Téma tohoto čísla Dobříšských listů se zaměřuje na rozvoj Dobříše a jeho další směřování.
Jasným tématem budoucnosti bude Mírové náměstí a s ním spojené náměstí Komenského, jež se bohužel bude potýkat s masivním kácením většiny, nebo možná všech zde rostoucích stromů. Tomuto tématu se ovšem věnovat nechci. Na Dobříši je totiž ještě jedno náměstí, které by si zasloužilo stejnou pozornost, a tím je opomíjené náměstí Svobody, které dnes tvoří pomyslné historické centrum našeho města. Proč se mu tedy nevěnuje stejná pozornost, když by mohlo být naší výstavní skříní? Má totiž soukromého majitele, protože jako pozemek bylo v rámci restituce vráceno rodině Colloredo-Mannsfeld, a ta, ač by to mohlo být v jejích strategických plánech, zatím žádnou rozsáhlou rekonstrukci neplánuje. Pokud je mi tedy známo.
Na celé ploše se nacházejí komunikace a chodníky, které ve své podstatě nikdo neudržuje a které se nacházejí ve stavu, ve kterém byly před předáním náměstí současným majitelům. O tom, že město nemá zájem o základní údržbu, jsme se přesvědčili před několika lety, kdy jsme si tam jako okrašlovací spolek udělali brigádu a kompletně jsme očistili dlážděný chodník před kostelem od usazenin a travnatých náletů. O odvoz velkého množství hlíny a travnatých drnů jsme ovšem museli požádat vedení dobříšského zámku. Od té doby se na chodník nálety vrátily. Na stálou údržbu jsme totiž rezignovali poté, co jsem vyslechl rozhovor brigádníků z Dokasu v tom smyslu, že „zde to uklízet nemusí, o to se tu stará okrašlovací spolek“. Pokud však je plocha v majetku rodiny Colloredo-Mannsfeld, jak je možné, že si zde město vybírá parkovné a městská policie rozdává těm, kdo nezaplatili, pokutu? Je možné, že to zde někdo z města jako reakci vysvětlí. To sem však nepatří.
V plánu Okrašlovacího spolku města Dobříše pro tento rok bude oslovit rodinu Colloredo-Mannsfeld, zda by nebyli ochotni se z části podílet na parkové úpravě plochy kolem sochy sv. Jana Nepomuckého. Kdyby se zde mohly vybudovat štěrkové cesty, které by mohly tvořit kříž, a u sochy by se případně umístily lavičky a kolem cest ochranný plůtek. Vně by se mohly vysadit křoviny, díky čemuž by se na tomto náměstí vytvořila odpočinková plocha. Tato úprava by nebyla nová, protože zde již v meziválečném období existovala a byla tehdy také zrealizována okrašlovacím spolkem. Samozřejmě vše bude ve fázi jednání, ale byli bychom rádi, kdyby se podobná věc mohla v tomto roce zrealizovat.
Petr Kadlec,
předseda Okrašlovacího spolu města Dobříš
