Malíř, grafik, fotograf a jeden z nejvýznamnějších umělců současné doby nejen v Čechách přiveze svá originální díla také do našeho města. Pavel Janouškovec má za sebou výstavy doslova po celém světě a patří mu nejedno ocenění z uměleckého světa. Maluje obrazy, pracuje s grafikou, tvoří nejrůznější objekty a v neposlední řadě fotografuje. Kromě pravidelných výstav po celé České republice byla jeho díla k vidění několikrát v Německu, Holandsku, Belgii i USA.
Jak jste se k malování, grafice a fotografování dostal?
Já jsem začínal s malováním, focení přišlo až později. K malování jsem „přičuchnul“ již v dětství, neboť můj táta byl amatérský hobby malíř. Takže mne již v útlém věku provázela vůně terpentýnu a špinavé prsty od barev, když si táta o víkendu rozložil na stole svůj kufřík s olejovými barvami a začal malovat. Jako dítě jsem samozřejmě zvídavě přihlížel a je jasné, že mi to nedalo a občas jsem tátovi do barviček sáhnul.
Ale upřesním – první moje malířské pokusy, ovšem samozřejmě to ještě nelze považovat za systematickou výtvarnou tvorbu, přišly již na základní škole. Nicméně měli jsme přísnou paní učitelku, a tak moje známky z „kreslení“ nebyly zrovna nejlepší. K vlastní, systematické výtvarné tvorbě mne přivedla až vlastně tehdejší lidová škola umění, kterou jsem začal navštěvovat v době svých středoškolských studií. No a co se týká focení, tak v tehdejším Československu asi hodně lidí mělo český fotoaparát Flexaret. Stejně tak můj táta a stejně jako „vůni barev“ jsem první zkušenosti s focením sbíral jako asistent mého otce, když se v koupelně vyvolávaly negativy. Focení mne však nezaujalo tolik jako malování, takže jsem se k němu vrátil až v době, kdy jsem měl za sebou pár výstav obrazů, protože mi to jednak umožnilo jakýsi záznam viděného, ale asi hlavně mne to lákalo jako nové tvůrčí médium.
Jakou technikou malujete a jak byste charakterizoval svou tvorbu?
V začátcích mého malování jsem pracoval hlavně s olejovými barvami, ono vlastně v těch letech nebylo moc na výběr, neboť tenkrát ještě třeba akrylové barvy vůbec neexistovaly. Ale protože rád experimentuji a také proto, že jsem někdy při ztvárnění svých vizí potřeboval nějaké netradiční řešení, tak jsem pracoval třeba i s průmyslovými emaily v kombinaci s olejem. Když začaly být i v tehdejším Československu dostupné kvalitní akrylové barvy, tak jsem s nimi začal pracovat, protože mi, na rozdíl od olejových barev, u nich imponovalo jejich rychlé zasychání. Nicméně teď úplně v poslední době se zase tak trochu vracím k olejovým barvám.
A druhá část Vaší otázky – tak na tu bych Vám asi odpověděl citací části textu Richarda Kabudě z připravovaného katalogu k mé výstavě v Dobříši:
„…Moje kdysi první poznámka k Pavlovým obrazům byla ‚to je krásná abstrakce, a jak to hezky vyšlo a barevně ladí…’ a následovala Pavlova okamžitá odpověď ‚to není abstrakce a ani to hezky nevyšlo, to jsou namalované konkrétní krajiny’…“
Kde berete inspiraci pro svá díla?
V roce 1988 se mě na podobnou otázku zeptala paní galeristka při přípravě úvodu ke katalogu výstavy. Tenkrát jsem jí odpověděl asi následující:
„…Člověk se pohybuje a působí na něj různé vjemy, dojmy, zážitky a situace. A to jak třeba kladné, tak i záporné. Vnímavý člověk všechny tyto podněty vstřebává a nějak se s nimi vyrovnává, nějak je vnitřně zpracovává. Člověk, který má nějaké tvůrčí nadání, většinou na tyto všechny podněty a na svoji potřebu se s nimi nějak vyrovnat reaguje buď nějakou přímou tvorbou reflektující je, anebo tak, že si z těchto všech vjemů, které ve své mysli postupně zpracovává, vytváří určitý svůj podvědomý, iracionální svět. Svět fantazií, který ale koresponduje s realitou, který není světem vymyšleným, ale světem odrazu viděného…“ Což je vlastně můj přístup.
