ScioŠkola na Dobříši funguje již druhým rokem. Jsme soukromá škola a k dnešnímu dni máme 74 dětí v pěti různých třídách. Nelpíme pedantsky na encyklopedických znalostech, ale snažíme se děti připravovat na výzvy, které život skutečně přináší – umět se vyznat v informacích, kriticky myslet, pracovat se stresem, umět se učit, navazovat a udržovat vztahy a být aktivním tvůrcem své budoucnosti.
Na první pohled jsme pro veřejnost asi jiní v tom, že nedáváme domácí úkoly, s dětmi si tykáme, používáme jen křestní jména a nedáváme známky. Děti nejsou v izolovaných třídách, ale pracují ve věkově smíšených skupinách, nejčastěji v trojročí. To je však jen okrajovou součástí hodnot a principů, na nichž fungujeme. Rozvrh hodin u nás vypadá trochu jinak než na obvyklých školách. Kromě základních dovedností nutných pro život – číst, psát, počítat, umět se domluvit v cizím jazyce – učíme 8 Sciocílů.
Rádi bychom vás s předstihem pozvali na den otevřených dveří 13. listopadu, abyste se sami přesvědčili, jak to u nás funguje. Zároveň můžete přijít kdykoli jindy, sídlíme velmi výchovně nad úřadem práce.
Katka a Přemek,
vedení Scioškoly Dobříš
Co vyšpiónila třetí věkovka?
Ve ScioŠkolách učíme děti samostatnosti, a proto jsme je požádali, aby nám pomohly s příspěvkem do Dobříšských listů. Protože právě začal školní rok, rozhodli se žáci 7. a 8. třídy (u nás se jmenují třetí věkovka) vyzpovídat své spolužáky s anketní otázkou Co se vám na ScioŠkole líbí?
A tady jsou jejich odpovědi podle jednotlivých tříd:
V přípravce děti nejvíce ocenily vlastní klíče od skříněk a čipy na vstup do budovy a na oběd. Také je bavilo vyrábění, noví kamarádi a líbí se jim jejich třída.
V prvním trojročí (1.–3. třída) už oceňují, že nemáme známky, začínáme vyučování až v 9 hodin a také se jim líbí, že jsou na ně průvodci (učitelé) milí. Chválí si hraní v klubu a to, že si mohly samy vybrat název třídy (máme Kudlanky a Draky).
Druhá věkovka (4. až 6. třída) si chválí hlavně kamarádský přístup průvodců, objevily se také odpovědi jako zábavné učení, klid a svoboda, volnost. Oceňují i mentorské rozhovory a výhled z oken na Dobříš.
A samotní průvodci řekli: Líbí se mi, že je tady víc dětí a noví učitelé, místo pro osobní rozvoj, když děti před víkendem říkají „sakra, nemůžu jít do školy” a veselé prostředí.
Kateřina Bodnárová a žáci třetího trojročí
