Jediné, co jsme mohli dělat pro uneseného chlapce ze Zlínska, bylo doufat. V případě hlášeného bombového útoku na naše školy děti jen trochu vymrzly venku na vycházkách, někdo přišel o oběd. Každá ze škol měla k evakuaci trochu jiný přístup, některé třídy spěchaly více, jiné méně. Alespoň nějaký nácvik, zkušenost, i když to není příjemné. Některé školy zajistily vrátnici u druhého vchodu, jiné nepouštějí rodiče za plot. Efektivita těchto opatření by měla být vyhodnocena. Zde patřím ke skeptikům. Jedna ze škol pořádala školení o obraně před útočníkem. Byl to dílčí krok – ne pro celou školu, zatím jednorázové, ale chvályhodné gesto. Stačí to? Základy vlastní sebeobrany jsou to, co plošně chybí. Lidé často až příliš spoléhají na kamery nebo sbory městské policie či Policie ČR apod. Nejsou, ani nemohou být všude a vždy, a o rozsahu jejich dosahu má veřejnost řadu iluzí. Máme ponětí, co přesně je v jejich silách? Jak fungují? Ti s nekalými úmysly ví asi lépe. Nakonec top rozlišení obrazu nabízí jedna ze zdejších škol, na sociálních sítích sdílí denně snímky malých i větších dětí. Masivní sdílení patří jen do uzavřených rodičovských skupin, výjimečně veřejně. Proč by měl mít možnost pozorovat dítě někdo, kdo k dítěti nemá potřebný vztah? Jako rodič můžete odejmout souhlas s veřejným sdílením fotek a videí. Co trápí řadu z nás, je obecně zvyšující se míra projevů nenávisti a opovržení. A je potřeba na tyto posuny systémově reagovat. Že na to nejsou peníze? Například město se chystá darovat 150 000 Kč na sochu za městem, kterou chce postavit římskokatolická farnost. Symbolizovat má smíření a odpuštění. Ale to je jen symbol. Co má prioritu? Pokud máte připomínky a návrhy k tématu bezpečí na Dobříši, máme komisi pro prevenci kriminality, kontakty jsou na webu města. Je zde zveřejněn i plán prevence kriminality 2023–2027. Bezpečí, smíření i odpuštění jsou hodnoty, které lze doopravdy budovat jen zevnitř, v každodennosti, a třeba v opětovném respektu při dopravní motanici před školou.
Lenka Laštovková
