V neděli 12. prosince se po loňské pauze bude v Zrcadlovém sále zámku Dobříš opět konat tradiční benefiční večer Nadačního fondu Zdeňky Žádníkové. Letos ve znamení tance a zpěvu. Při té příležitosti jsme položili několik otázek jeho zakladatelce, herečce Dejvického divadla Zdeňce Žádníkové.
Pro svět umění a múz byl ten rok minulý velmi náročný, o tom není pochyb. A letošní podzim zřejmě nebude o moc snazší. Jak na tom byl, respektive je neziskový sektor ve vašem případě… ?
Existuje názor, že umění je věc pomíjivá, s čímž částečně souhlasím, nicméně umění dokáže potěšit duši a nenásilně ji přimět být tady a teď. Onu údajnou pomíjivost, ohraničenou délkou zážitku či představením, se snažím jako herečka již 14 let potírat prací našeho nadačního fondu, kdy měníme vizuální podobu zdravotnických zařízení po celé naší zemi. Vloni, hned na začátku pandemie, jsem obvolala všechny sponzory s tím, že je zprošťuji všech finančních závazků. Až na jednu společnost, které jdou příjmy ze zahraniční klientely, mi všichni ovšem dali košem s tím, že to zvládnou. Což se i stalo. Finance tedy zůstaly, horší to bylo s místem realizací, protože lockdown paralyzoval normální chod zdravotnických zařízení. Paradoxně jediná nemocnice, která se takzvaně „nebála“ a kde jsme mohli nerušeně, za dodržení všech nutných opatření pracovat, byla FN v Motole. Výhodou nesporně je, že výtvarník Libor Škrlík pracuje sólo. Pracovní skupinka by asi byla tehdy problém.
Připomeňte nám, jak vlastně váš fond vznikl?
Někdy mám pocit, že velké věci vznikají z úplných maličkostí, ovšem se šťastnou náhodou v hlavní roli. Když jsme v roce 2007 stavěli ve Staré Huti dům, navštívila jsem poprvé a naposledy stavební veletrh. A tam poprvé a naposledy vystavoval Libor Škrlík svůj malovaný nábytek. Je vystudovaný učitel, obor čeština–dějepis, je dokonce i autorem vysokoškolských skript, jak učit jinak. To všechno se ostatně odráží i v tématech, které pro výtvarné příběhy vybírá. Libor je nekonformní, vizionářský, říká nahlas, co si myslí, a proto se ve strukturovaném molochu jakékoli pedagogické instituce stává tak do dvou let nepohodlným. Zkrátka čeří stojaté vody. Navrhl mi spolupráci a založili jsme nadační fond s tím, že uvidíme, zda to vyjde. Čtrnáct let to výborně vychází a on tvoří čím dál úžasnější věci. Systematicky, dle zájmu, krok po kroku měníme jednotlivá oddělení i společné prostory českých nemocnic. Nečekejte ovšem pár barevných stěn nebo jednoduché šablonovité obrázky, které zvládne každý trochu schopnější grafik, Libor na stěny maluje svým osobitým stylem celé příběhy, které jsou vždy jiné, nové, zábavné, poučné a vztahují se vždy ke konkrétnímu tématu, které si zdravotníci na svá oddělení vybírají. Na dětských psychiatriích mají malby terapeutický přesah, na ortopedii pomáhají s motivací a s rehabilitací, oční oddělení nebo ORL mají motivy, které pomáhají při diagnostice. To vše lze.
A co současné plány?
Do konce roku dokončíme projekt v Olivově dětské léčebně v Říčanech a do půli ledna čekárnu motolské dětské stomatologie. Se slavnostním předáním ovšem asi opět počkáme na letní měsíce, ať si nekazíme atmosféru napětím a respirátory. Ve FN Motol máme pořadník na další oddělení, ale vždy uděláme alespoň jednu věc mimo Prahu. V příštím roce to bude Náchod.
Na co se 12. prosince můžeme těšit na dobříšském zámku?
Jako každý rok, úvod náleží dětem z 2. MŠ. Ostatně celý večer bude tentokrát v režii dětí – menších i těch odrostlejších. Náš adventní večer by měl být zároveň večerem motivačním. Víte, dětem se zrušila prakticky veškerá veřejná vystoupení, taneční soutěže či exhibice a my bychom jim i nám 12. prosince tu možnost ukázat, co umí, rádi dali. Zavítá k nám špičkový pěvecký sbor Pueri gaudentes, který pro nás zhruba před pěti lety zpíval, a byl to skutečně nádherný zážitek. Společně se sborem vystoupí jako host náš patron, houslový virtuos Jaroslav Svěcený. Zazní skladba Zdeňka Lukáše „Jaro se otvírá“, což je jedna z nejpůsobivějších skladeb pro sólové housle a mužský pěvecký sbor, kterou jsem kdy slyšela. Taneční skupina bude překvapení se vším všudy a nebudou chybět samozřejmě koledy. Dvěma slovy: advent bude.
Ráda bych poděkovala rodině Colloredo-Mannsfeld za laskavou a velkorysou podporu, kterou nám dlouhodobě poskytuje. Velmi si jí vážíme, obzvláště v této ekonomicky vypjaté a nelehké době. Přeji nám všem pevné nervy a laskavost v srdci, jakkoliv těžké to někdy může být.
Děkuji za rozhovor.
Zpracovala DH
