Dobříšský Sokol povzbuzen vznikem republiky a postavením vlastní sokolovny v roce 1919 podnikal kromě obvyklé sportovně kulturní činnosti i výlety spojené s vlasteneckou osvětou. Jestliže výlety do okolí Dobříše byly vzhledem k tehdejší dopravní situaci jistě dostatečně dobrodružné, výlet na Slovensko v červnu 1921 lze označit vysloveně za misionářský, až objevitelský počin. V možnostech chápání tehdejších lidí byla ještě stravitelná cesta do Vídně či do Berlína, ale cesta na Slovensko byla vnímána jako dnes například trip na Sibiř či do Laosu.
Na Slovensku ještě o rok dříve probíhala válka s Maďarskem a tamní obyvatelstvo nešlo rozhodně označit za přátelské vůči Čechům. Zvláště ve městech měli převahu Maďaři, Němci a Maďaróni (pomaďarštění Slováci). Slováci tvořili menšinu, a ještě ke všemu menšinu s nižším společenským postavením. Delegace dobříšského Sokola 5. června 1921 podnikla okrskový výlet spojený s veřejným cvičením v Boroticích a už 10. června poněkud pozměněná delegace 15 mužů a 8 žen vyrazila na Slovensko do města Nitra.
Výlet trval šest dní, přičemž je třeba započíst cestu vlakem dva dny tam a dva dny zpět. Zápis o dvoudenním pobytu v Nitře není k dispozici, a tak lze jen předpokládat, že se návštěvě z Dobříše věnovali především nepočetní státní zaměstnanci české národnosti s rodinami – četníci, učitelé, poštmistr, vojáci a pracovníci drah. Existenci místního slovenského Sokola v té době nelze předpokládat, protože „Národný dom so sokolovňou“ byl v Nitře slavnostně otevřen až 1. září 1929 a i tehdy za vznikem místního Sokola stáli především čeští vojáci sloužící na Slovensku. Nutno podotknout, že v následujících letech už dobříšský Sokol tak velkorysé výpravy nepodnikal a spokojil se s výlety po vlastech českých.
Jan Michl, Muzeum města Dobříše
