Dítě v lese – tak se jmenuje mokrovratská lesní školka, která už jedenáctým rokem vzdělává ty nejmenší a která hledá inspiraci ve waldorfské pedagogice.
Příroda poskytuje předškoláčkům zázemí a učební pomůcky, svými pravidelnými cykly ročních období a jevy pro ně typickými poskytuje jedinečný vhled do zákonitostí života. V malebném prostředí jurty ukryté na kraji lesa, s poklidným praskáním ohně v kamnech a v úzkém kruhu předškolních dětí různého věku rozvíjejí průvodkyně individuální schopnosti každého žáka a zároveň posilují jejich vzájemné vazby a sociální a emocionální schopnosti.
Vzhledem k tomu, že lesní školka zapojuje nejen děti, ale také jejich rodiče a často i širší rodinu, že spolu s ročními obdobími a svátky chystá pro své svěřence pravidelné oslavy a slavnosti, narušila bohužel „doba koronavirová“ také běžný režim lesní školky. V loňském školním roce přišly děti o téměř dva měsíce výuky, o několik slavností a společnou školku v přírodě, které se pravidelně účastní i rodiče. V letošním školním roce se průvodkyně snaží, seč mohou, aby narušily výuku co nejméně a zároveň dodržely všechna nařízení – vždyť o bezpečí dětí jde především. Jak ale skloubit komunitní setkávání se zákazem shromažďování a s dalšími pokyny danými vládou? Jde to vůbec?
Do určité míry jde. Více aktivit dělají děti samy pouze s průvodkyněmi, školka však nerezignovala ani na společné aktivity v tandemu dítě–rodič. V listopadu například děti poznávaly legendu o sv. Martinovi, který se podělil o svůj plášť s potřebným. „Dny se krátí a světla ubývá. V našem nitru však můžeme naše vnitřní světlo posilovat. Martinský svátek je spojen s významným lidským gestem – soucitem a rozdělením se s trpícím. S dětmi jsme upekli podkovy Martinova koně, o které jsme se vzájemně podělili. Také jsme se podělili o světélko v lucerničce, kterého neubývá, tak jako našeho soucitu a lásky k bližním,“ vysvětluje význam slavnosti Miluše Jekoschová, zakladatelka první lesní školky na Příbramsku. Děti vyráběly lucerničky, pekly perníčky a vyprávěním příběhů i divadýlkem se nenásilnou formou seznámily s důležitým poselstvím.
Aby mohli rovněž rodiče sdílet význam této slavnosti, připravily průvodkyně mapu k pokladu, který v lese pro děti sv. Martin zanechal. Ruku v ruce pak rodiče se svými dětmi šli tmou osvícenou pouze světlem lucerničky tento poklad hledat. V minulých letech tento poklad hledali všichni společně – všechny děti a všichni rodiče. Letos každá rodina hledala sama. O to tajemnější celá slavnost byla.
Sdílet zážitky a udržovat komunitu pomáhá také facebook, kde průvodkyně dokumentují každodenní rytmus školky a rodiče tak přece jen mohou nahlédnout pod ruce svých dětí, které jsou neustále zamazané od různých výtvarných potřeb – akvarelů, včelího vosku, bláta – a od loňského roku čím dál častěji od mouky a těsta všeho druhu. Novinkou v lesní školce je totiž hliněná pec, kterou školka dostala jako sponzorský dar a která dětem umožňuje zažít zázrak přípravy těsta a pečení chleba. Kdo jen jednou zkusil sám upéct bochník chleba, ten jistě potvrdí, že je to svým způsobem magie, a děti tuto magii intuitivně cítí a pečení chleba milují. Příprava těsta je pro ně neodolatelnou zábavou a voňavý, ještě teplý chleba, který jsme sami připravili, vyzařuje úžasné kouzlo. Takové pečení – pečení pod otevřeným nebem, z čerstvě namleté mouky – to můžete skutečně zažít jen v lesní školce.
Tereza Petřek Todorová