Ale pokusím se to vysvětlit nějak srozumitelněji – mojí inspirací je vlastně vše, co se děje kolem nás, to, co vidím. Ať je to západ slunce, lesní cesta nebo třeba sklenice s vodou na okně v protisvětle. Ovšem nemaluji bezprostřední, přímý záznam viděného, ale záznam svých vzpomínek a dojmů na viděné a z viděného.
Jak dlouho Vám zabere malba jednoho obrazu, grafiky a fotografie?
Tak na tuto otázku je velmi těžké odpovědět. Teda hlavně u mých výtvarných věcí. Některé obrazy vzniknou třeba „alprima“ (v podstatě najednou) a na některých pracuji třeba i roky. U grafiky je to maličko jiné, neboť tam hraje velkou roli technologická a také technická stránka věci, protože třeba některé hlubotiskové věci (lepty do mědi) se prostě nějakou dobu „musí máchat“ v leptací lázni. Zásadní rozdíl je u fotografie, tam naopak je to svým způsobem „umění okamžiku“, neboť abyste třeba zachytila aktuální hru světla, okamžik viděného, tak musí člověk reagovat rychle.
Proč se při své tvorbě věnujete více technikám tvorby, a nejen jedné z nich?
Každá technika má svá určitá specifika, takže pro vyjádření a záznam mého výtvarného nápadu, pocitu či záměru se snažím vždy volit techniku, která jej podtrhne a umocní. Proto jsou některé věci na plátně a naproti tomu některé pouze v grafice.
Pamatujete si na své první prodané dílo?
Ne, bohužel ☺.
Žijete život umělce jako bohém nebo spíše jako samotář?
Zajímavá otázka. No bohém v tom smyslu slova, jak je nejčastěji chápáno, rozhodně nejsem. Podle mne každý výtvarník, který se chce věnovat smysluplné tvorbě naplno, je svým způsobem samotář, neboť se prostě potřebujete „zavřít“ v atelieru a přemýšlet, malovat, zaznamenávat svoje vize a k tomu potřebujete samotu, kde vás žádné okolní ruchy nebudou rozptylovat a vy se budete moct plně koncentrovat na svoji imaginaci a její záznam.
Je nějaké místo, kde tvoříte svá díla nejraději?
Tak já pracuji hlavně ve svém atelieru.
Máte při tvorbě svých děl nějaký rituál?
Asi ne, když teda pominu ranní kávu po příchodu do aťasu.
Jak vnímáte dnešní svět umění a obchodování s uměleckými díly?
Tak toto je spíš otázka, na kterou by lépe odpověděl nějaký umělecký historik, kurátor či galerista. Já se snažím být uzavřen ve světě své imaginace, aby můj pohled a moje malířská vize nebyla ovlivňována tím, co je zrovna „trendy“.
Která díla přivezete na výstavu k nám na Dobříš?
Jedná se o soubor obrazů z tří časových období. První část obrazů vznikla v devadesátých letech minulého století a kromě 3 výstav v USA v letech 1993–94, které pořádala Stocker Center Gallery v Clevelandu, doposud nebyly v České republice vystaveny. Dále budou představeny obrazy z let 2000–2010 a obrazy z let 2019–2021. Ale přesně to vystihla Petra Janouškovcová, kurátorka této výstavy, v tiskové zprávě k výstavě:
„Koncepce obrazů Pavla Janouškovce k této výstavě je zvolena ze třech tvůrčích období, které jsou určitou sondou do jeho časem formovaného výtvarného projevu. Nicméně spojujícím momentem jeho malířského vyjádření, který tato díla provází, je schopnost smyslově bohatého barevného vidění. Barevná plocha v nejrůznějších koloristických pojednáních se stala nositelem Pavlovo tvorby. Je odrazem jeho vlastního vidění světa, analogickým zachycením barevných tvarů vyplývajících z reálného prostředí, v nichž se neuplatňuje logika běžného vnímání, ale jen určité zákonitosti barev a tvarů, které vytváří iluzivní prostor umožňující širokou interakci s divákem.“
Vernisáž výstavy s názvem „Něco jako krajina“ se uskuteční 9. září 2021 od 17.00 hod. ve výstavním sále KD Dobříš a nabídne doslova neopakovatelný umělecko-kulturní zážitek.
Zpracovala DH
