Zastupitelstvo města Dobříše na návrh Rady města Dobříše udělilo Ceny města Dobříše za oblast sportu, výchovy a vzdělání paní Marii Michlové a za hospodářský rozvoj kolektivu společnosti Josef Bedřich, spol. s r. o.
Rozhovory s oceněnými osobnostmi města Dobříše
Ceny města Dobříše 2020: paní Marie Michlová
Byla jste nominována na Cenu města Dobříše za oblast sportu, výchovy a vzdělání. Co pro Vás tyto tři věci v životě znamenají?
Hodně, vlastně se jim věnuji po celý život. V mládí snad nebylo sportu, který bych alespoň nezkusila. Jediným limitem byla absence vybavení a podmínek, takže jsem provozovala všechny sporty, které šly na Dobříši dělat. Hlavně atletiku, gymnastiku, plavání i míčové sporty. I na vysoké škole jsem studovala aprobaci český jazyk a tělesná výchova pro 2. stupeň základní školy. Diplomová práce se také týkala tělovýchovy a na základní škole jsem se, pochopitelně, stala mj. učitelkou tělocviku.
Jste dlouholetou členkou v dobříšském Sokole. Jak dlouho tady jste a jakou máte nyní funkci, čemu se tu věnujete a jak často?
V Sokole jsem od jeho znovuzaložení v roce 1990 a zastávám funkci cvičitelky. Momentálně mám na starosti cvičení dospělých, které vedu dvakrát týdně.
Co vše Vám Sokol přinesl a přináší do života?
Radost a uspokojení z pohybu. V mém věku je cvičení vlastně jediný způsob, jak ještě zůstat takříkajíc v provozu.
Jste zároveň dobříšským rodákem. Jak vnímáte naše město, jeho obyvatele, jeho historii a vývoj?
Mám ho ráda, vlastně jsem nikdy nebydlela jinde, dokonce i bývalý manžel se musel přestěhovat za mnou z Prahy. Když jsme v roce 1957 vyhořeli, i tehdy jsme bydleli různě po sousedech. Tatínek pocházel ze Staré Hutě a maminka byla také dobříšskou rodačkou. Vychodila jsem tu základní školu i gymnázium, které v té době měnilo svůj název téměř každý rok. Kdykoli tu vznikl nějaký sportovní oddíl, tak jsem v něm sportovala, nebo se alespoň ochomýtala kolem. Z vyprávění rodičů a příbuzných jsem vždy hltala příběhy z konce války, kdy jsem sice už byla na světě, ale nic jsem si nemohla pamatovat.
Co byste vzkázala dnešním mladým lidem jako radu do života?
Aby cvičili a sportovali, je to jedna z mála činností v lidském životě, která přináší prostou a nekomplikovanou radost, aniž by za to musel člověk zaplatit vysokou daň. 
Ceny města Dobříše 2020: kolektiv společnosti Josef Bedřich, spol. s r. o.
Pane Bedřichu, Vaše společnost byla nominována na Cenu města Dobříše za hospodářský rozvoj. Co Vás v roce 1992 vedlo k založení společnosti a proč jste se rozhodl otevřít právě potraviny s pekárnou?
No, víte, já už jsem podobnou otázku dostal mnohokrát a popravdě řečeno, sám pořádně nevím. Byla to zvláštní doba, plná opravdových i falešných příležitostí, ze všech stran pršely nápady na obnovu soukromého podnikání. A shodou okolností se vynořila nabídka na získání zchátralého areálu bývalých městských jatek. A souběžně s tím nápad na zřízení malé pekárny. Rodinné podniky, pekárny, řeznictví, malé farmy, to byl v té době šlágr a zpočátku opravdu štědře podporovaný státem. Takže odpověď na otázku, proč právě pekárna, je asi taková, že to byla kombinace několika faktorů příležitost získat příhodný objekt (ve druhé části byla zřízena řeznická prodejna ZD Rosovice), určitě i touha zkusit něco nového, navíc podpořená možností získat státní příspěvek na poměrně velkou investici. Prostě samé pozitivní zprávy. O to studenější byla sprcha, která následně přišla.
Jak tedy vzpomínáte na své začátky v podnikání? Měl jste před založením společnosti s tímto oborem nějaké zkušenosti?
Jedním slovem, nic moc. Pekárnu jsme postavili s pomocí rodiny a party známých řemeslníků v rekordním čase, přestože rekonstrukce staré budovy bývá plná překvapení a dá vždycky pořádně zabrat. Kolem staveb a techniky jsem se ale pohyboval dvacet let a měl jsem tedy dost zkušeností, jak takovou stavbu zvládnout. Skutečné problémy nastaly až s náběhem výroby. Já jsem byl sice celkem zdatný technik, ale o výrobě pečiva a obchodních záležitostech jsem nevěděl téměř nic. První pečení proběhla na začátku května 1992 a výsledek byl tak napůl. Běžné a sladké pečivo bylo pěkné, ale chleba nic výjimečného. Vyzkoušeli jsme několik receptur, ale pořád to nebylo ono. Zároveň jsme se snažili naše výrobky prodat místním obchodníkům, což také nebylo jednoduché. Považte, že jen v Dobříši byly v té době tři pekárny. Prostě první měsíce provozu bylo čisté utrpení. Navíc přišla zpráva, že místo slibovaných 85 % dotace nám bylo přiznáno „celých“ 5 %! A tak jsme stáli před volbou: provoz ukončit a nějak splatit 4 mil. Kč, nebo bojovat dál. Rozhodli jsme se pro to druhé. Po několika měsících trápení jsme se nakonec dostali k receptuře, kterou se řídíme dodnes, a byl to vlastně moment, který provoz pekárny zachránil. Poptávka po chlebu od Bedřichů rostla přímo raketově, dokonce tak, že jsme nebyli někdy schopni poptávku uspokojit a na dvoře se tvořily dlouhé fronty!
