnosti a doby. Co dnes říkáte v KS Dobříš současnosti a jak vidíte v tomto oboru budoucnost?
Víc, než kdy dříve nám kultura schází… Slyším všude kolem sebe, jak je najednou bez ní život chudý… Televize ani internet osobní kontakt a radost z živé kultury nenahradí… Myslím, že jsme si všichni uvědomili, jakou sílu a důležitost mají pro naše duševní zdraví chvíle strávené na dobrém koncertu či v divadle… Všichni, s kterými mluvím, se těší na obnovení činnosti, na akce, které jsme museli několikrát přesunout… Doufám, že od září už pojedeme v normálním režimu a diváci se nám vrátí.
Na podzim chceme přivítat v KD velmi kvalitní muzikanty a umělce, a protože už má většina z nich s dobříšským publikem vybudovaný vřelý vztah, o jejich úspěšný návrat se neobávám.
Neměli bychom ale zapomenout na to, že právě kulturu zasáhla pandemie asi nejcitelněji, že je paralyzována nejdéle ze všech oborů. Mnoho umělců i lidí ze souvisejících oborů se dostalo do složitých existenčních problémů. V oboru nepracují déle jak rok a výhled na návrat je zatím v nedohlednu. A věřte mi, většina z nich nefňuká, to vím z vlastní zkušenosti.
V jednom z rozhovorů jsi v minulosti zmínila, že by sis přála na Dobříš dostat například Mig 21 nebo Buty. Máš nějaké takové přání i dnes?
No to je už hodně starý rozhovor, ačkoli v tomto směru se můj vkus nezměnil a obě kapely mám stále moc ráda. Bohužel se ale dá předpokládat, že nastanou hubenější léta, že se bude muset šetřit a v nadstavbové kultuře budeme muset o to pečlivěji vážit, kam finance nasměrujeme, aby dramaturgie zůstala vyvážená.
Obecně se netajím tím, že přemrštěné finanční i materiální požadavky některých mediálních hvězd byly a jsou hlavním důvodem, proč je na Dobříš nemohu pozvat. Některé komerční projekty, možná úspěšné, leč bez štipky dobrého vkusu, zvát ani nechci, protože mi jejich statisícové honoráře připadají až nemravné.
Po roce pandemie, kdy všichni sedíme doma, se doufám situace i v tomto směru změní. Více pokory, méně hvězdných manýrů ze strany některých manažerů, to by nám, pořadatelům, v budoucnu určitě udělalo hodně radosti ☺.
Zakončit tento rozhovor, za který redakci DL moc děkuji, musím ale optimisticky a s vírou, že doba pandemie určitě brzo skončí a my všichni se opět rádi vrátíme k svému běžnému uspěchanému životu, na který jsme si před pandemií tak stěžovali. A buďte si jistí, že my tu zase budeme pro vás, pro vaše potěšení, poučení i zábavu. Brzo na viděnou… moc se na vás těšíme…
Zpracovala DH
