Rozhovor s panem Janem Pirkem



Dobrý den, pane Pirku. Zajímala Vás medicína už odmalička?

Vůbec ne. Já jsem nejdřív chtěl být popelář, protože se mi líbilo, jak stojí na tom stupátku vzadu a vozí se. Potom jsem chtěl být osvětlovač v cirkuse, protože sedí nahoře a svítí na artisty, a líbilo se mi, že jezdí po světě. Ale když jsem opravdu uvažoval o svém zaměstnání na gymnáziu, tak jsem moc chtěl být námořní důstojník. Chtěl jsem se plavit jako kapitán po oceánech, ale to nešlo. Ono by to vlastně mohlo jít, ale na to se studovalo jenom v Rusku a tam se mi nechtělo. Tak jsem se asi půl roku před maturitou rozhodl, že půjdu na medicínu. Můj pradědeček byl doktor, dědeček byl doktor a tatínek byl doktor.

Kolikrát jste dělal resuscitaci?

To já vlastně dělám každý den! Protože my to srdce zastavíme, abychom ho mohli operovat, pak ho zase zašijeme a spravíme ho a musíme ho znovu nastartovat, resuscitovat. To dělám každý den. Ale na ulici jsem resuscitoval jednou, v Běchovicích (Běchovice–Praha jsou nejstarší závod v silničním běhu v Evropě a druhý nejstarší závod na světě), kde jeden závodník asi třicet metrů před cílem dostal infarkt a zastavilo se mu srdce, volal o pomoc. Tak jsem tam ještě s jedním panem doktorem přiběhl, resuscitovali jsme ho a dobře to dopadlo.

Takže provádíte i masáž srdce…

Ano, to také dělám každý den. Při té operaci je srdce plné vzduchu a my z něj ten vzduch musíme dostat pryč, srdce musí být zase plné krve. Takže každý den masíruji srdce.

A jaký je to pocit, když masírujete srdce?

Je to něco, co patří k té operaci. Právě při té masáži poznáte, jestli to srdce má tlusté stěny, nebo jestli je ochablé, jak se stahuje…

Co Vás nejvíce baví na Vašem zaměstnání?

To operování. Mám také samozřejmě i další pracovní povinnosti – a ty mě nebaví! Ale péče o pacienty mě baví.

A proč jste si vybral zrovna srdce? Proč jste si nevybral třeba oči?

Protože můj tatínek byl kardiolog. Mně se to líbilo, tak jsem to chtěl dělat také.

Navštěvujete někdy základní školy?

Navštěvuji hodně gymnázia. Ale nepamatuji si, že bych byl na základní škole.

A co strava? Jíte nějak „extra zdravě“?

Jím extra všechno, ale kontroluji si váhu, abych nepřibíral, a také si kontroluji, abych neměl moc vysoký cholesterol. Mám ho teda vyšší, ale tak akorát.

Jelikož jsme v knihovně, rádi bychom se Vás zeptali, zda máte rád čtení. Jaké jsou Vaše oblíbené knihy?

Knížky mám rád. Nedávno jsem dočetl knihu, která se jmenuje Rašín. To byl člověk, který napsal první československý zákon a zachránil naši měnu, ta knížka je jeho životopis. Teď čtu knihu Bojovník vždy proti proudu, což je životopis našeho válečného veterána, pilota z druhé světové války. A až to dočtu, tak budu číst jednu starší knihu, která se jmenuje Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách.

A poslední otázka: Jak se Vám na Dobříši líbí?

Mně se na Dobříši líbí moc. Už jsem tady byl víckrát, jednou jsme tu byli u hasičů s veterány a pak jsme je byli na zámku vystavovat. Je to tady moc hezké. I dnes v knihovně to bylo moc prima.

Děkujeme Vám za rozhovor!

Justy (5. A) a Sam (5. B)

Reklama