Jak nádherný pocit to je, když se člověku zhmotní jeho dlouho očekávané přání. Z neděle 3. září na pondělí 4. září mnozí z nás špatně spali. Já za sebe však mohu říci, že i přesto onen den otevření lesní školy v Dobříši patřil k mým nejkrásnějším v životě. To stejné mohu říci i o dalších dnech, které následovaly, a kéž to tak bude pokračovat.
Ráno se všechny rodinky začaly sjíždět k zázemí jurty, abychom se už v plném počtu, tedy 7 rodin – a přizvané Báry Pecháčkové Uchytilové – mohli v 9.00 za doprovodu zvonečků společně sejít u ohniště. Nastal okamžik pro poděkování těm, kteří se podíleli na otevření školy, a rodičům za důvěru, se kterou mi budou svěřovat své poklady. Poté jsme se formou procházky detailně seznámili s celým areálem a provozním řádem.
Po drobném občerstvení jsem s programem pokračovala výhradně s dětmi, a to uvítacím kroužkem přímo v jurtě. Tady jsme si vzájemně sdělili své pocity a začali se „ladit“ na sebe a vnitřní prostor jurty. Dobře tomu pomohla svolávací a zároveň uvítací i loučící píseň, kterou jsem dětem představila. Nesmělo chybět ani vytvoření pravidel pro vzájemně respektující prostředí. Seznámila jsem děti s jejich úložnými prostory, kam si vložily své pomůcky, a jen krátce jsme se podívali do pár sešitů, aby se mohly těšit na nadcházející aktivity.
Mezitím se rodiče školáků věnovali diskusi týkající se praktického chodu školy. Děti ze školky na nás byly zvědavé, a tak jsme jim umožnili k nám nahlédnout a poznat se. To pokračovalo pobytem venku a mimo jiné i hraním na pískovišti. První den jsme zakončili společným obědem, a tím si vlastně i ukázali, jaký bude kolorit našich dnů strávených ve škole. V průběhu času plánuji také procházky a programy mimo areál.
Těší mě, že máme tak skvělou komunitu rodičů, kteří jsou ochotní spolupracovat a přinášet nápady, které nám pomáhají ve zdárném fungování naší lesní školy. Společně jsme vytvořili prostředí, kde se děti mohou učit, objevovat a růst, a já se nemohu dočkat všech dalších dobrodružství, která nás čekají.
Mgr. Karin Křižanová
