Moderní způsob dopravy se za Rakouska-Uherska i první dva roky po vzniku Československa dal z Dobříše provozovat pouze vlakem, a to směrem na Mníšek pod Brdy a dále na Prahu. Proto nepřekvapí, že první autobusovou linkou se stal spoj do Příbrami a zpět, protože do nejbližšího města žádné koleje nevedly. První pokus o autobusovou dopravu v roce 1911 se nedal nazvat pravidelným spojem a měl pouze jepičí život. Od 6. října 1920 začal cestující přepravovat autobus Laurin a Klement MS provozovaný Ministerstvem pošt a telegrafů. Zmíněný poštovní autobus moc pohodlí nenabízel. Sedělo se na podélných dřevěných lavicích, o pérování nemohla být vůbec řeč, protože kola neměla pneumatiky, ale pouze nalisovanou gumu. Do autobusu se vešlo až dvacet cestujících, ale ve skutečnosti vozy jezdily poloprázdné, vždyť při maximální rychlosti 25 km/h jízda do Příbrami trvala minimálně 45 minut, což oproti koňskému povozu nepředstavovalo příliš velký pokrok.
Jelikož v průběhu dvacátých let výrobci z továren Tatra, Walter, Praga a Škoda (do roku 1925 Laurin a Klement) své stroje výrazně modernizovali a Československá pošta naopak příliš nereagovala na poptávku cestujících, dostali se v druhé polovině dekády ke slovu soukromí dopravci. V Dobříši jako první dne 28. ledna 1927 obdržel koncesi pro autobusovou dopravu po trati Dobříš–Praha pan Jaroslav Tichota. Jeho firma pro výrobu lihovin a likérů sídlila v Pražské ulici čp. 112 a provozovala výhradně autobusy značky Praga. Tyto stroje řady AN, NO a MO už dosahovaly rychlosti až 40 km/h a kromě klasických pneumatik měly ve výbavě i vytápění z výfukových plynů a elektrické osvětlení. I přes omezenou kapacitu od 14 do 20 sedících cestujících se první rok podnikání vydařil a vozový park firmy se rozrostl na 14 autobusů a autodrožek. Všechny autobusy byly modrobílé se žlutým pruhem. Úspěch ihned vyvolal zrod konkurence – 19. července 1928 byla udělena koncese k periodické dopravě osob autobusem na trati Dobříš–Sedlčany a zpět panu Karlu Slancovi a dne 17. listopadu téhož roku obdržel povolení k autobusové dopravě i pan Stanislav Balej na trati Dobříš–Županovice–Sedlčany. Zlaté časy malých dobříšských dopravců však netrvaly dlouho. Už v roce 1929 se v Dobříši objevila Jihočeská automobilová společnost (dále JAS), která bez podpory města Dobříš a navzdory globální hospodářské krizi postupně do roku 1934 ovládla místní autobusovou dopravu, což vyústilo i v odprodej všech autobusů firmy Tichota do vlastnictví firmy JAS. Malí dopravci, ke kterým mezitím přibyli Františkové – Chýla, Balej či Neuberger, na nástup silné konkurence pružně reagovali změnami tras, někdy i do těch nejzapadlejších vesnic, a většině z nich se, alespoň na nějaký čas, podařilo koexistovat vedle velkého dopravce. Na rozmach autobusové dopravy zareagovalo 8. září 1930 i městské zastupitelstvo rozhodnutím o vybudování chodníkového nástupiště pro 5 vozů na východní straně radnice, odkud autobusy obvykle vyjížděly. Jen pro představu – cesta do Prahy trvala 90 minut a stála 15 korun, do Sedlčan a do Berouna 100 minut.
PhDr. Jan Michl, Ph.D.
Depozitář a archiv Muzea města Dobříš
