Dovolte, abych se omluvila ředitelům základních škol a zřizovateli. V článku v minulém čísle Dobříšských listů jsem napsala špatné datum ohledně možností k zajištění školní docházky prvňáčků v příštím školním roce. Termín, dokdy zřizovatel a ředitelé škol měli představit možnosti k zajištění školní docházky odmítnutým budoucím žáčkům v dobříšských základních školách, byl 20. 3. 2026. Jak se to povedlo, je na vašem zvážení.
V současné době je české školství skutečně velkým tématem, přičemž každá skupina vnímá jiné priority a problémy. Jinak rodiče, žáci, učitelé, úředníci, … Doplňte si každý, co se vám vybaví. Někdy se zasmějeme, rozbřečíme, nádáváme i nevíme, co s tím. Nesmíme zapomínat, že došlo a dochází mnoha společenským a politickým změnán. Je otázka, zda k lepšímu, nebo horšímu.
Z osobních důvodů jsem nedávno navštívila příbramský archív, abych se podívala do kroniky školy, tiskovin z doby, kdy jsem chodila na „Novku“, tak se říkalo a říká 2. ZŠ Dobříš. My, generace Husákových dětí, jsme prošli základním školstvím v 80. letech v době socialismu. Na srazu po 40 letech od základní školy jsme vzpomínali na dobu „základky“ – přelidněné třídy (přes 30 dětí na třídu, pouze 1 učitel), povinné cvičební úbory, nástěnky k výročí vítězství socialismu (VŘSR, 1. máj, …), sběr papírů a bylinek, žaludů a kaštanů, branná výchova, Jiskra a Pionýr, soutěž Partyzánský samopal, spartakiáda a „Poupata“ i přestup na střední školy. Vzpomínali jsme na své učitele a učitelky, zaměstnance školy pozitivně i negativně, přesto s respektem a vděkem, že to s námi zvládli.
Od 90. let jsme prošli změnami školství, které jsme prožívali z důvodu získání kvalifikace pro povolání, které vykonávame, z důvodů rodinných – děti, vnoučata. Otázek padlo mnoho, odpovědi byly nejednotné. Hodnocení změn, zda vedly a vedou ke zlepšení, nebylo jednoznačné. Jedna opakující se otázka byla. Jak jsme to mohli zvládnout „MY“? Proč je dnes všude problém? Snižuje se obsah učiva, náročnost, zrušila se jednotnost pro daný ročník. Dřív se snažili a museli zvládnout učivo „pro všechny“ i ti, o kterých jsme si mohli myslet, že nejsou chytří. Nás bylo ve třídě 30 i víc, dnes se objevují případy, že i 20 dětí ve třídě je hodně pro učitele. Musí být vždy asistent pedagoga, za nás to zvládl jeden učitel, i zlobilů bylo dost. Známe spolužáky, kteří se učili v „Třešňákově univerzitě“, jak se říkalo ZŠ Lidická. Dnes jsou žádanými pracovníky. Prostě doba našeho dětství. Dnešní doba vyvolala tuto otázku.
Co bude z našich dětí a vnoučat, jak zvládnout dnešní i budoucí svět?
Mgr. Eva Burešová, zastupitelka

















































