Podpůrná jednota v Dobříši byla původně založena v roce 1878 jako Spolek vojenských vysloužilců. Ke změně názvu došlo po vzniku republiky, aby se symbolicky spolek odstřihl od minulosti Rakousko-uherského mocnářství. Členové spolku nosili stejnokroj vzdáleně připomínající vojenskou uniformu a za časů první republiky byl členem každý přeživší účastník takzvané Velké války z let 1914 až 1918. Přístup ke členství byl ale dost benevolentní, takže se členem mohl stát kdokoliv s vojenskou minulostí. Kromě společného focení a pochodování v různých slavnostních průvodech se členové jednoty věnovali i mnohem prospěšnějším činnostem. Hlavním smyslem existence spolku bylo sociální zabezpečení veteránů. Dbalo se, aby členové jednoty měli kde bydlet, co jíst, co si obléct. Také se hledělo, aby žádní veteráni netrpěli sociální izolací a měli své místo ve společnosti. Proto jednota pořádala různé společenské akce včetně plesů. Jednou z posledních velkých akcí Podpůrné jednoty v Dobříši byly oslavy 60. jubilea trvání, které se konaly 29. května 1938. Jednota se sice každoročně podílela na pietních akcích spojených se vzpomínkou na padlé vojáky z Velké války, ale v tomto roce se jednalo z mnoha ohledů o akci velmi speciální. Je třeba si uvědomit, že jen pár dní před oslavou československá vláda vyhlásila částečnou mobilizaci k posílení ostrahy hranic s nacistickým Německem. Napětí sice polevilo již 23. května, ale zvýšené uvědomění nutnosti obrany národa muselo rezonovat i během jubilejních oslav v Dobříši.
Záštitu oslav vzal na svá bedra Václav Palivec, čestný občan města, mecenáš a majitel panství v Osově. Hosty zval a na oslavě vítal předseda jednoty Jan Dragoun. Místní členové se sešli už od půl sedmé v hostinci Na Knížecí a o čtvrt hodiny později vyrazili na židovský hřbitov položit věnce na hroby bývalých členů. Ze židovského hřbitova zamířili na železniční stanici, kde se konalo přivítání hostů, kteří přijeli od Prahy. Po usilovném třesení rukou a společném focení se průvod přemístil na náměstí, kde se pro změnu hosté vítali s představiteli všech ostatních spolků v Dobříši. Probíhal zápis do pamětních knih a po mírném opadnutí společenského nadšení dostali hosté minutku na ubytování v hotelu Heinz. Oslavy však probíhaly v úžasném tempu, protože už ve čtvrt na deset na náměstí u oltáře vykonával arcibiskupský notář a děkan Josef Nádvorník mši svatou za padlé a zemřelé kamarády. Po mši průvod zamířil k památníku padlým na náměstí Komenského a posléze i na místní hřbitov. Už od půl dvanácté všichni zasedli k valné hromadě v hostinci Na Knížecí a zasedání pak plynule přerostlo vespolečný oběd, za který si každý zaplatil částku 6 korun a 50 haléřů. S obědem se konečně přestalo spěchat a další bod programu přišel ke slovu až po druhé hodině odpolední, kdy se v zahradě hostince Na Knížecí konal koncert a členové se mohli rozptýlit „koulením kuželek, tombolou či kolem štěstěny“. Večer se pak konala klasická taneční zábava, aby si na své přišly i manželky či ostatní obyvatelé Dobříše.
Jan Michl, ředitel Muzea města Dobříše
