Začátek letošního roku přinesl Dobříšanům nečekanou zprávu o odchodu nejslavnějšího českého velblouda z veřejného života. Mohu dosvědčit, že pro mnoho lidí to byl skutečný šok, a jsou i tací, kteří neměli daleko k slzám. První dobříšská kavárna Velbloud café spoluutvářela a přímo kultivovala nepřehlédnutelným způsobem místní společenský život po dlouhých dvacet let: těch šálků kávy! Těch bombíků a velbloudích mlsů a nejrůznějších specialit, které nám velbloud za ty roky připravil! Těch čtení a nádherných koncertů špičkové úrovně! Není divu, že je z toho, chudák, zchvácen a odešel na odpočinek.
Vzpomínám na éru Velblouda s dojetím nejen jako velespokojený konzument a nadšený hudební posluchač, ale také jako členka týmu dobříšské knihovny – ta právě v tomto kouzelném prostoru před patnácti lety odstartovala nultý ročník své Malé dobříšské univerzity. Velbloud nám poskytl komfortní a hřejivý azyl pro přednášky a programy pro veřejnost v dobách, kdy naše knihovna ještě neměla svůj vlastní prostor pro pořádání programů. Milý Velbloude, dík tobě, a uznání, čest a věčnou slávu! Dík tvé stvořitelce Marii Tuláčkové za veškerou tvůrčí práci s tebou, dík jejímu manželovi Honzovi za krásné koncerty jeho vlastní kapely i dalších interpretů světového formátu. Nikdy nezapomeneme!
Romana Nováková
