Školní fóra: Tento školní rok a zejména pak druhé pololetí bylo velmi činorodé. Město ve spolupráci se školami zorganizovalo hned dvě školní fóra. Všechny tři vítězné návrhy z únorového fóra 1. ZŠ Dobříš jsou již plně realizovány: automat na zdravé svačiny, fatboy a taburetky zpříjemňují prostředí na školních chodbách, a překvapivě dětmi žádaná lavička v lokalitě
Větrník nabízí fajn výhled. Druhé fórum proběhlo v polovině května na 2. ZŠ Dobříš a k realizaci se chystá automat na zdravé svačinky, dále takzvaný papíromat (automat na školní potřeby), sedací vaky a lavičky v areálu školy.

Úřad otevřený žákům a návštěva Poslanecké sněmovny ČR: Městský úřad Dobříš oprášil v minulosti užitečný projekt „Úřad otevřený žákům“. Jeho smyslem je přiblížit žákům fungování místní samosprávy, ale i úřadu samotného. Přibližuje žákům různé agendy, zejména pak ty, které si mohou začít řešit od patnácti let věku sami. Věřím, že tímto projektem můžeme přispět k praktickému vzdělávání. V tomto pololetí nás navštívili žáci všech základních dobříšských škol. V březnu jsme společně se Základní školou Lidická navštívili Poslaneckou sněmovnu ČR a seznámili se s jejím vnitřním fungováním, ale i s prostory běžně uzavřenými pro veřejnost.

Investice: Co do větších stavebních investic, byla zahájena významná rekonstrukce vnitřních prostor 5. MŠ Dobříš, konkrétně jde o přestavbu sociálního zázemí a přípraven. Došlo rovněž k revitalizaci menšího hřiště u 1. ZŠ Dobříš a dobudování nástupního chodníčku u 2. ZŠ Dobříš.

Zápisy do škol: Prošli jsme „zátěžovým testem“, zápisy do MŠ a ZŠ s nově definovanými kritérii pro přijímání. Ta byla nastavena tak, aby odpovídala platné školské legislativě i požadavkům veřejného ochránce a zároveň byla přehledná a jednoduchá nejen pro vedení školy, ale také pro samotné rodiče. Bylo tak splněno školským zákonem definované přednostní kritérium pro přijetí do základní školy, místo trvalého pobytu žáka. Naplněno bylo také další kritérium – místo trvalého pobytu v obci, která uzavřela s městem Dobříš dohodu o zajištění povinné školní docházky (dále jen „zasmluvněné obce“). Tyto děti a žáci byli do dobříšských škol umístěni.
Vada na kráse se pro některé uchazeče mohla objevit v případě, kdy nebylo možné splnit přání navštěvovat primárně zvolenou školu. Důvodem je menší kapacita 1. ZŠ Dobříš (675 žáků oproti 920 žákům 2. ZŠ, tj. o 245 žáků méně, respektive o celých 9 tříd méně) než 2. ZŠ Dobříš. Zhruba 20 dětí s trvalým pobytem z Dobříše tak muselo zvolit 2. základní školu. Žáci přestupující zejména z okolních obcí na druhý stupeň do 6. tříd byli co do zasmluvněných obcí přijati.

Noví ředitelé: Proběhla konkurzní řízení na celkem čtyři pozice ředitelů dobříšských škol. Tento krok město Dobříš pečlivě a zodpovědně zvažovalo. Máme zájem na tom, aby školy poskytovaly nejen kvalitní vzdělání, ale aby i prostředí škol zůstávalo přátelské, a to nejen mezi žáky a pedagogy, ale i v širším společenském kontextu (například i mezi zaměstnanci školy, ve vztahu k veřejnosti či k dalším institucím, i těm vzdělávacím). Konkurzní řízení již proběhlo a byli jmenováni tři noví ředitelé škol, Ing. Petr Hlinka, MBA, na 1. ZŠ Dobříš, MgA. Lucie Karlová pro Základní uměleckou školu Dobříš a Dana Jarušková pro 2. MŠ Dobříš. Na 2. ZŠ Dobříš bylo konkurzní řízení vyhlášeno opakovaně. Důvodem byl fakt, že i když v rámci prvního konkurzního řízení vzešlo od komise doporučené pořadí kandidátů, panovala shoda v tom, že 2. ZŠ se svojí historií, specifiky a postupným navyšováním kapacity si vyžaduje ředitele/ředitelku patřičných kompetencí, kdy ani jeden z kandidátů je zcela dle komise nenaplňoval. Pro naši největší dobříšskou školu, její žáky a pedagogy i nepedagogy chceme to nejlepší a věřím, že podruhé již vybereme kandidáta, který bude škole dobrým ředitelem i manažerem.

