Tak nový rok začal a mnoho z nás má v hlavě otázky týkající se zajištění bezpečnosti, ochrany osob, majetku, a kdo má pomoci v různých situacích, prostorách. V době silvestra, víkendů i v běžných dnech jsme byli a jsme svědky porušování zákonů. Někdo našel odvahu a obratil se na bezpečnostní složky a různým způsobem se dostal k řešení…
V době adventu se ozývaly dělbuchy, petardy a houkala auta, štěkali psi a my byli naštvaní, jak je možné, že se to opakovaně děje. Mnoho „střelců“ byly děti. Kolem se ozývají otázky: „Co jejich rodiče, kdo je učí povinnosti a práva, kdo jim vysvětluje, že tresty za nevhodné jednání a trestné činy jsou dány všem stejně…?“ Mají snad někteří víc práv na základě věku, zdravotního stavu, sociální a finanční situace a možností než my, běžní občané?
My staršího věku si občas vzpomeneme na dětství, a zvláště Dobříšáci si vzpomenou na paní Kohoutkovou, „šedý mor“, která byla pověřena funkcí inspektorky veřejného pořádku. Snažili jsme také občas porušit pravidla (kouření, alkohol, za školou, …), ale moc dobře jsme uznávali autoritu této inspektorky, členů veřejné bezpečnosti (policie) a trest jsme brali někdy líp, někdy hůř. Vím, nebyla to doba pro mnoho z nás pozitivní, doba normalizace, přesto jsme se jako děti snažily „lumpárnu“ dělat tajně, v prostorách, kde nás nikdo nevidí… Někteří také provedli protiprávní čin „veřejně“ – ve škole, na ulici, v domě, ale pak následovalo vyšetřování a trest, my chápali, že to tak má být. Dnes?
V současné době, kdy práva jednotlivce jsou častěji víc než práva spoluobčanů, mám pocit, že plnění úkolů bezpečnostních složek a jim pomáhajících organizací není jednoduché. Po roce 1990 došlo v této oblasti k mnoha změnám. Funkce inspektorky veřejného pořádku byla zrušena. V roce 1992 byla v Dobříši mezi prvními v republice zřízena městká policie s podobnými pravomocemi a povinnostmi, jako měla inspektorka veřejného pořádku, a v současné době je to dáno legislativou o obecní policii. Funkce a výkon městských policistů je pod kontrolou vedení města.
Činy, které jsou dány trestným zákonem a zákonem o přestupcích, jsou v kompetenci Policie ČR. Zákonů je mnoho a jeden ovlivňuje druhý. Hlavní je zákon Listina základních práv a svobod. „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.“
Podání podnětu pro bezpečnostní složky by mělo u lehčích situací, případů přijít až po snaze o vysvětelní a poučení pro osobu, která je činí, činila (prevence, výchova). V případě, kdy dochází k opakování činu, ohrožení zdraví, života a majetku by mělo být na zvážení každého, zda to oznámí dle zákona (tzv. ohlašovací povinnost). Každý, kdo úmyslně či neúmylsně způsobí protipravní jednání, by si měl vybavit: „Právní odpovědnost je druhem právního vztahu, který vzniká na základě porušení právní povinnosti nebo na základě protiprávního stavu.“ Je třeba si zárověň říct, že mnoho z nás bylo účastníky jednání a snahy řešit problém a výsledek byl ne vždy dokončen, řešen adekvátně.
Zamysleme se, jak se chováme, zda dodržujeme zákony (např. telefon při řízení vozu, chození na silnici jako chodec vpravo, přecházet na červenou, odhodit odpadky na zem, …) a jaké jsme vzory pro své děti a děti kolem nás. Neznám člověka, který za svého života neporušil zákon. Většina z nás to ví a uznává, že to bylo a je špatné, snaží se dodržet své povinnosti a uplatňovat svá práva s ohledem na druhé.
Náš život ovlivňuje mnoho věcí a jedno z hlavních by mělo být: „Svoboda či právo jednoho končí tam, kde začíná svoboda či právo druhého.“
Mgr. Eva Burešová, zastupitelka
