Do veřejného zájmu se tento rok vrací stromořadí na náměstí Komenského, které má vzít za své a má být nahrazeno stromky, které tak akorát očůrá malý pejsek. Což mi připomíná nařízení, které obecní zastupitelstvo vydalo v roce 1933. Jak se psalo v tehdejším tisku, v Dobříši nebylo a není žádného pomníčku významného rodáka anebo mecenáše a máme ulice, stromořadí, ale hlavně sady. V té době to byl jen jeden sad, a to na našem malém náměstíčku. Álejka do toho počítána nebyla. Zde tehdy také stával pomník padlým vojínům a vjezd automobilům byl zapovězen. O tom, že se nacházíte v městském sadu, vás informovala také malá smaltová cedulka. I po třiceti letech nebyly stromy nijak výrazně vzrostlé, ty u školy se do toho nepočítaly. Cestičky ani lavičky žádné, vodotrysk vzal asi už za své. No, zřejmě se to sem nevešlo, plocha byla nanejvýš 50 m2. Poloha a úprava sadu přilákala i tenkrát mnoho voříšků, kteří neodolali a museli u každého stromku zvednout svou nožku. Leč běda! Tehdejší okrašlovací spolek prosadil na zastupitelstvu nové nařízení. Správce pumpy, která zde tehdy na okraji u silnice stávala, dostal příkaz nešetřit žádného voříška a okamžitě přísně trestat. Jako odznak dostal… bič – jo jo, přesně ten. Obyčejný práskací bič. Důstojný ráz sadu tím byl zachován. Měli to tak lidé v době krize starosti, co? Posléze se občas ozývalo bolestné vytí psíků, kteří se opovážili zvednout nožku na náměstí Komenského. Ještě dodám, že o tomto biči se tehdy jednalo na zastupitelstvu dvě hodiny.
Petr Kadlec
