Leden, únor byl ve znamení odpadů. Administrace, nové registrace do systému MESOH, žádosti o osvobození od poplatku. Dle statistiky z vyvolávacího systému jsme s kolegyní Ing. Kořínkovou v úředních dnech v období od 1. 1. 2020 do 17. 2. 2020 odbavily 645 klientů, kteří si vzali lístek (nejsou započteni ti, kteří přišli bez lístku), a řešily jsme vše, co bylo třeba, aniž bychom někoho vracely. Bylo to velmi náročné, ale díky tomu jsem měla možnost poznat osobně velké množství lidí.
V jarním měsících došlo k výměně na pozici starosty, což bylo v mnoha ohledech náročné. Děkuji bývalé paní starostce Janě Vlnasové za její práci.
Pak se objevil koronavirus. Nikdo nevěděl, co má dělat, po letech blahobytu a klidu jsme zažili strach, obavy z toho, co bude. Většina z nás nosila roušky a dodržovala pravidla. „Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě.“ Lidé k sobě byli ohleduplní, někteří šili roušky, které zdarma rozdávali. Někteří se dobrovolně zapojili a chodili nakupovat osamělým seniorům, případně venčili jejich čtyřnohé kamarády. Byly uzavřené školy, školky, obchody. Právě zavření škol byl šok, na distanční výuku nebyla většina připravena. Bylo omezeno shromažďování, spousta akcí, které jsme plánovali, se na poslední chvíli rušila, včetně májových slavností, zrušeny byly i menší (myslím co do počtu lidí) akce nejenom v kulturním domě. Na jaře jsme se těšili na krásné slunečné počasí a všichni jsme doufali, že to do léta skončí. Většina podnikatelů zažila perné chvilky, šlo o živobytí, placení leasingů, nájmů, různých odvodů a zajištění rodin. Spousta z nás si myslela, přála si, že to skončí a odjedou na plánované dovolené, což mnohým vyšlo. Vzhledem k nízkým číslům nakažených to vláda skutečně uvolnila. Děti odjely na tábory a mohly se po dlouhé době zase potkat s kamarády a užít si aspoň trochu legrace a zábavy. Chvilku to vypadalo, že se můžeme vrátit do normálního běžného koloběhu.
Bohužel na podzim se covid vrátil, a s daleko větší silou a intenzitou, epidemiologická situace se velmi nepříznivě vyvíjí. Vláda nám slibovala, že nebudou již žádná plošná omezení. Do roušek se nám nikomu moc nechce. Máme za sebou období chaosu, výměnu ministra zdravotnictví, ani odborníci se nemohou shodnout, co je správné. Každý den platila jiná nařízení, jiná pravidla. Plošná opatření „asi“ nejsou, ale školy jsou opět zavřené, restaurace mají pouze výdejní okýnka, kultura je nula, zdravotníci jsou přetížení a unavení. Senioři jsou opět v izolaci, bojí se chodit ven, bojí se s někým potkat, v lepším případě zazimovávají zahrádky. Čísla covid pozitivních a lidí v karanténě velmi rychle rostou. Rychle se mění počty lidí, kteří mohou pracovat na jakékoli pozici, ne každý může pracovat z domova, jsou profese, které si práci domů vzít nemohou.
Co se v letošním roce podařilo? Za mě nejdůležitější je, že začala rekonstrukce Pražské ulice, opravuje se několik místních komunikací. Opravy nejdou tak rychle, jak bychom si přáli, všude pracují lidé. V roce 2020 jsem se naučila spoustu věcí, poznala množství lidí. Měla jsem možnost setkat se s mnoha skvělými, obětavými a pracovitými lidmi, kteří pracují i pod velkým tlakem s chladnou hlavou. Jsem ráda za každé setkání v roce 2020 a těším se nová v roce 2021.
Všem nám přeji, abychom si udrželi veselou mysl, naučme se radovat z každodenních maličkostí, buďme k sobě slušní, shovívaví a tolerantní. Není špatné se zeptat souseda, lidí v okolí, jak se mají, jestli něco nepotřebují, nebojme se pomáhat.
Pevné zdraví všem, věřme, zase bude líp.
Dagmar Mášová, místostarostka
