Ta zpráva nás všechny překvapila. Uzavření škol, od zítřka budou děti doma. Honem rozdat učebnice a pracovní sešity, nakopírovat nějaké pracovní listy a s patřičným poučením o hygieně a bezpečnosti se s dětmi rozloučit. Na jak dlouho? Bůh ví… A co teď? Jak si s nastalou situací poradit?
Druhý den se celý náš trnkový tým sešel, aby dal hlavy dohromady. Společně jsme plánovali, co je potřeba zařídit, domluvit, kdo si co vezme na starosti. Mluvili jsme také o tom, jaké jsou možnosti domácího vzdělávání. Jaké způsoby komunikace mezi učiteli a dětmi (resp. rodiči) zvolit. Jak zadávat dětem práci i jaké jsou možnosti zpětné vazby. V dalších dnech jsme jednotlivé varianty zkoumali a vyhodnocovali. Najednou bylo jasné, že to není otázka 1–2 týdnů, ale že tento časový úsek bude mnohem delší.
V době, kdy vzniká tento článek, máme za sebou první týden. Snažíme se zadávat dětem úkoly, které jsou smysluplné a které rodiny v této nelehké situaci nezatíží. Přemýšlíme o tom, co je a co není důležité. A bereme to i jako profesní výzvu, sami se teď učíme spoustu nových věcí, včetně toho, jak ve výuce na dálku účinně využít moderní technologie. Mezi sebou navzájem si předáváme zkušenosti, nápady a objevy. Nejen o učení, ale třeba i o šití roušek. Je to zvláštní čas… Každopádně už se všichni těšíme na to, až se nám děti do školy vrátí a budova Trnky bude zase plná života.
Mgr. Markéta Svobodová, učitelka ZŠ Trnka
