Dílčí vzpomínku na svého dědu z matčiny strany policistu, Karla Škváru (12. 7. 1910 – polovina 70. let 20. století), a na jeho životní zážitky zachoval pro příští generace a předal po téměř 80 letech dobříšský občan pan Miroslav Rambousek.
Pan Škvára začal studovat Školu uniformovaného policejního strážního sboru v Praze v roce 1937. V době nacistické okupace Československa a existence Protektorátu Čechy a Morava (16. 3. 1939 – 8./9. 5. 1945) sloužil pan Škvára od roku 1940 u pořádkového uniformovaného strážního policejního sboru v Praze.
Již v počáteční fázi existence protektorátu museli odbojáři z řad české uniformované protektorátní policie překonávat zvyšující se dozor a vedení nacistických bezpečnostních složek, omezené možnosti dané jejich nižším postavením v rámci policie, výrazné riziko a problémy s napojením na organizovaný odboj. Využívali však i skutečnost, že nacistická německá tajná státní policie gestapo, pronásledující politické odpůrce nacismu, požadovala v některých případech součinnost při zatýkání jimi vyhlédnutých zájmových osob.
Po atentátu československých výsadkářů 27. května 1942 na zastupujícího říšského protektora v Protektorátu Čechy a Morava Reinharda Heydricha (7. 3. 1904 – 4. 6. 1942), a po drastických represáliích nacistického aparátu vůči skutečným i domnělým odpůrcům nacistů, se pan Škvára spolupodílel na rizikových avízech pro Čechy, kteří byli ohroženi zatýkáním gestapa. Ze vzpomínek pana Rambouska vyplývá, že se takto podařilo předem informovat několik set ohrožených českých lidí o připravovaných akcích gestapa. V průběhu takzvané heydrichiády to však gestapo odhalilo a přestalo české protektorátní policii důvěřovat, čímž se informační možnosti odbojářů v řadách protektorátní policie výrazně omezily.
Policista pan Škvára disponoval v době nacistické okupace příslušným policejním služebním průkazem a služebním motocyklem. Díky tomu mohl i při omezeném přístupu k pohonným hmotám jezdit z Prahy za rodiči do domu v Dobříši, v Rosovické ulici čp. 421. Teprve po vypuknutí protinacistického Pražského povstání 5. května 1945 a vzplanutí bojů mezi nacisty a povstalci již situace neumožňovala takovéto přesuny, a proto setrval až do osvobození v Praze.
Ve dnech 5. až 9. května 1945 se pan Škvára osobně aktivně zúčastnil bojů v povstalecké Praze.
V průběhu povstání se pak aktivně zapojil do obrany tehdejšího Trojského mostu, přejmenovaného v roce 1946 na most Barikádníků. Odtud se tehdy snažila část nacistické armády, vybavená i tanky, probít z východu přes Prahu na západ do amerického zajetí. Pan Škvára byl svědkem dvou výstřelů německého tanku z vyvýšeného pravého břehu Vltavy od Pelc-Tyrolky, při nichž byli smrtelně zraněni dva jeho kolegové, obránci barikády. On sám měl štěstí, neboť třetí výstřel z nacistického tanku již nezazněl. Protože německý nápor a přesila byly zdrcující a obránci neměli ani dost odpovídajících zbraní, museli obránci mostu ustoupit do prostoru Holešovic, kde se snažili dále zbrzdit postup nacistů.
V průběhu povstání se pan Škvára dozvěděl od svých policejních kolegů, že takzvaní vlasovci, disponující i těžkými zbraněmi, obsadili čtvrť Radotín, a zabránili tím průniku nacistických jednotek z tohoto směru do centra Prahy. Vlasovci, takzvaná Ruská osvobozenecká armáda – ROA, byli nazváni podle svého velitele genplk. Andreje Andrejeviče Vlasova (14. 9. 1901 – 1. 8. 1946). Nacistické vedení ji zformovalo z protisovětsky orientovaných osob z řad sovětských zajatců. V dubnu 1945 byla neúspěšně nasazena proti Rudé armádě a následně se část jejích jednotek přesunula pod vedením genmjr. Sergeje Kuzmiče Buňačenka (5. 10. 1902 – 1. 8. 1946) do Prahy. Během Pražského povstání se část jejích jednotek zapojila 6.–7. 5. 1945 do bojů proti nacistům, ale politické vedení povstání, Česká národní rada, nechtělo být smluvně spojováno s přeběhlíky z řad Rudé armády. Vlasovci se proto stáhli 7. až 8. května z Prahy. Směřovali na západ na Rokycansko a na jihozápad na Příbramsko k demarkační linii mezi sovětskou a americkou armádou ve snaze nedostat se do sovětského zajetí. Obdobně se stáhly i některé jednotky Wehrmachtu a SS (Schutzstaffeln, ozbrojená složka nacistické strany NSDAP).
V závěrečné části Pražského povstání se pan Škvára podílel v Praze na jednání s představiteli jedné z vojenských složek SS, neboť nacisté striktně vyžadovali, aby povstalce zastupovala uniformovaná osoba a aby se mohli po uzavření dohody přesunout přes Prahu na západ směrem k linii dosažené americkou armádou.
Po osvobození Prahy příjezdem Rudé armády 9. května 1945 a v souvislosti s ukončením bojů v Praze ustupovaly zbytky nacistické armády a vojsk SS na Příbramsko a Písecko, kde byly definitivně poraženy 11./12. května. V květnu 1945 byl pan Škvára převeden do nově vytvářené policejní struktury v rámci Sboru národní bezpečnosti (SNB).
Za činnost v době bojů za osvobození Prahy a československého národa obdržel pan Karel Škvára 25. května 1945 pochvalné uznání IV. stupně – Vojenského velitelství Velké Prahy „Bartoš“, podepsané velitelem Vojenského velitelství Velké Prahy a vojenským velitelem Pražského povstání gen. Karlem Kutlvašrem (27. 1. 1895 – 2. 10. 1961).
Události Pražského povstání a boje o Trojský most umělecky zpracoval v roce 1946 v souboru povídek Němá barikáda spisovatel Jan Drda (4. 4. 1915 Příbram – 28. 11. 1970 Dobříš), který se s panem Škvárou osobně znal. V roce 1949 potom tento námět zfilmoval pod stejnojmenným názvem režisér Otakar Vávra (28. 2. 1911 – 15. 9. 2011). Pan Rambousek se domnívá, že postava strážníka Brůčka v podání herce Jaroslava Marvana (11. 12. 1901 – 21. 5. 1974) je zobrazena podle jeho dědy a policisty pana Škváry.
Na základě ústních vzpomínek a dobových dokumentů pana Miroslava Rambouska sepsal, doplnil a upravil Mgr. Miroslav Landa. Článek byl původně vydán 1. 5. 2023 na webu NAŠE Dobříšsko.
