Nový rok je tradičně spojen s nadějí, že bude lepší a příznivější než ten předchozí. Přináší očekávání nového a lepšího života. V naší školce jsme prožili příběh naděje se šťastným koncem – díky malým zajíčkům. Přestože se odehrál na konci letních prázdnin, je pro nás všechny právě v této době inspirativní.
Během letních prázdnin jsme na zahradě naší mateřské školy zažili nečekanou situaci, která zaujala děti i dospělé. V blízkosti pískoviště jsme objevili čtyři drobná zaječí mláďata. Držela se těsně u sebe, schoulená do klubíčka, a už tehdy bylo vidět, jak důležitá je pro ně vzájemná blízkost.
Zpočátku jsme místo pouze sledovali a dbali na to, aby nebyli rušeni, protože jsme věděli, že se samice k mláďatům bude snažit vrátit. Po několika dnech se však ukázalo, že jejich pobyt na zahradě školky není bezpečný. Proto jsme se obrátili na odborníky ze záchranné stanice v Hrachově, kteří situaci posoudili a rozhodli o převozu mláďat do odborné péče.
Zajíčci zůstali po celou dobu spolu a jejich soudržnost jim pomáhala zvládat nové prostředí. Vzájemně se uklidňovali, drželi se blízko sebe a společně reagovali na vše nové, co je čekalo. I podle zpráv, které jsme postupně dostávali, bylo znát, že právě tato blízkost sourozenců sehrála nejdůležitější roli v jejich dalším vývoji.
Příběh sourozenců jsme využili k rozhovorům o tom, jak si mohou pomáhat i lidé – kamarádi ve třídě, sourozenci doma, nebo děti i dospělí navzájem. Zajíčci se tak stali krásným příkladem vzájemné ohleduplnosti a spolupráce.
Podle zpráv ze záchranné stanice mláďata postupně sílila a učila se přijímat přirozenou potravu, až nadešel čas jejich vypuštění do volné přírody. Po třech měsících se malí zaječí sourozenci vydali do přirozených podmínek svého života. Jsme rádi, že celý příběh má dobrý konec a že jsme mohli dětem přiblížit, jak důležité je všímat si světa kolem sebe, chránit přírodu a zároveň si navzájem pomáhat.
Jana Trombíková,
ředitelka 5. MŠ Dobříš
