Státní bezpečnost po únoru 1948 působila v rámci ministerstva vnitra po celém území republiky, přičemž se jednalo o několik úrovní struktury, z nichž nejnižší úrovní byla okresní oddělení. Do roku 1960 existovalo okresní oddělení ministerstva vnitra i v Dobříši (dále OO MV Dobříš) a téměř posledním náčelníkem tohoto oddělení byl nadporučík Antonín Míček.
Antonín Míček se narodil 1. 7. 1926 v obci Újezd na Strakonicku. Pocházel z dělnické rodiny, jeho otec Antonín byl stavební dělník a jeho matka Božena pracovala v továrně. Po absolvování obecné a měšťanské školy se vyučil strojním zámečníkem a tuto pozici zastával v několika továrnách ve Vodňanech. Účastnil se protinacistického povstání v roce 1945, a to v partyzánské skupině Šumava II, a pomáhal odzbrojovat prchající Němce. 17. 6. 1945 spolu se svým otcem vstoupil do místní organizace KSČ, dle slov v jeho životopisu na to měla vliv Rudá armáda. Poté se přihlásil do armády a byl zařazen k 11. pěšímu pluku, jenž sídlil v Písku. Odtud přešel ke Sboru národní bezpečnosti a 12. 9. 1945 nastoupil do Protivína k výcvikovému kurzu.
Po absolvování kurzu poté sloužil od března 1946 do ledna 1947 na okresním velitelství SNB v Českých Budějovicích, zde také získal první povýšení, a to do hodnosti strážmistra. Poté mezi únorem a březnem 1947 sloužil na Slovensku, kde bojoval proti posledním izolovaným skupinám tzv. banderovců. Po návratu byl zařazen do oddílu SNB Jeřáb v Jáchymově, s nímž se zúčastnil únorového komunistického puče. Za to byl vyznamenán Řádem 25. února 1948 III. stupně.
Do řad StB vstoupil v srpnu 1948, kdy absolvoval kurz StB v Litoměřicích. Poté sloužil na Krajském velitelství StB Praha a v březnu 1949 se přesunul do Příbrami, kde velel oddílu StB spadajícímu pod útvar Jizera. Dle hodnocení, která byla na něj vypracována, si zde vedl velmi dobře: „(…) schopný velitel, má velmi dobré odborné znalosti, jenž přenáší na podřízené a snaží se, aby měl kolektiv co nejlepší výsledky v práci. Je na něho velké spolehnutí.“ Byl zde několikrát povýšen – v říjnu 1949 na štábního strážmistra, v lednu 1951 na vrchního strážmistra, v červnu 1952 na podporučíka a o dva roky později na poručíka. V Příbrami rovněž vstoupil do svazku manželského, v lednu 1950 se oženil s Marií Hampejzovou, úřednicí z příbramské pobočky Jáchymovských dolů.
V listopadu 1954 Míčkovi přidělili funkci zástupce náčelníka OO MV Dobříš. V této funkci byl v únoru 1955 vyznamenán medailí
„Za službu vlasti“. Vrcholem jeho kariéry byl rok 1956, kdy byl povýšen na nadporučíka, bylo mu uděleno vyznamenání „Za zásluhy o obranu vlasti“ a nakonec byl jmenován do funkce náčelníka oddělení. V této pozici nebyl tak úspěšný jako v předchozím působišti. Zjevně mu více vyhovovala pozice asistenta než vedoucího. Dokazuje to následující hodnocení z roku 1957: „S. Míček je zařazen ve funkci náčelníka OO-MV od 1. 11. 1956, když předtím zastával funkci zástupce OO-MV. Celou situaci na OO-MV je možno hodnotit jako jedno z nejslabších OO-MV v pražském kraji. Na této situaci nese v plné míře vinu s. Míček, který má řadu nedostatků, pro které není schopen situaci na OO-MV zlepšit. Hlavní příčina u něho spočívá v tom, že postrádá jakoukoliv perspektivu a cílevědomost práce. Problém OO-MV Dobříš má charakter převážně zemědělský. Na tomto úseku je stav agentury nedostatečný a tatáž situace se projevuje i v býv. polit. stranách. Přestože mu byl tento nedostatek několikrát vytknut, není znatelné zlepšení. S. Míčkovi je dána lhůta do konce roku 1957 a po prověrce v tomto termínu bude rozhodnuto, zda bude v jeho funkci ponechán, nebo odvolán.
Na OO-MV není rozpracována žádná zásadní akce. V rozpracování svazků je naprostá formálnost, a to v tom, že plány byly z jednoho čtvrtletí na druhé opisovány, a přesto úkoly nebyly splněny. S. Míčkem je zanedbávána hlavní stránka, a to výchova jeho podřízených, která je prováděna formálně nebo povrchně. Sám jako takový má všechny předpoklady být dobrým pracovníkem, po oproštění se od pohodlnosti, která se u něho projevuje. Jest politicky průměrně vyspělý, což jest odrazem ve výsledcích práce a výchově podřízených.“ Oním nedostatečným stavem agentury je v hodnocení myšleno, že se v Dobříši StB nedařilo vytvořit účinnou síť „práskačů“ a donašečů, což vyznívá pro město velice pozitivně. Soudruzi v StB to však viděli jinak.
V roce 1959 nadporučík Míček utrpěl zranění během autonehody, kdy jeho vůz Škoda 440 Spartak dostal smyk a vrazil do stromu. Měl zhmožděné dva krční obratle, což poté vedlo k zánětu nervové soustavy v levé paži. Když byl jeho návrat do struktur MV shledán jako nereálný, čekalo ho na návrh Krajské správy MV v Praze propuštění ze služeb. K tomu došlo 31. 7. 1960. Tou dobou už nebyla Dobříš okresním městem a OO MV Dobříš přestalo existovat.
Jan Michl, Muzeum města Dobříše
Zdroj:
RUSNÁK, Matouš: Činnost StB na Příbramsku v letech 1949–1961, diplomová práce, FF Univerzita Pardubice, 2020.
Archiv bezpečnostních složek v Praze, Personální spisy ministerstva vnitra, arch. č. 456/26, sign. 162-203, Personální spis Antonína Míčka.