Růst tržeb pekárny konečně umožnil začít splácet úvěr a začali jsme uvažovat o dalším rozvoji areálu. V této souvislosti nemohu opomenout naši prodejnu nápojů. Prodejna fungovala od r. 1991 a obsluhoval ji první zaměstnanec firmy pan Josef Pelikán. A především jeho zásluhou to v té době byla bezkonkurenčně největší prodejna smíchovského piva v Dobříši. Její provoz měl zásadní přínos pro finanční stabilitu v době výstavby pekárny a počátcích provozu.
Zlepšující se finanční situace nám umožnila v příštím období dokončit úpravu nádvoří a za cenu dalšího úvěru postavit moderní prodejnu potravin. V pozdější době jsme odkoupili i prodejnu řeznictví a zavedli zde vlastní masnou výrobu. Cesta to byla trnitá, ale bylo vidět, že míří správným směrem.
V dnešní době velkoobchodů a supermarketů se jen málokteré menší podniky drží tak dobře jako právě ten Váš. Jaký je Váš recept na úspěšné podnikání na malém městě?
Naše „politika“ je jednoduchá a zahrnuje péči o zákazníka, péči o spolupracovníky a nějaké charitativní či společenské akce. Zákazníkům se snažíme nabídnout kromě velmi širokého sortimentu zboží i kvalitní výrobky z naší vlastní pekařské a masné výroby, ale také vlastní výrobky studené kuchyně či v letním období vyhlášenou zmrzlinu. Za každým naším výrobkem si stojíme a zákazník má možnost, a také to občas zažíváme, vznést připomínky přímo u pramene. A samozřejmě se snažíme, aby naše provozovny držely krok s požadavky současného obchodu. Všechny prodejny i výrobny prošly několika zásadními rekonstrukcemi a disponují moderním technickým vybavením pro výrobu, skladování a prodej, jakož i moderním pokladním systémem. Snažíme se prostě, aby se zákazník u nás cítil dobře a měl důvod znovu nás navštívit.
Jestliže jsem použil formulaci „péče o spolupracovníky“, myslím, že toto označení je zcela na místě. Říkáme si rodinná firma, a jako v rodině se snažíme s našimi spolupracovníky jednat. A jako v každé normální rodině jsou podobné problémy – mezi generacemi, mezi sourozenci, však to znáte. Ale rozhodně jsme na tom z hlediska střídání lidí velmi dobře. Je sice pravdou, že obecně klesá míra loajality k vlastnímu podniku, ale to je dáno známými poměry ve společnosti. Ale představte si, že u nás pořád pracují lidé, kteří v podstatě stáli u začátků naší společnosti, resp. nastoupili do nové prodejny potravin krátce po jejím otevření. Mnoho spolupracovníků odešlo rovnou do penze, ale v případě potřeby nám ještě chodí pomáhat. No řekněte, kdo to má!
Mimo běžnou činnost pořádáme v průběhu roku několik oblíbených společenských a dobročinných akcí. V zimě vepřové hody, v červnu Dětský den, parádní Svatojakubskou pouť nebo slavnosti burčáku s doprovodem pravé cimbálovky. Před Vánocemi pak jarmark ve prospěch Dětského domova Korkyně, pomáháme shánět peníze na varhany atd.
Jak vnímáte fakt, že získáváte ocenění v podobě Ceny města Dobříše, a co to pro Vás znamená?
Odpovím tak, jak se sluší a patří, ale zároveň podle pravdy. Udělení Ceny města Dobříše si velice vážíme a děkujeme. Bereme ji jako ocenění naší téměř třicetileté práce ve prospěch občanů města. Je to pro nás nejen projev uznání za dosavadní činnost, ale především závazek v tomto duchu pokračovat.
Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
To je otázka velice ošidná a zasloužila by konzultaci s nějakou vědmou za použití křišťálové koule. Rozhodně se budeme snažit svoji pozici na místním trhu, jako alternativu k velkoprodejnám, uhájit. Sledujeme trendy ve stravování a reagujeme změnou nabídky. Provádíme opatření (někdy neviditelná) ke zpříjemnění a zjednodušení nákupu. Snažíme se, aby se zákazník u nás cítil dobře, bez stresu a tlačenice. Na druhou stranu existuje spousta vnějších faktorů, které nemůžeme ovlivnit a které znamenají pro klasický obchod jistou hrozbu.
Obchod je samozřejmě závislý na dostatečném počtu zákazníků. Já věřím, že naši zákazníci si k nám i v budoucnu cestu najdou. A my se budeme snažit, aby svého rozhodnutí nelitovali.
Zpracováno redakcí
Zdroj foto: archiv oceněných
