Také i náš dobříšský divadelní spolek Kruh (DISK) si dovoluje touto cestou poděkovat za pozvání a tím i účast na společenském večeru pořádaném místními ochotníky ze Staré Huti 10. 12. 2016, který byl vzpomínkou i na naše kamarády Honzu Fišara a Ivana Semančíka. Opravdu díky za ten program, kdy přímo se sevřeným srdcem jsme se mohli v sále zadívat a zaposlouchat do, přímo melodie, jejich hlasů. Já sám ještě s povděkem musím sdělit, že to byla právě ta parta lidí kolem paní Majzelové, která mne přijala mezi sebe, když jsem po roce 1969 stal na Dobříši v politických otázkách nevhodným. Avšak právě ve Staré Huti jsem si mohl při tomto vzpomínkovém večeru vzpomenout na různé pořady a pásma poezie či divadla, a proto mi i zvlhly oči při pohledu na promítané fotografie. Třeba jak Honza Fišar v divadelním kostýmu doktora v mé režii sehrál s dalšími herci „Právo na hřích“, anebo i při pohledu na roli vodníka z Jiráskovy „Lucerny“ nebo při zaposlouchání se do písně s melodií složenou Ivanem Semančíkem… prostě moc velké poděkování, že se mi oživily vzpomínky na tehdejších divadelní léta! Byli tam i další, jimž se jistě oči také zarosily, ale s příjemným pocitem u srdce jsme si přeci jen mohli říci a podat si ruce a možná i nyní sdělit: Kluci, děkujeme Vám, že jsme mohli být s Vámi!
Za DISK Dobříš Mirek Vlad. Procházka
V sobotu 10. prosince jsme měli možnost prožít prostřednictvím videozáznamů téměř dvě hodiny s Ivanem Semančíkem a Honzou Fišarem. Oba s námi byli v sále kulturního domu ve Staré Huti jako mnohokrát během desítek let, kdy nás obdarovávali příjemnými zážitky, chvílemi radosti. Ivan hudbou, kterou skládal a interpretoval na profesionální úrovni. Honza svým hereckým talentem, uplatňovaným v divadelních hrách a zábavných představeních. Z celého programu, který připravili ochotníci MKS ze Staré Huti, bylo silně cítit, jak moc pro ně Ivan a Honza pořád znamenají, jak na ně myslí při všem, co tvoří, ale i ve svém běžném životě. Naplnili tak motto celého večera, jímž bylo přátelství. Děkujeme za tu tak živou, nikoli smutnou vzpomínku. I mimo Starou Huť byli Honza a Ivan mnohým dobrými přáteli řadu let. I nám se s nimi dobře spolupracovalo, vážíme si toho. Bylo nám se starohuťskými krásně, jímavě, radostně.
Za všechny přátele z řad dobříšských ochotníků Eva Jarolímková
