V chladné zemi odpočívá srdéčko Tvé upřímné,
takých dítek málo bývá jako to, co dříme zde.
V den Všech svatých a Dušiček uctívá celý křesťanský svět památku mrtvých. V ty dny se ubíráme ke hrobům květinami zkrášleným, abychom ve vzpomínkách věnovali několik chvil památce drahých zesnulých. Ve večerních hodinách zazáří všechny hřbitovy záplavou světel. Také pomníky obětí světové války ozdobí v jednotlivých obcích a městech milosrdná ruka květinami, věnci a světlem.
Dnešní dobříšský hřbitov jest umístěn v krásné poloze nad Starohuťským rybníkem, nedaleko bývalého dobříšského hradu Vargače. Veřejnému užívání byl odevzdán vysvěcením dne 24. dubna 1880 (tedy před 140 lety). Za tu dobu přijal již do své země mnoho vynikajících a zasloužilých občanů, veřejných pracovníků, úředníků a vojáků. Odpočívá zde například Ing. Souček, ředitel starohuťských železáren, docent vysoké školy technické v Praze, básník a spisovatel, jehož literární práce uveřejňovaly občas Zlatá Praha a Světozor, dnes již zaniklé časopisy. Mohli jsme zde spatřit i hrob notáře Františka Weita, spolužáka Karla Havlíčka Borovského, a Antonína Heinze, spolužáka Karla Hynka Máchy. Můžeme zde najít i hroby legionářů z dob 1. světové války, jako byl Švejnoha, Švagr, Máša, Krejsa, Mráz a letec Karel Boris Dragoun. Nesmíme samozřejmě zapomenout na brigádního generála Beránka. Z dob válečného lazaretu zde spočinul i vojín Hejna, který se při plavání utopil v rybníku Papež. Dobříšský hřbitov se stal i místem spočinutí spisovatelů, kteří část života prožili na dobříšském zámku, jakým byl Jan Drda a Jan Martinec se svou ženou Aničkou, a nesmíme ani zapomenout na dobříšského spisovatele Kopáčka. Mohli bychom takto samozřejmě pokračovat dál.
Hřbitov zde nebýval vždy, dřív se dobříšští občani pohřbívali u kostela ve Svatém Poli, pod který jsme farně spadali, a poté kolem nově založeného farního kostela Povýšení svatého kříže. Nejvzácnější hroby byly přesunuty a kostel na dlouhá desetiletí osiřel, nakonec byl kolem něj založen urnový háj. Dobříšští se dále pohřbívali i na židovském hřbitově, který na Větrníku vznikl již kolem r. 1650, a pak i v kolumbáriu v chrámu Českobratrské církve evangelické, který stojí v Příbramské ulici. Sem jsou ukládány urny s popelem příslušníků této církve, které byly dříve pohřbívány na hřbitově v obci Rybníky.
Během morových ran z let 1680 a 1713 se pohřbívalo i na několika morových hřbitovech, které ještě do nedávna stály. Jedním z nich byla kaple sv. Rocha a sv. Rosálie u Svatého Pole, kde v r. 2009 okrašlovací spolek obnovil pamětní kříž. Tento hřbitov byl využíván až do 20. století a pohřbívali se tam nemajetní z širokého okolí. Dalším byl hřbitůvek u sv. Tekly, kde je dnes v Lipkách křižovatka ve směru na Rybníky. Až do padesátých let zde stával barokní sloup, který snad jednou zase postavíme. Posledním byl starohuťský hřbitůvek „U černých vrat“, který býval označen železným křížem a nacházel se nedaleko silniční spojky státní silnice ke Staré Huti.
Petr Kadlec (článek svým základem vychází
z práce JUDr. Františka Heinze z r. 1938)
Zdroj foto: archiv Petra Kadlece
