Ráno 3. 9. 2012 společně s naší starší dcerou vcházíme do pro nás neprozkoumaných prostor „Staré školy“. Ve třídě prvňáky vítá jejich třídní učitelka, malá usměvavá blondýnka s velikýma očima, paní Marcela Kvapilová. V té chvíli nikdo z nás netušil, že se budeme potkávat téměř osm let a že v září 2017 bude stejně vítat mladší dceru, která zatím dorostla do první třídy. Spolupráce s paní učitelkou byla po celou dobu výborná a společně jsme se snažili, aby se naše dcery něčemu naučily – a nejenom ony. Učili jsme se i my. Dodnes si pamatujeme, jak nás trpělivě usměrňovala, když jsme měli pocit, že hodnotí moc mírně.
Marcelka vždy dokáže v každém dítěti vidět osobnost a také tak k němu přistupovat. A za to jí patří ohromné poděkování. Veliké díky jí patří také za to, že se dodnes obě dcery do školy těší, mají ji rády, a i díky ní jsou osobnostmi s velkým „O“.
S Marcelkou se budeme určitě nadále potkávat na školních chodbách, jenom je škoda, že ne už tak intenzivně.
Paní učitelko Marcelko, MOC DĚKUJEME!
Za Bubancovo-Kotěrovi Lucka
Zdroj foto: redakce
