Rada města odprezentovala v minulých DL, co chce ještě stihnout před volbami do zastupitelstva 9. a 10. října. Falešně zní od ní věta
„Nemusíme spolu vždy souhlasit, ale můžeme si naslouchat a vzájemně si vysvětlovat své argumenty,“ zejména ve světle pohrdavého přístupu vůči stovkám občanů, kteří čtyři měsíce usilovali jen o to, aby rada města pozastavila demolici čp. 66 a znovu jednala o rekonstrukci podle architektonické studie, kterou sama schválila a bůhví v čím zájmu a s jakou motivací zrušila. Reakcí na výzvy byly jen opakované vzkazy typu „už se s vámi nebudeme bavit“ a zběsilé zbourání budovy. Výsledkem je, že město přišlo nejméně o 9 bytů, potřebných třeba pro získání lékařských specialistů, a o majetek převyšující 30 milionů. Místo diskuse jen manipulace s veřejným míněním, že se prý něco ušetří… Malé dítě spočítá, že i 50 milionů za 1 000 m2 obytné plochy je výhodnější než 500 m2 za více jak 43 milionů za novou budovu, což je realistický odhad ceny bez triků a mlžení.
Dokončení budovy do konce tohoto roku slibovali ještě vloni na jaře starosta Svoboda a místostarosta Vokurka. Teď sdělují, že stavbu jen jako vše „rozvrtají“ a dokončit ji musí už nové zastupitelstvo, na které tím přesunou více jak dvacetimiliónový dluh. Plán investic vypadá na papíře hezky, ale dalo by se udělat mnohem víc, kdyby se řádně hospodařilo. Kdyby rekonstrukce nebyly dražší, než kolik by stála nová budova. Kdyby se salámovou metodou nenavyšovaly ceny zakázek. Kdyby se nevyhazovaly peníze za právníky a soudy ve sporech s občany, kdy se město místo hledání dohody a kompromisů raději soudí. Poslední případ je soud o územní plán. Město zbytečně zaplatilo za neúspěšné právníky 900 tisíc, zatímco protistrana jen 76 tisíc, a vyhrála. Spor o opravu poškozené městské kanalizace, která ničí soukromou budovu, se táhne 7 let a soudy už stály víc, než by stála oprava. Vrcholem ale bylo, když se starosta Svoboda zřejmě snažil zastrašit opozici a podal neoprávněné trestní oznámení na opozičního zastupitele. Spor samozřejmě prohrál, ale omluvit se nedokázal. Za toto jednání by čestný člověk z veřejné funkce okamžitě odstoupil a omluvil se. To ale není případ všehoschopného, bohužel stále ještě starosty Svobody, kterému zřejmě vždy šlo jen o funkci a osobní prospěch. Změní se to po volbách, nebo se bude Dobříš pohybovat nadále v začarovaném kruhu?
Tomáš Helebrant, zastupitel
