Zpráva o vyhlášení československé samostatnosti doputovala z Prahy do Dobříše v poledne po telefonu, který zvedl obchodník Eduard Meisler. Jeho železářský obchod sídlil hned vedle pošty na náměstí, takže se zpráva rychle roznesla po městě. Lidé začali vyvěšovat bílo-červené prapory, a když proti tomu dosavadní státní moc nic nepodnikla, uspořádal se večer manifestační lampionový průvod za účasti zhruba 1 500 osob. Ke shromážděným krátce promluvil JUDr. František Heinz a po skončení průvodu někteří mladíci strhávali plechové rakousko-uherské orly z budovy soudu, pošty, berního úřadu, hlavního skladu tabáku a ze všech trafik. Následně byly tyto symboly habsburského mocnářství za velikého jásotu vhozeny do rybníka Koryto.
Následujícího dne 29. října v devět hodin ráno přijel z Příbrami ozdobený automobil s delegací okresního národního výboru, která doručila první základní zákon o čs. státní samostatnosti. Pak byla provedena volba místních zástupců do zmiňovaného výboru, kdy bylo zvoleno šest zástupců z Dobříše a tři z Nového Knína. V té chvíli i zdejší četníci usoudili, že nastal vhodný čas k odstranění německo-české cedule z četnické stanice a k odstranění rakousko-uherských odznaků z čapek a z přileb. Místo růžic a orlů se na pokrývkách hlavy objevily trikolory a vyrazilo se na tábor lidu před radnicí. Na náměstí se sešlo celé město, dělníci ze starohuťských železáren i srbští zajatci a z balkonu radnice k nim promluvil učitel Srba a bývalý starosta Rudolf Neumann. Poté museli místní státní úředníci přítomným členům okresního národního výboru složit slib věrnosti Československé republice. Během následného slavnostního průvodu se pak zpívaly písně Kde domov můj a Hej, Slované.
Odpoledne složil slib věrnosti i dosavadní starosta kníže Josef Colloredo-Mannsfeld a následně daroval městu tři vagony brambor, aby se strádající občané nového státu poměli. Pozadu nezůstala ani tehdejší elita – učitelský sbor zdejších škol vydal prohlášení: „Naplněni nejvroucnější radostí pozdravujeme osvobození českého lidu, osvobození české školy a svého stavu ve svobodném, neodvislém československém státě.“
PhDr. Jan Michl, Ph.D., Muzeum města Dobříše
