Před mnoha lety (byl jsem ještě dítětem) jsem narazil na tento příběh z Indie. Oslovil mě nesmírně, natolik, že se mi později víckrát připomínal. A hlavně se mi opakovaně potvrdilo, že se pointa příběhu uskutečňuje i v mém životě.
Jistý starý žebrák bydlel v osamělé chatrči daleko za vesnicí. Každé ráno se sebral a obcházel všecka stavení ve vsi, aby si opatřil něco k snědku. Jednoho dne se rozkřiklo, že tamtudy projede místní knížepán. Hned se vytvořily zástupy lidí stojících po obou stranách cesty: a každý doufal, že se právě u něj zastaví kočár s knížetem, který jistě štědře obdaří. A skutečně – najednou je vidět nablýskaný kočár, který se zastaví právě u starého žebráka. Žebrák si pomyslil: „To mám štěstí, hned ho poprosím, aby mne obdaroval“ – a s dychtivostí bez bázně spěšně přistoupil ke kočáru. Ale dříve než mohl vyslovit svou prosbu, rozhrnula se záclonka, prázdná ruka se k němu natáhla – a hlas zaprosil: „Dobrý muži, jestlipak bys mi něco daroval?“ Překvapený stařec sáhl do své mošničky, vybral jedno zrnko vyžebrané rýže a dal ho do té natažené ruky. Kočár se hned nato rozjel a zmizel v oslepující záři zapadajícího slunce. Otřesený žebráček si říká: „To mi nejde do hlavy, že sám kníže může také něco potřebovat!“ Došel do své chatrče, rozdělal oheň, aby si uvařil ten zbytek vyprošené rýže. Vysypal obsah své mošničky na rozvrzaný stůl – a hle! Mezi zrnky rýže se lesklo jedno zrnko z ryzího zlata! Až ho z toho rozbolela hlava… Teprve po chvilce si povzdechl: „Že já jsem mu nedal víc!“
Neměli jsme podobnou zkušenost i my? Darovali jsme někomu jedno zrnko (času, hmotných prostředků…) a záhy jsme zjistili, že jsme dostali zrnko zlata, tj. že jsme byli my sami obohaceni… třeba mnohem víc (např. průzračnou a hlubokou radostí z darování, vděčností či přátelstvím obdarovaného, pocitem štěstí, že jsme mohli někomu pomoct). Možná to bylo právě ve chvílích, kdy jsme toužebně očekávali, že něco dostaneme, že přece máme právo „dostat víc“ – a místo toho se „objevila natažená prázdná ruka“.
Odvahu dávat a… velkou radost ze zlatých zrnek rýže vám přeje
P. Angelo z katolické farnosti
Velikonoční pořad bohoslužeb
11. 4. od 14 hod.
Zpovědní odpoledne
(P. Angelo Scarano, P. J. Andrejčák, P. J. Dlouhý)
– PCSvT
14. 4. Zelený čtvrtek
Od 18 hod.
Obřady Zeleného čtvrtku – kostel Dobříš
Od 19 hod. do 14 hod. (15. 4.) Průvod do Getsemanské zahrady, poté celonoční adorace – PCSvT
15. 4. Velký pátek
Od 14.20
Křížová cesta – kostel Dobříš
Od 15 hod.
Obřady Velkého pátku – kostel Dobříš
16. 4. Bílá Sobota
Od 21 hod.
Velikonoční vigilie – kostel Dobříš
17. 4. Neděle Vzkříšení
Od 7.30
Velikonoční bohoslužba – kostel Rosovice od 9 hod.
Velikonoční bohoslužba – kostel Dobříš od 10.45
Velikonoční bohoslužba – kostel Svaté Pole od 12.00
Velikonoční bohoslužba – kostel Dlouhá Lhota
18. 4. od 9 hod.
Velikonoční bohoslužba – kostel Dobříš
PCSvT – Pastorační centrum sv. Tomáše, Na Nábřeží 1650, Dobříš
29. 4. od 19 hod. se bude konat Ekumenická bohoslužba Římskokatolické církve a Českobratrské církve evangelické. Bohoslužba proběhne ve farním kostele ČCE (Husova 1556, Dobříš) a bude příležitostí spojit se v modlitbě za Ukrajinu a mír ve světě. Poté srdečně zveme i ke společnému posezení a občerstvení.
Pokud na vás doléhá únava, beznaděj, vyčerpání, nespavost ze současné situace, Pastorační centrum sv. Tomáše (Na Nábřeží 1650, Dobříš) nabízí individuální poradenství / podpůrnou skupinu za přítomnosti lékaře, psychologa, duchovního a řady dalších. Jsme tu ve čtvrtek jednou za 14 dní – v dubnu 14. 4. od 19.00 a 28. 4. od 18.30. Budeme si navzájem oporou, abychom prošli tímhle obdobím pokud možno ve zdraví.
Veronika Tetuová
