V měsíci září oslaví své životní jubileum paní Marcela Břížďalová a pánové Alois Pošvář a Josef Pluhař. Srdečně blahopřejeme!
Letos v září oslaví své životní jubileum náš starosta, pan Petr Dragoun. V čele naší obce je již více než dvacet let a za jeho starostování Stará Huť vzkvétá. Jeho osobní nasazení je obdivuhodné a příkladné pro své okolí i ostatní zastupitele. Má přirozenou autoritu, dokáže dovést do úspěšného konce i složitá jednání a přitom se držet předem vytčeného cíle. Podporuje rozvoj spolků jak z pozice starosty, tak i svou osobní angažovaností, je aktivní sportovec. Zúčastňuje se a je vítaným a vděčným návštěvníkem kulturních, společenských, sportovních a spolkových akcí. Neváhá přispět pomocí i jako soused a kamarád. Obecním záležitostem se může věnovat s velkou intenzitou také díky pochopení své rodiny, hlavně manželky Mirky. Petře, blahopřejeme Ti k jubilejním narozeninám, děkujeme Ti při této příležitosti za vzornou práci pro obec a přejeme Ti do příštích let krom všeho dobrého hlavně stálý elán a pevné zdraví.
Zastupitelé obce Stará Huť
Do školy ve Staré Huti jsem nastoupila v září 1966. Tehdy měla škola úplně jiný ráz. Topilo se jen ve třídách v kamnech, nebyly splachovací záchody, do školy nebyla zavedena voda. Školnicí tehdy byla paní Marie Dragounová. Nejen, že uklízela všechny třídy, chodby a záchody, ale musela nanosit i uhlí do tříd a připravit kamna na zátop. Často jí pomáhal manžel pan Miloslav Dragoun. Chodil s nimi i tehdy pětiletý syn Péťa a vlčák Sylva. O rok později začal malý Petr navštěvovat 1. třídu. První základy vzdělání mu předával pan řídící učitel Šobíšek. Petr se již tehdy hrnul do každé práce. Po vyučování jsme měli na prosbu MNV vyčistit pláže rybníka Strž. Sebrané papíry jsme měli spálit. Rybník byl vypuštěný a rákosí suché. Nějakým nedopatřením se stalo, že rákosí začalo hořet. A právě Petr s ostatními kluky začali duchapřítomně oheň hasit. Nalámali zelené větve v nedalekém lesíku a těmi plameny uhasili. Čas rychle běžel. Petr vystudoval strojní průmyslovku, pak absolvoval vojnu a oženil se. Vzal si svou současnou ženu Mirku. Když jejich dvě dcerky chodily do školy, stal se Petr předsedou SRPŠ. Už tehdy neměl rád zbytečné řečnění, ale rovnou se hrnul do práce. A takový je pořád. Pro naši obec toho udělal moc. Nejen jako starosta, ale i jako občan. Do dalších let Ti, Petře, přeji pevné zdraví a spoustu radosti z vnučky Rozárky.
Mgr. Marie Volfová