Nepříjemná překvapení: Na závěr mi dovolte sdílet své osobní pocity ohledně posledních šesti měsíců, které byly jako jízda na horské dráze – plné dynamiky, občas dramatické a náročné. Někdy jsem se ocitla ve složitých situacích a musela čelit morálním dilematům. Jako člověk i komunální politik se vždy snažím držet morálních zásad a vypořádat se s existencí nepravd, polopravd a pomluv důstojně. Přesto vznikají situace, které mě překvapí, některé jsou těžké a nepříjemné. I tak se snažím udržet si klidnou mysl a nadhled. Pokud bych měla zmínit jednu věc, která mě nejvíce překvapila, je to míra polopravd a demagogie. Stále ale věřím, že s pracovitostí a upřímností lze překonat všechny překážky. A že i politiku lze dělat čestně a poctivě.

Jindřiška Romba, místostarostka
Foto: Michael „Hrabák“ Kočí

Školní rok 2023/2024 je za námi a pro většinu dětí, studentů dva měsíce volna, dovolené. Oblast vzdělávání ovlivňuje náš život prakticky od narození. Často si navzájem předhazujeme, „kdo za to může“, když se objeví problémy v našem životě. Problémů je kolem nás mnoho – zdravotních, sociálních, finančních, psychických. V průběhu roku jsem se setkala s různými situacemi, kladnými i negativními, s různými žáky, jejich rodiči, učiteli, pedagogy i mnoha dalšími osobnostmi, které do vzdělávání vstupují.

Kdo zná historii, poslouchá vyprávění rodičů, prarodičů, si řekne: „Změny v učení a vzdělávání se často jinak jmenují a vysvětlují dle politické a společenské poptávky, ale ve své podstatě jsou vždy podobné, ne-li stejné od zrození lidského rodu.“

Tato slova se mi mnohokrát objevila a já si hledala odpověď na mnoho otázek. Jedna problematika zvláště: situace v rodině při výskytu nemoci, úrazu u dětí. Všichni si říkáme, že nám se nic stát nemůže, v dnešní době, kdy se kdeco vyléčí. My rodiče si při narození dítěte představujeme, co mu dáme, jak se k němu budeme chovat, jak spojíme rodičovství a pracovní činnost, co od dítěte budeme požadovat my, jaká pravidla ho naučíme, jakou školu vybereme atd. Mnoho věcí bychom nejradši nastavili tak, abychom dětem neublížili, aby měly hezké a klidné dětství, nikdo po nich moc nechtěl… A pak změna – zdravotní stav našeho dítěte se zhorší a naš život se mění. Dostáváme se do situace, která má velký vliv na chod rodiny, práci, okolí, školu.

Mnoho let pracuji ve školství, kde bychom měli být schopni vzdělávat a učit žáky se zdravotními problémy (logopedie, oční vady, psychiatrie, neurologie, ortopedie atd). Myslím si, že si v současné době představujeme, že se samo vyléčí, nějak to dopadne a budoucnost je daleko, moc po něm nechtějte… Není to pravda. Co dítěti nedáme od narození a od počátku nemoci, postižení se velmi těžko ve vývoji dohání. Je třeba podporovat vývoj nemocného jedince a rozvíjet schopnost zvládnout svůj život, i když s pomocí okolí. Je třeba si uvědomit, že s dětmi je nutné pracovat nejen ve škole, ale i doma, v běžných situacích. Rodina je základní kámen života dítěte.

Setkávám se s mnoha lékaři, kteří léčí vážné nemoci, postižení a říkají, že podpora, pomoc pacientovi (dítěti) zvládnout jeho stav a jeho problémy, aby se v dospělosti mohl zapojit do společnosti, měl vztahy, práci, uplatnění, jsou víc než důležité.

Naše speciální školství bylo založeno, aby se lidé po úraze, nemoci naučili žít mezi lidmi, našli důvod, proč chtějí žít i pracovat, pomáhat ostatním. Setkala jsem s mnoha speciálními školami pro různá postižení, jejich žáci se vzdělávali, učili a po skončení jich mnoho pracuje, začleňuje se do společnosti.

Toto téma není pro nikoho jednoduché. Já osobně jsem se potkala v nedávné době několikrát s lidmi, kteří nemají život lehký a prožili podobné věci (nemoc dítěte, úraz, i smrt), přesto chtějí nabídnout pomoc druhým, vložit do toho svůj čas, finance a ukázat, že na každém je, jaký život budeme mít.

Rodiče, nebojte se, že jste na všechno sami. Papír snese hodně, ale důležité je, s kým se setkáte, s lékařem, který vám určí léčbu, terapii, rehabilitaci, s pedagogem, který vám nabídne možnost vzdělávání. Nebojte se ptát po speciálním školství, po odbornících a organizacích, které nabízejí pomoc a podporu rodinám i postiženým jedincům.

Každý den s dítětem je pro rodinu důležitý, i když si to začneme uvědomovat, až když hrozí ztráta. Ať takových situací je co nejméně.
Přeji vám, aby prázdniny patřily mezi čas věnovaný dětem, rodině a společným hrám.

Řekněme si „HURÁ, PRÁZDNINY!“ a na shledanou.

Mgr. Eva Burešová, zastupitelka