Milí čtenáři a příznivci divadla i dobré zábavy, připravili jsme si pro vás krátký rozhovor s mladými herci ze Starky, kteří chodí do dramatického kroužku paní Petrlíkové a Mackové. Pozvání přijali Radek, Adélka a Kristýnka.
Již potřetí jste si zahráli na dětském divadelním festivalu Schoolfest v KD na Dobříši. Jak jste si to užili?
Radek: Já jsem si to užil nesmírně. První dva ročníky, hlavně ten první, jsem byl nervózní a měl jsem strach, abych něco nezkazil. Teď třetí ročník jsem už nebyl nervózní, nestyděl jsem se a ani jsem se nebál a užil jsem si to na plný pecky. Ale když jsme čekali na vyhlášení výsledků, tak jsem byl tak ve stresu, že na to jen tak nezapomenu. Jinak jsem si to moc užil a byl jsem rád, že se mohu předvést před žáky školy.
Adélka: Tak já jsem si to taky strašně užila, ale bála jsem se, že tam něco pokazím, ale vše dopadlo dobře.
Kristýnka: Taky jsem si to moc užila, ale bála jsem se, abych něco nepokazila, protože já hrála první rok, ale všichni byli ze mě šťastní a moc jsem si to užila. Jsem ráda, že mohu chodit na dramaťák.
Přináší vám hraní v dramatickém kroužku něco pozitivního i v osobním životě?
Radek: Asi ano. Já už jako malý jsem se rozhodl být herec, a když jsem viděl různé hrdiny v televizi, tak jsem si řekl, budu herec. A dostává mě to psychicky výš a jsem rád, že mohu lidem ukázat, jak hraji.
Adélka: Taky jsem už v dětství chtěla být herečka a říkali mi to i rodiče, protože jsem pořád taková živá. Určitě mi to něco přináší do života.
Kristýnka: Já to mám úplně stejně jako Áďa a Radek.
Pod vedením paní Petrlíkové a Mackové zažívá váš dramatický kroužek samé úspěchy. Vnímáte svoji popularitu mezi svými spolužáky?
Radek: Já samozřejmě ano, protože už od třetí třídy, co jsem přišel a začal hrát, mi říkali všichni různýma přezdívkama, jako princ,
Lucifer, král a podobně. Je vidět, že i ti mladší žáci mě poznávají a mávají na mě. Volají na mě: „Ahoj Radku!“ a říkají: „Hele, to je ten Lucifer.“ Takže tu popularitu vnímám a i to, že mě učitelé pořád chválí. Popularita mě podporuje, abych hrál ještě víc.
Adélka: Já to mám úplně stejně jako Radek.
Kristýnka: Taky to mám úplně stejně.
Kdo z vás tří se chce po skončení základní školy věnovat herectví?
Radek: Já rozhodně a chci zkusit konzervatoř, na kterou se chci dostat, a potom bych chtěl určitě na vysokou, na DAMU.
Adélka: Já se taky chci věnovat herectví.
Kristýnka: Já se taky chci věnovat herectví, protože mě to strašně baví. Myslím si, že bych se mohla i dál věnovat divadlu.
Váš názor na AI versus skuteční herci?
Radek: Je vidět, že se umělá inteligence zlepšuje a pro ty herce je to špatné, protože mohou začít ztrácet role a pak by se mohli tím i špatně živit. Já bych chtěl třeba zkusit hrát ve filmu a umělá inteligence by mi tu roli mohla sebrat. A to mi vadí. A teď mě divadlo láka více.
Adélka: Když nám AI sebere možnost hrát ve filmu, tak si můžeme zahrát na divadle. Ale to taky pak není pro každého. Na to musí být herci nadaní.
Kristýnka: Já si myslím, že na divadle je to lepší, protože tam mohou diváci zatleskat a zaradovat se.
Děkuji všem třem nadaným mladým hercům ze Starky za jejich názory a těšíme se na ně, a i na všechny herce z ostatních škol, 17. a 18. června 2026 na již 4. ročníku divadelního festivalu Schoolfest. Divadlu zdar!
Erik Pergl,
Divadlo nás baví