V minulých Dobříšských listech samozřejmě nemohla uniknout mé pozornosti zpráva o identifikaci mincí z pokladu, který byl v roce 1953 objeven. O to více mě mrzí, že jiný poklad, který byl vykopán nedaleko cesty do Brodců tak před více jak deseti lety, zmizel ve sbírkách sběratelů starých mincí a nálezci jej zatajili. Přesto mi to připomnělo ještě jeden poklad, který byl STB hledán v roce 1983 na zámku Dobříš. Vše začalo tajemnou zprávou z 20. dubna toho roku ze Sovětského svazu, kterou poslal bývalý partyzán Sazoněc, jenž v roce 1945 působil se svou skupinou právě zde. V dopise informoval naše úřady, že v průběhu května 1945 ukryl 15 samopalů a nábojů k nim. Bedna měla být uložená v parku u zámku v Dobříši, a to asi 150 metrů od vchodu do sklepení pod jednou z podlahových desek. Dopis obsahoval i místo přibližného uložení bedny, která se měla nacházet v místech bývalých pivovarských sklepů pod francouzskou zahradou. Na Dobříš se neprodleně vypravili agenti Státní bezpečnosti s minohledačkami. Na udaném místě však nalezli pouze několik různých kovových předmětů, nábojů a ostrý granát. Signál z minohledačky však identifikoval i naprosto jiné místo, které se sice taktéž nacházelo asi 150 metrů od vchodu do podzemí, jenže nebylo uvnitř, ale venku. Místo však zuřivě chránil zahradník, který zde měl již oseto a nechtěl si nechat zahrádku rozkopat krumpáči. Oba agenti nahlásili možné místo, kde by se zbraně mohly nacházet, a proto proběhlo i operativní šetření, při kterém bylo zjištěno, že v prostoru zahradnictví v zámku došlo několik let nazpět k propadu nákladního auta do starého výkopu, ve kterém byly nalezeny zbytky staré vysílačky a různé druhy vojenského materiálu. O zbraních se však ve zprávě nepsalo. Nově identifikované místo bylo však trochu stranou, a to u zdi pod vchodem do zahradního skladu, na kterém byla vystavěna voliéra. I nákres, který poslal vysloužilý partyzán, se více blížil místům, kde se nacházely dříve skleníky, a od samotných pivovarských sklepů byl vzdálen.
V dalším dotazu na adresu soudruha Sazoněce, která byla podána 6. 5. 1983, si chtěli naši hledači pokladů upřesnit, kde přesně se bedna se zbraněmi nacházela. Naše strana si ale musela počkat až do 21. 11. téhož roku. V nové odpovědi Sazoněc znovu potvrdil, že bedna byla uložena uvnitř podzemní chodby asi 100 až 140 metrů od vchodu do podzemí. Ve vzdálenosti cca 50 až 100 metrů od vchodu se chodba zatáčí a 30 až 40 metrů za touto zatáčkou, v místě, odkud již vchod není vidět, odstranil prý jednu z betonových podlahových desek, vykopal jámu a umístil do ní bednu se zbraněmi. Vše znovu zasypal a desku vrátil na místo. O ukryté vysílačce neměl tušení. Agenti si podle zprávy znovu odvodili, že by se mohlo jednat o pivovarské sklepy a celou chodbu prošli s minohledačkou. Na několika místech, kde se objevil signál, žulové anebo pískovcové desky odstranili a kopali. Bohužel na všech místech vždy brzo narazili na kompaktní skálu. Navíc sklepy nejsou tak velké, aby daly délku chodby 150 metrů. Z dalších dochovaných informací není zřejmé, zda kopali i v místě zahrady, které si vytipovali na jaře. Jisté bylo pouze to, že se jim místo, kde sovětský partyzán zakopal bednu se zbraněmi, nalézt nepodařilo, a je tedy otázkou, kam je mohl dát. Přeci jenom bylo v té době skoro již 40 let od událostí a paměť mu mohla selhat. Další možností bylo sovětského partyzána pozvat na Dobříš, aby jim místo uložení ukázal přímo, ale zřejmě k tomu nedošlo a ve francouzské zahradě čeká tento poklad stále na nalezení.
Petr Kadlec
Zdroj: Mareš, Jaroslav V. Tajný signál ze SSSR a případ vzteklého krumpáče.
In: Nacistické poklady a STB.
Praha, Euromedia Group, 2021,
str. 192–197.
