Vyučování na dálku, v pyžamu i bez pyžama, ráno i odpoledne, někdy i o víkendu a v noci. To je realita, se kterou se setkávají učitelé, žáci i rodiče. Žáci posílají vypracované úkoly nejen v době vyučování, ale často i ve večerních a nočních hodinách. A učitelé na ně reagují ve stejných časech. Počítače jsou otevřené, mobily zapnuté. E-maily jsou na denním pořádku. Někdy jsou jejich obsahy stručné, někdy úsměvné: „Dobrý den, pane učiteli, doufám, že jste živ a zdráv!“ a někdy milé: „Škoda, že nás nemůžete učit doma. Také mi moc chybíte, mám Vás ráda :).“
Deváťáci už ale ve velkém počtu zasedli 12. května do školních lavic. Je to jiné. Lavice pro jednoho, dezinfekce rukou při příchodu do třídy, někteří nesedí se spolužáky, ale s žáky jiných tříd. A všichni mají roušky. Připravují se na přijímací zkoušky a chtějí být úspěšní. Letos je čeká jen jedno kolo přijímacích zkoušek. Všichni víme, že to nemají jednoduché a držíme jim 8. června palce!
Vybrali jsme opět několik ukázek z prací našich žáků, kteří jsou mnohdy aktivnější než ve škole, tvořiví a často nás hodně překvapí.
Učitelé 2. ZŠ Dobříš
Dopis pro Lukáše Langmajera
Dobrý den, pane Lukáši Langmajere,
píši Vám jako svému oblíbenému filmovému herci. Rád se dívám na filmy, ve kterých hrajete. Nyní například na seriál Slunečná, kde máte pro mne takovou legrační roli.
Jmenuji se David Fabián, je mi 14 let, bydlím na Rybníkách nedaleko Dobříše. Na Dobříši navštěvuji základní školu a někdy, když jdu po škole po městě, tak Vás potkávám s dětmi a se psem na procházce. Vždycky si vybavím nějakou legrační scénku z filmu, například z Babovřesků.
Tím, že jste Dobříšák, tak jsem si o Vás něco přečetl a dozvěděl se, že máte rád přírodu a také sport, hlavně motoristický. Já totiž také mám velmi rád sport. Jezdím už od tří let na motorce Trial, což je motocyklová disciplína zaměřená na překonávání přírodních a umělých překážek. Většinu svého času trávím tréninkem a na závodech, kde tedy nemám moc času dívat se na televizi. Ale třeba když vím, že budu dlouho na cestě, tak si nějaký film s Vámi stáhnu do počítače a dívám se na něj. Nyní, když je doba trochu jiná z důvodu pandemie, trávím víc času doma a každé úterý sleduji nejnovější seriál Slunečná, kde hrajete. Moc mě to baví.
Chtěl bych Vám popřát do budoucna hodně dalších filmových rolí, pevné zdraví a spokojenost celé Vaší rodině.
Doufám, že se někdy třeba potkáme.
S pozdravem David Fabián
Vzpomínkový dopis pro můj herecký vzor
Milý Paule Walkře,
již pár let sleduji s velkým nadšením sérii filmů Rychle a zběsile, ve kterých jste ztvárnil jednu z hlavních rolí, a to postavu Briana O´Connera. Tato postava je pro mě velkou inspirací a vzorem, neboť je to přátelský a dobrosrdečný chlápek, který se pohybuje mezi závodními a sportovně vytuněnými auty různých světových značek. Má okolo sebe spoustu skvělých přátel, se kterými tvoří jeden tým a dávají dohromady, opravují a „tuní“ auta, ve kterých následně závodí.
Být v tomto prostředí je pro mě velkým snem, protože se už od dětství o tato auta zajímám a rád si představuji, jaké by to bylo se s nimi projet, pořádně si zadriftovat a umět zaparkovat smykem přes ruční brzdu. Jsem Vaším velkým fanouškem, který se zajímá o sportovní automobily, přesně o takové, ve kterých se proháníte ve Vašich filmech.
Moc rád bych se s Vámi setkal, ale to už bohužel není možné, neboť jste tragicky zahynul při dopravní nehodě.
Odpočívejte v pokoji.
S pozdravem Patrik Nedělka
Zvířecí kamarád Ben
ád bych napsal pár vět o mém zvířecím kamarádovi, který se jmenuje Ben.
Beníka jsem dostal jako štěňátko. Zpočátku byl vystrašený, ale po pár dnech si na nás všechny zvykl. Nejraději ze všeho Ben spí. Spí na svém polštářku v plyšové boudě v kuchyni u babičky, ale nejraději spí na posteli. Když si chce se mnou hrát, začne kolem mě běhat a skotačit. Můj zvířecí kamarád umí také pěkně zlobit. Kouše vše, co mu přijde do cesty. Když nechce poslechnout, nastavuje uši a dělá, že neslyší.
Mám ho již rok a půl a přilnul mi k srdci. Je hravý, přítulný, milý a chytrý.
Stal se mým nejlepším kamarádem.
Dalším mým srdcovým mazlem je moje mamka.
Moje mamča pracuje jako učitelka a svou práci miluje. Cením si jejího přístupu ke všem dětem, pro které má vždy milé slovo, úsměv, objetí.
S mamkou si strašně moc rozumíme a to i přes moje někdy „pubertální období“, kdy se moje konverzace s okolím omezuje na „hmmm“ a „jo“.
Ona se však nenechá rozházet a trpělivě reaguje na moje jednoslabičné odpovědi a dál mě postrkuje tím správným směrem.
Vždy se na ni mohu spolehnout, obrátit se pro radu či pomoc a přijít se pomazlit.
Je to ten nejhodnější člověk, kterého znám.
Petr Holan
