Ve ScioŠkole Dobříš máme od první třídy předmět „odolnost“. Proč? Protože život občas vypadne jako wi-fi: nejde to, seká se to a člověk má chuť to vypnout. My děti učíme, jak si v takové chvíli najít „restart“ a pokračovat.
Ve věkově smíšených skupinách to funguje skvěle: mladší se rychle učí odvaze a starší si trénují trpělivost, zodpovědnost a podporu druhých. Důležitá je také schopnost empatie. Někdo ji má vrozenou a jiné to musíme naučit. Když to umí všichni, svět je mnohem jednodušší.
Co si v odolnosti pěstujeme?
Cíle odolnosti jsou pro každé trojročí jiné. Na konci školy by měl být absolvent, který dobře zná svoje hranice, ví, jak pracovat s chybou, neúspěchem a nehroutí se z toho. Dokáže zvládat vztek a frustraci a pomůže ostatním najít jejich techniky, jak překonat stres.
V první až třetí třídě se děti učí, že „chyba není průšvih“, radost z pokroku, jednoduchá reflexe („co šlo / co bylo těžké / co mi pomohlo“).
Ve čtvrté až sedmé třídě trénujeme vytrvalost, strategie, co dělat, když se nedaří, plánování a hledání motivace („co mě nakopne a co mě brzdí“).
V sedmé až deváté třídě je hlavním tématem samostatnost, překonávání překážek a schopnost říct si včas o pomoc.
A největší posilovna odolnosti? Pobyt venku. Déšť, zima, únava na výletě, společná výzva na škole v přírodě, lyžák nebo adaptační pobyt. Protože právě tam se učíme, že „nejde“ často znamená jen „ještě ne“.
Pokud byste chtěli, aby i vaše dítě toto ve škole zažívalo, tak stále máme posledních pár míst v přípravné třídě, případně pro přestup do vyšších ročníků.
Přemysl Danda
